Prokletí rudýho koně
Nejslavnější tuzemská značka z letenské Generali arény nevstoupila dobře ani do nového soutěžního ročníku 2019/2020. Z možných 15 ligových bodů jich posbírala jen sedm a krčí se na průběžné sedmé pozici se stejným bodovým ziskem jako Příbram, která se před pár měsíci zachraňovala až v baráži. Růžové to vzhledem ke dvěma inkasovaným brankám před domácím publikem není před odvetou v tureckém Trabzonsporu ani ve třetím předkole Evropské ligy a Spartě tak reálně hrozí další sezona bez pohárů.

Poslední roky opravdu nezastihly hrdý sparťanský klub na vrcholu sil, což papírově dokládá snad patnáctiletá absence v základní skupině Ligy mistrů i nebezpečně se protahující čekání na další titul, který si v posledních letech předávají jen na konkurečních adresách v Edenu a Štruncových sadech.
Protože už toho byla o sportovní stránce vyřčeno mnoho, mezi fanoušky už si začínají žít svým vlastním životem také lehké konspirační teorie. Třeba jako ta od Davida Maryška, jehož názor na nekončící sparťanskou smůlu zavánějící až prokletím předkládáme níže..
"Prokletí rudýho koně
Pověrčivost je k smíchu. Zvlášť ve světě, kde se neperou vítězný fusekle, nemění vítězný trenágle a neholí vítězný knír, i kdyby jeho majitel vypadal jako by právě sežral krtka.
Ve světě, kde je tajemným rituálním obřadem, jenž má pomoci s přízní Bohů oboru i pořadí v jakém vstupují či dokonce radostně poskočí nohy na posvátný pažit.
Ve světě, kterej se sice hraje nohama, ale hranu mezi úspěchem a neúspěchem hlídá "hlava".
Ve světě kde při všech vědátorských inovacích a deskriptivních geometriích v pohybu jsou pro borce s gpskou na zádech, který řeší problémy se šlachama vytrhnutím zubů moudrosti základníma mantrama "srdíčko a štěstíčko", kterým je potřeba jít naproti.
A právě v tomhle Světě, kde je zásadní "přepínání do represingu", máme u nás už jaksi trvale přepnuto do depresingu. V tomhle světě fotbalového voodoo je totiž naše milá Sparta v prdeli jak sláva indiánů.
Čím to je? Smůla, pech, negativní bilance, špatná série...? Ne, my jdeme neštěstí sami naproti. Jak se na nás může nelepit smůla, když si nývlti, co nás vedou, nevšimnou ani pyramidálních omylů?
Momentů jako když naše hymna, napsana Bohemákem akcentuje primárně to, že Sparta je VĚČNÁ a na věky věků takovou zůstane, ámen? Ámen. Ale s námi.
Není to čistě náhodou tak, že tenhle přívlastek nepatří nám, ale Slávii? Sparta není věčná, Sparta je přeci ŽELEZNÁ!
Že to neví Bohemák Šíp nebo je mu to jedno, hodilo se mu to do rýmu a jedna železná slabika by mu bývala přebývala? Budiž. Ale že to tam necháme a s šálama nad hlavou, srdcem zjihlým a okem zvlhlým zpíváme od počátku druhého století Sparty - od roku 1993? To je ostuda nás všech.
A druhý moment? Zápasový časopis není možná klubová kronika. Dílo klubového písmáka. Základní kámen chrámu. Ale i tak, je to důležitý a zásadní nástroj. Měl by vystihovat hodnoty. Měl by být v barvách. Měl by být symbolem. Klubu. Našeho klubu. Sparty.
Jak se náš vlastní časopis může jmenovat Sparta DO TOHO? Tenhle pokřik se ječí leckde. Třeba ve Vršovicích. Jak u Klokana, tak u slátance. Ale na Spartě?!
Jo, mihne se v chorálu Je nás 11, ale jako samostatný pokřik? Jako nějaký zásadní, tradiční claim? Nikdy! Při ponoření do rodinného stříbra, najdeme spousty jiných, výstižnějších, lepších, třeba old school tradicionál Sparta TEMPO!
Jsou to možná hlouposti, ale možná taky ne. Jinde to rozhodně na lehkou váhu neberou. Jeden příklad za všechny. Když stavěli baseballoví NY Yankees nový stadion, jeden dělník tam chtěl na tajňačku zazdít dres rivalů z Boston Red Sox. Nikdo to nebral jako srandu, nad kterou by mávnul rukou. Když ho chytili, vypadalo to na lynč! Tak věřili, že by jim ten stadión proklel.
V konzervativním prostředí sešněrovaném tradicí, rituály a pověrčivostí jednoduše nedokážu pochopit, že nám tady pod nosem prochází takovýhle Trojský koně, aniž by kdokoliv zavětřil nebo se nad tím pozastavil! Rudý koně, ne trojský koně, to jsou koně mí."
Ať tak či tak, úpadek klubu Daniela Křetínského je zřejmý. Časy, kdy prohrávaly do metropole mířící hostujíccí týmy 2:0 již v Průhonicích, začínají být výhradně dějepisným pojmem a někdejší lesk je ten tam. Se statusem spícího obra zatím nijak nezamávali ani sportovní ředitel Tomáš Rosický, ani hlavní trenér Václav Jílek. Nemluvě o celé řadě letních posil s osobními podmínkami, které se určitě výrazně neliší od úřadujících mistrů a nynějších vládců Prahy.
Ježiši
/ před 4 lety 12.08.2019 09:24
To je zase snůška :-)))))
Ufff
/ před 4 lety 12.08.2019 09:31
Hymna je samozřejmě super a nikdo nemá v lize lepší. Navíc je uplně jedno že jí napsal PAN textař Šíp, jak hudebně (Svoboda) tak textově je ok. A co maj řikat třeba v Brně kde hymnu Kometě nahráli sparťani z Alkeholu? :-)))))))
Stará sláva
/ před 4 lety 12.08.2019 15:50
Pamatuji dobu, kdy se na fotbale zpívala píseň Rudé koně, jako oslava sparťanského fotbalu. Také to byla kdysi pravda o Průhonicích, kdy soupeř už měl kalhotách. To se také týkalo hokeje.
ZdenekH
/ před 4 lety 12.08.2019 16:15
Rudlo, už jdou koně, rudý koně, koně železný se zpívalo už za mě. Takže někdy okolo 1970 a to byli z nás posraný i slováci. Teď jsme posraný sami ze sebe.
Staré časy
(host) / před 4 lety 12.08.2019 17:08
To bylo v sedmdesátých letech i později.To byl chorál. Také se provolávalo. Čí je Sparta naše, jaká je Sparta železná, co dostane soupeř pytel, jaký velký. Kdo vyhraje ligu? Sparta, kdo vyhraje pohár mistrů? Sparta, kdo je nejlepší na světě? Sparta a kdo potom? Naše béčko, tak bratři hrr na ně! Také se zpívalo My jsme sparťané vltavská krev, my Spartu nedáme,nedáme a Vršovice zbouráme,zbouráme a to hned. To byl paráda. To jsem byl po vojně, žádné starosti. Hákovat se muselo a pak byla jen zábava fotbal, hokej, baby a pívo. Dlouhé vlasy, které jsem měl na OP také mně to stálo kilo navíc.Začátkem sedmdesátých roků se nosili pruhované zvony. Také byla v Praze a širokém okolí vykoupena všechna lehátkovina.V zimě roku 1972 se objevily v Praze italské chlupaté půlllitry. Poprvé jsem je viděl nosit Otu Petřinu na jednom koncertě v Rokoku. Druhý den jsem si je koupil Na Příkopech kousek od Koruny v jedné obuvi. Stáli tehdá 460 korun. Ty boty to byla machrovina. Hodně zim jsem v nich chodil. Časem sůl udělala své.
Zmaty
/ před 4 lety 12.08.2019 20:18
Jaký já jsem host? Já jsem stále ještě ruda je to jasný?
ZdenekH
/ před 4 lety 12.08.2019 21:52
Jasně hesla to byly pěknž, pamatuju si, jak jsme dali na prdel sešívkám v Edenu a šli jsme přes Mírák dál, v kině jsme v návalu v pasáži vyrazili výlohu a kluci nás honili po Praze. Čapli mě u Dívčí školy, přerezili o mě tyč s vlajkou a tu mě vzali.
Nebo pochody z Letný přes sady dolů na Václavák. Jo na to se dá jenom vzpomínat.
Tradice
/ před 4 lety 13.08.2019 00:50
Pochody na Václavák to byla tradice. To šel nekonečný průvod a skandovalo se kolik soupeř dostav gólů. Řvalo se občas nějaká ta po čuni padla a to bylo vše. Chlupatí ti tam nesměli chybět. Chodívavali se také průvody z Vršovic po Vršovické do Nuslí a Synkáči se průvod rozpadl. To už nebylo ono.To potom byla doba, než se člověk dostal do Prahy. To ještě metro nebylo. Potom také byli průvody z Fučíkárny z hokeje. Tehdy jezdila z Holešovic na Václavák stará tramvaj č.3. Skládala se ze třech vozů nastupovalo se do vozu vpředu a vzadu. Na rozdíl jak jezdil Žižkovský expres č.9, kde se nastupovalo do vozů v prostředku. Ta trojka jezdila po hokeji ověšaná jak hrozen. To chlupatí šíleli. Tramvaj zastavovali a hrozen očesali, když se tramvaj rozjela, tak hrozen byl vždy zpět a tak to šlo pořád dokola.
MUHEHE
/ před 4 lety 13.08.2019 08:16
Mýval si zase na nějakym webu přečet něco z historie Sparty :-)))))))
podnebný
/ před 4 lety 15.08.2019 11:53
Proč píšete "před domácím publikem", když se hrálo před prázdným hledištěm, kde bylo jen dvěstě příznivců Trabzonu? Prokletí rudýho koně vytvořil u Sparty současný majitel a fotbalový analfabet Křetínský. Jednak nemá stále k dispozici rozumný managment (i Rosa se teprve učí) a svojí vizi nejenže nepřetavil ve skutečnost, ale přítomnost obrátil do propadliště fotbalových dějin Česka. Pro kolektivní pojetí sportu je důležitá parta, ve které si navzájem nikdo nic nezávidí, hrají za společnou věc a odměna je hlavně pocit z výhry a spravedlnosti z výsledku. V téhle partě bere každý jiné peníze nezávisle na svém výkonu a přínosu pro klub. Bohužel není jedno, jakou řečí se dorozumívají, v českém klubu by měli VŠICHNI mluvit česky. Z toho důvodu už by se neměly lovit přestárlé posily ze zahraničí.
SpFling.com
/ před 4 lety 19.08.2019 02:26
SpFling.com - skvělá seznamka pro dospělé s inteligentním vyhledávacím systémem pro nalezení sexuálního partnera!