„Proč se hraje v lednu? A co bude v červnu před ME 21? Změňme termínovku!“ vyzývá exšéf Slavie i Plzně Šeterle
"Tak nám začalo zimní pokračování fotbalové FORTUNA:LIGY. Ne, nespletl jsem se. Jsme sice zvyklí na označení jarní, ale jaro kalendářně ani venku za oknem nemáme. A ještě dlouho mít nebudeme. Základní část ligy nám skončí 29. dubna, nadstavba 27. května. Tedy celý červen a téměř i celý červenec ligový fotbal na našich trávnících neuvidíme. Což je škoda,“ začal svou úvahu po lednovém startu „jarní“ části české nejvyšší fotbalové soutěže Jaromír Šeterle. Bývalý zkušený a většinou i úspěšný manažer pražské Slavie, Viktorie Plzeň, FK Mladá Boleslav i českého národního mužstva a týmu do 21 let.
Šeterle připomíná, že v červnu budou pro fotbal určitě lepší klimatické podmínky než v únoru.
V červnu před kvalifikací ME a turnajem ME „21“ hrozí velká improvizace
„A nejen to, pauza pro hráče od konce ligy (27. května) do červnového mezistátního utkání v kvalifikaci ME 2024 (17. června na Faerských ostrovech) bude trvat celé tři týdny. Pro hráče, kteří se zúčastní ME do 21 let v Gruzii, případně i v Rumunsku (zápasy ve skupině se hrají 22. června, 25. června a 28. června) bude dokonce ještě delší. Jak vůbec mohou reprezentanti tuto dobu vyplnit? Dovolenou a odpočinkem asi těžko, jak by potom přišli připraveni k těmto mezinárodním kláním? Tréninkem po sezoně? Jakým tréninkem a s kým budou trénovat? A jak jim potom bude navazovat dovolená po reprezentačních utkáních?“ ptá se logicky Šeterle a navazuje tak na problém, který jsme na serveru efotbal.cz nakousli už v pondělí v rubrice „Procházka ligovým děním“.
„Pokud se nominovaní hráči těchto reprezentačních srazů zúčastní a nedopadne to s reprezentanty z české ligy jako při loňském srazu v listopadu, bude to jedna velká improvizace. A nebude to jednoduché... Zvlášť když kontinentální mistrovství Evropy do 21 let není v kalendáři FIFA, tedy bez povinnosti klubového uvolnění. Tentokrát se ale nebude jednat o přátelská utkání obou týmů jako v loňském listopadu - u jednoho celku půjde o důležité utkání kvalifikaci na ME 2024, u druhého dokonce o vrchol cyklu – evropský šampionát hráčů do 21 let,“ připomíná Šeterle
A dodejme, že letošní ME „21“ v červnu a červenci je navíc kvalifikací na ostře sledované letní olympijské hry 2024 v Paříži. A na OH hrál samostatný český výběr stejně jako na MS dosud pouze jednou – a to pod vedením Karla Brücknera před dlouhými třiadvaceti lety, na LOH 2000 v Austrálii.
„Vrcholem by pro hráče měla být reprezentace. Jaký má ale smysl jejich snažení, když se k tomuto vrcholu dostanou a mateřské kluby je pak k reprezentaci své země neuvolní? Přesně to se stalo při posledních reprezentačních akcích akcích v listopadu 2022. U áčka to zachraňovali hráči ze zahraničních lig, jedenadvacítka s mužstvem složeným z čekatelů a náhradníků přijela z přípravných utkání s Portugalskem a Norskem domů s výprasky a s celkovým skórem 1:9. To je adekvátní příprava na červnové ME do 21 let?“ kritizuje listopadový organizačně sportovní průšvih české reprezentace Jaromír Šeterle.
„Nabízí se otázka: proč nezačínáme jarní část ligy o dva, možná i o tři, týdny později? Hráči by tak měli plynulou návaznost na reprezentační starty, snadněji by se to v klubech sjednotilo s fotbalisty, kteří nejsou v reprezentaci, i v přípravě na další sezonu,“ navrhuje Šeterle,
A co v Česku přejít na systém jaro-podzim?
„A tady jsme možná u kořene věci. Navykli jsme si v Česku v létě na dovolenou a měsíční přípravu po ní. Proto raději hrajeme v zimě, v létě dáme volno tehdy, kdybychom mohli i měli hrát. Potom zařadíme do plánu čtyř až pětitýdenní přípravu - a hurá většinou bez jediného soutěžního utkání do evropských pohárů! Co na tom, že právě ta červencová a srpnová klubová evropská utkání rozhodují o úspěšnosti klubu v celém soutěžním roce? O těch reprezentačních srazech v červnu ani nemluvě. Navykli jsme si, bez ohledu na změnu mezinárodního kalendáře, na stejný režim jako před třiceti lety. Zimní dovolená, zimní příprava, letní dovolená, letní příprava...,“ vypočítává bývalý manažer českých předních klubů.
Jaromír Šeterle nabádá, abychom se podívali přes hranice, pokud možno na západ od nás.
„Ano, jiné klima, buď zásadně (Španělsko, Itálie) nebo částečně (Německo), jiné finanční a technické možnosti a především jiné časové priority v klubových evropských soutěžích. Tamní kluby většinou vstupují do hlavních částí soutěží až v září a valná část se jich v Evropě dostane do jarního pokračování pohárů. Proto ten pozdější vstup do začátku ligových soutěží, proto se tam hraje od podzimu do jara. Nikoliv podzim, dovolená, zimní příprava a jaro. Někde mají krátké volno přes Vánoce, asi tak čtrnáct dní, podobně dlouhé oživení v tréninkovém procesu a hraje se dál,“ rekapituluje Šeterle.
„A u nás? Proč už jsme dávno neopustili zkostnatělý systém podzim – jaro, proč v daných klimatických podmínkách nehrajeme od jara do zimy? Tedy konkrétně: soutěž začít v polovině července (aby byla česká mužstva připravena na předkola EP), hrát do prosince, potom dovolená, příprava v rozsahu čtyř až šesti týdnů. V novém roce odstartovat ligu koncem února nebo začátkem března, skončit těsně před reprezentačními akcemi podle konkrétního roku a jeho mezinárodního kalendáře. Potom čtrnáctidenní dovolená (analogie Německa v zimě), asi čtrnáctidenní tréninkové oživení a v polovině července začátek soutěže. Tam jsem ostatně o několik řádek výše začínal - kruh se uzavírá,“ navrhuje Jaromír Šeterle.
K čemu je příprava ve španělském či tureckém teple?
Exředitel Slavie, Plzně a Mladé Boleslavi přidává ještě jeden pohled na současné zimní pokračování ligy.
„Už v přípravě a pak hned v prvním ligovém kole roku 2023 jsem zaznamenal řadu svalových zranění hráčů bez kontaktu s protihráčem. Nejde o kvantitu zátěže, ale o špatně rozloženou zátěž a o zátěž za špatných terénních a teplotních podmínek. To je pro organismus větší nebezpečí, jde totiž o nebezpečnější předpoklad ke svalovým a kloubním zraněním. K čemu je týden někde v teple ve Španělsku nebo v Turecku, když potom další dva až tři měsíce hrajeme fotbal v arktických podmínkách? Navíc, pro vznik respiračních chorob jsou tyto náhlé krátkodobé teplotní změny a možnosti infekcí (v letadlech, na letištích či hotelích) větším nebezpečím než setrvávání v konstantním, byť chladnějším, prostředí,“ kritizuje Šeterle současnou českou fotbalovou praxi.
„Přimlouval bych se tedy za mnohem delší klubové pobyty v zimních měsících v teplejších krajinách a hlavně za pozdější vstup do soutěžních klání v Česku. Hlavně za to, aby se hrálo po větší část jara a léta. Mimochodem, někdy se ptám: k čemu byla vlastně ta zimní příprava, když trenér hned v prvním utkání, v jeho rozhodující fázi, postaví hráče (Michal Bílek Matěje Vydru v Plzni v duelu s Hradcem Králové – pozn. red.), který v té přípravě neodehrál ani minutu? A naopak, stejnou otázku si pokládám, když ze čtyř posil, které trenér slovutně angažoval do týmu na zimní přípravu, nenastoupí v základní sestavě prvního utkání ani jeden hráč (praxe dánského trenéra Sparty Briana Priskeho v zápase v Olomouci – pozn. red.),“ konstatuje Jaromír Šeterle.
Šeterle připomíná, že my diváci vidíme pouze zápasy, hráči ale na těchto zimních površích a v této zimní teplotě trénují prakticky každý den. A pro trénink jsou u nás i na této vrcholové úrovni většinou horší podmínky (hrací plocha) než pro samotná utkání. Můžeme se potom divit náchylnosti českých fotbalistů ke zraněním bez jakéhokoliv soupeřova přičinění? Ano, větru dešti stále ještě neporučíme, ale když tu možnost - hrát fotbal v teplotně a povětrnostně kvalitnějších podmínkách – máme, byť je to jen několik týdnů, proč ji nevyužijeme?
Zásadní věci v klubu řešme v zimní pauze, jinak dopadneme jako Sparta
„A ještě jedna stejně důležitá věc. Když už nechceme rovnou přejít na režim jaro – podzim, měli bychom brát za hlavní pauzu tu zimní - a to i pro případné zásadní personální věci v klubu. V zimě je čas na výměnu trenérů, celého realizačního týmu, na zásadní změny hráčského kádru. Následná zimní příprava a soutěžní jaro nám dávají dostatečný prostor na to, aby mužstva lačná po účasti v evropských soutěžích byla v červenci a v srpnu náležitě připravena. Jak to vypadá, když tento veletoč uděláme v červnu a hned v červenci máme před sebou klíčové zápasy v kvalifikací evropských pohárů, jsme názorně viděli loni v létě na příkladu Sparty,“ připomíná Šeterle a dodává, že mohou vzniknout situace (jiné reprezentační termíny, než je obvyklé, postup některého českého zástupce v evropských pohárech do jarního pokračování), které bude zapotřebí v konkrétním roce operativně vyřešit.
„Je hodně věcí v českém fotbale, na něž – pokud chceme trochu dohnat svět - potřebujeme peníze. Současně je ale i spousta záležitostí, které můžeme v místním sportu číslo jedna zlepšit bez peněz. Jen tím, když se nad nimi pořádně zamyslíme a budeme je chtít změnit a zlepšit,“ říká bývalý manažer předních českých klubů na závěr.
Hlas fandů: „Šílenost a koleda o dlouhé listině marodů“
Dlužno podotknout, že k Jaromíru Šeterlemu se přidávají i čeští fotbaloví fanoušci, kteří by také raději chodili do ochozů v červnu a v červenci. „Mrzne, až praští,“ napsali na svůj obří transparent příznivci Baníku a vyvěsili ho pod svůj sektor při nedělním večerním utkání Zlín-Ostrava.
Ve středečním deníku Sport pak v pravidelné rubrice „Z kotle – český fotbal očima fanoušků“ vyjádřil za mnohé názor příznivec pražských Bohemians Vít Lukeš: „Liga se hraje v lednu. V lednu?! Šílenost! Trávníky na úrovni polní cesty a koleda o dlouhé listině marodů. Přesně tak začal i sobotní duel Bohemians s Teplicemi. Morávek ani nenastoupil, Vondrášek vydržel pět, Křapka třicet minut a Kučera poločas.“
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde