Všechno zlé je pro něco dobré, lotyšská liga je nedoceněná, tvrdí odchovanec Baníku Harušťák

Životní cesty jsou nevyzpytatelné. Platí to i pro fotbal. Své o tom ví i Jaroslav Harušťák. Od mala ho vychoval Baník Ostrava. Byl blízko ligovému startu, ale skluzavkou událostí se přes dvě druholigové štace dostal až do Lotyšska. O své cestě, která nebyla jednoduchá, i o tom, jak se nesžil s náturou naší druhé ligy, vypráví v rozhovoru pro eFotbal.

V žilách vám koluje ostravská krev. Je Baník klub vašeho srdce?

"Na Bazaly mě rodiče brávali od mala, už od dvou let. Vlastně od mistrovské sezony. Když se narodíte v Ostravě, fandíte Baníku, tak to je, přes to nejede vlak. Já jsem hrdý Ostravák, takže vždycky budu vědět, jak si Baník vede, jak si vedou Vítkovice v hokeji. Týmem mého srdce je moje rodina. Ta tu se mnou bude vždycky, když jsem potřeboval, vždy mě podržela. Druhý tým je momentálně Daugavpils, protože tam teď hraji. V každém zápase do toho dávám všechno. Teď odevzdávám to nejlepší, co umím, v Daugavpils."

Poctivě jste prošel juniorskými kategoriemi, máte i starty za áčko. Nicméně jen v poháru. Proč ne v lize? 

"Když jsem byl posunutý do áčka, tak byla v obraně velká kvalita a konkurence. David Lischka, Jarda Svozil byl v top formě, na šanci čekal Kuba Pokorný. Ono bylo těžké se do sestavy dostat. Baník hrál o poháry a u kluků nepřišly žádné karty, žádná zranění. V tomhle to byla i trošku smůla. V době, kdy jsem byl v áčku, tak byl ještě omezený počet hráčů na střídačce. Takže bylo těžké dostat se vůbec na ni. Pět, šest hráčů z áčka chodívalo hrát MSFL. Dva starty v poháru, za ně jsem vděčný, splnil se mi tím dětský sen. Půlrok v áčku týmu mi dal strašně moc."

Polovinu sezony 2021/22 jste strávil v ambiciózním Vyškově. MFK tehdy nebyl tak na očích jako letos, jak jste se tam cítil?

"Když přijdete z áčka Baníku, kde máte úplně všechno – od špičkové regenerace, masérů až po suplementy – a přijdete do Vyškova, kde nic takového nemáte, je to velký šok. Ale nemůžu na Vyškov říct jediného špatného slova, chovali se ke mně skvěle. Dělají to srdcem, byli lidští, milí. Byla to moje první zkušenost s druhou ligou. Kromě toho jsem šel i poprvé z domu, hodně mi to dalo."

Minulé léto jste pak zamířil natrvalo do Chrudimi. Proč zrovna tam? Bylo ve hře i něco jiného?

"Byla to tak trochu nečekaná situace. Po půl roce ve Vyškově jsem se měl vrátit do Baníku a ukázat, jak jsem se posunul, zocelil. Po sezoně, když jsem byl na dovolené, mi volali z klubu, že by mě chtěli poslat na další hostování, protože si přivedli nové stopery. Museli jsme s agenty reagovat. Už se blížil začátek přípravy, tak jsme to museli hledat narychlo. Chtěl jsem tam být od začátku. Chrudim se ozvala jako první, hned za ní Vyškov, zbytek týmu to jen tak oťukával. Po týdnu tréninku v Chrudimi přišel druhý telefonát z klubu, že mě chtějí prodat. Šel jsem tam s cílem hrát každý zápas, zviditelnit se, vyhrát se."

V Chrudimi jste ihned zapadl do sestavy. Druhou ligu jste okusil sice už ve Vyškově. Ale přeci jen, jaký to byl skok?

"Troufám si tvrdit, že z Baníku jsem do druhé ligy přišel nadstandardně připravený. Problémem ve druhé lize je styl hry. Není to moc o fotbale, je to jednodušší, nákopy a souboje. Kombinační hra se nepreferuje. Techničtí hráči to tam mají těžké. Jako mladý hráč chcete hrát fotbal, ale pokud ten tým na to není nastavený, tak je těžké se prosadit. Největší skok byl příchod z velkého týmu, kde hrajete po zemi, za nákopy dostanete za uši. Přijdete o patro níž a trenér vám zakáže hrát odzadu. Jen nakopáváte, na nějakou fotbalovost se nehraje. Je těžké se na to přeorientovat.

Nejsem typ jednoduchého fotbalisty, kterému by tento styl vyhovoval. Proto to v Chrudimi dopadlo, jak to dopadlo. S trenérem jsme byli nastavení úplně jinak. Ale určitě nelituju, že jsem tam byl. Všechno se děje pro něco. "

V rozhovoru pro klubové stránky jste uvedl, že to pro vás nebyl z fotbalového hlediska jednoduchý rok. O co šlo konkrétně?

"První zkušenosti s druhou ligou, to nebylo jednoduché. V Chrudimi mě po pátém, šestém kole trenér odstřelil do konce podzimu. Jako fotbalista chcete hrát pořád. Trénujete proto, abyste hráli. Kvůli jedné chybě jsem věděl, že hrát nebudu. Nebylo to jednoduché. Byl jsem daleko od rodiny, jen sám. Měl jsem až moc času přemýšlet o všem. Hlavou vám probíhají černé myšlenky, byl jsem na dně, neskrývám to a nestydím se za to. Ale zase jsem našel lásku k fotbalu, řekl jsem si, že to dělám pro sebe, ne pro nikoho jiného.

Trénoval jsem pětkrát denně. Kobe Bryant říkal, že trénoval taky tak často. Myslíte si, že kecá, ale jde to, strašně mě to posunulo. Od půlky září do prosince jsem měl denní režim plný fotbalu. K tomu jsem zhubnul, zrychlil jsem, zesílil jsem. Makal jsem na sobě. Začíná se mi to vracet."

Zamiřme nyní do současnosti. V zimě jste uspěl na zkoušce v lotyšském Daugavpilsu. Jak dojde k tomu, že máte na stole nabídku zrovna z této země?

"Souvisí to s mými vztahy v Chrudimi. Víceméně celou zimní přípravu jsem měl právě tam. Zhruba pět dní před koncem přestupního období, kdy už mají víceméně všichni uzavřeny kádry, mi bylo řečeno, že se mnou vůbec nepočítají, že chtějí, abych odešel. Za tak krátkou dobu jsme v Česku nic nesehnali. Lotyšsko byla náhoda. Tam je delší přestupní termín. Bylo to navázané na přestup Deleho Israela z Daugavpilsu do Olomouce. Mí agenti se na tomto přestupu podíleli a Daugavpils potřeboval levého obránce. Domluvily se testy, chtěli mě aspoň týden vidět.

Chvíli jsem váhal. Když hrajete v Česku, Lotyšsko není úplně prvoplánová cesta. Ale když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si vzpomněl na můj první rozhovor s mými agenty. Říkal jsem jim, že klidně půjdu na konec světa, abych si splnil svůj sen. Probliklo mi to hlavou, bylo to znamení. Přiletěl jsem, bylo minus dvacet, na sobě jsem měl dvě bundy, ale zvládnul jsem to."

Je vám stále teprve jednadvacet let, nicméně bylo pro vás vždy cílem dostat se do zahraničí, zkusit si jiný fotbal?

"Rozhodně. Tohle je asi sen každého mladého hráče, dostat se ven. Zjistit, jaké je to v jiné zemi. Životně i fotbalově. Nečekal jsem, že se to stane tak brzo a takovým způsobem, ale neměnil bych.

Hrajete každý zápas. Jaká je vaše role v týmu?

"Jsem šťastný, o víkendu jsem po dvacáté odehrál celý zápas. Jsem velmi spokojený s herním vytížením, kdo by nebyl. V drtivé většině zápasů hraju levého beka, párkrát jsem zaskakoval na stoperu. Není to pro mě problém. Jako cizinec musím mít pro tým přínos. Kdybych nebyl lepší než lotyšský hráč, nehrál bych. Je po mně vyžadováno, abych byl lídr, organizoval hru a výrazně podporoval útok. Taktickými věcmi nejsem svázán, mám volnost. Oni sami chtějí, abych hrál dopředu. Ví, že to je moje přednost."

A obecněji k tamní lize. Jakou má úroveň, dokázal byste ji srovnat s naší druhou ligou?

"Tyhle soutěže srovnávat nejdou. Hraje se tu techničtější a otevřenější fotbal. V naší druhé lize nenarazíte na hráče, kteří hráli bundesligu, srbskou ligu nebo vynikající Brazilce. Proti prvním třem týmům, které by u nás hrály v pohodě první ligu, odehrajete díky zdejšímu modelu dvanáct zápasů. To je velká přidaná hodnota. Kluci z Brazílie i Afriky jsou skvělí. Když je bráním, zlepšuju se, ve druhé lize je takových hráčů méně. Souvisí to se stylem hry, jakým se hraje v Lotyšsku a jakým u nás.

Osobně by mě velmi zajímala konfrontace zdejší první trojky s naší ligou. Od čtvrtého do šestého místa, to je takový vršek druhé ligy. Zbytek je strašně vyrovnaný. Jsou to týmy plné mladých kluků."

Jak se vůbec v Lotyšsku žije? Jak tam vnímají fotbal? 

"Je to krásná země. Plno přírody, jezera, líbí se mi to. Riga je klasické evropské hlavní město a Daugavpils, kde teď hraju, je historické město, asi jako Olomouc. Cítím se skvěle. Lidé v klubu mi pomáhají, je to bezproblémové. Spoluhráči jsou skvělí, hned mě mezi sebe vzali, což není samozřejmost.

Fanoušci se s našimi top týmy nedají srovnávat. Fanouškovská nátura tady není taková. Byl jsem se podívat na náměstí, když Lotyši udělali na MS v hokeji bronzový úspěch. Nemají nějaké chorály, jako máme my. Oni se spíš dívají, ocení akci, zatleskají. Nejsledovanější utkání je derby v Rize. Tamní dva týmy tuto sezonu odskočily ode všech. Když hrály naposledy mezi sebou, bylo tam pět tisíc lidí, což je na Lotyšsko fantastické číslo. Na běžné zápasy chodí průměrně tolik lidí, jako u nás na druhou ligu."

Týmu se postupně začíná celkem dařit. Kde byl zádrhel, co vám ze začátku nešlo?

"Do sezony naskočilo úplně nové mužstvo. Já přišel týden před prvním zápasem. Nějaké body nám vzal i VAR, protože není na všech zápasech. Když jsme ho potřebovali, nebyl tam. A naopak. Jako naschvál. Ale chyběla hlavně souhra, prvních pět kol to bylo vidět. Kromě toho jsme mladí, nezkušení, děláme chyby. Byly tam i vyrovnání v posledních minutách, to je častý problém. Ale postupně se z těch chyb učíme a zvedáme se. Teď už je z nás tým. Cítím, že to bude mít jen vzestupnou tendenci. "

Vaše působení je v rámci hostování, nicméně klub má opci. Máte nějaké indicie k tomu, jestli bude využita?

"Tyto věci probírám se svými agenty, jsou to profíci. Já se soustředím jen na fotbal. Vím, že kluci na něčem pracují, ale máme to nastavené tak, že jakmile se bude něco dít, v ten moment mě do toho zasvětí. Teď je všechno v rané fázi, tím mi nezatěžují hlavu. Po sezoně uvidíme, co dál."