Kauza „Nedvěd“? Důsledek hráčských „rychlokvašek“ ve vedení klubů. I v českém fotbale je to velký problém

„Jedním z největších problémů českého fotbalu je skutečnost, že se sportovními řediteli ligových klubů stávají bývalí hráči okamžitě po skončení své aktivní kariéry bez jakékoli zkušenosti a vzdělání,“ nebere si servítky bývalý zkušený a úspěšný vysokoškolsky vzdělaný fotbalový manažer Jaromír Šeterle. Slavia se pod jeho sportovním vedením stala v roce 1996 mistrem po dlouhých 49 letech, v Mladé Boleslavi vybudoval z druholigového provinčního oddílu respektovaný ligový klub účinkující v evropských pohárech. Pracoval i v Chebu, Plzni a u národního mužstva. 

Dnes je na volné noze, zatímco v některých klubech působí nezkušená a zároveň i většinově neúspěšná funkcionářská „holátka“.  Šeterlova slova však podle všeho neplatí jen v Česku, ale i ve světě. Viz poslední „kauza Juventus“, jehož viceprezidentem se hned po skočení své aktivní kariéry stal manažersky nezkušený Pavel Nedvěd.

Jak píšeme i v jiném článku, v turínském Juventusu skončila kompletní správní rada včetně viceprezidenta Nedvěda. Podle listu Gazzetta dello Sport je důvodem podezření z falšování účetnictví.  Pavel Nedvěd a další představitelé turínského celku jsou podezřelí, že v letech 2018 až 2020 si z přestupů fotbalistů brali protiprávní provize a investorům vykazovali falešné zisky. Dvakrát kvůli tomu byla odložena valná hromada klubu, kde se měl schvalovat nový rozpočet. V ročníku 2021/2022 zaznamenal Juventus rekordní ztrátu 254 milionů eur (asi 6,2 miliardy korun).

Muž (muži) na nesprávném místě

Do turínského případu z Prahy pochopitelně nevidím, ale nemyslím si, že by zrovna Pavel Nedvěd měl být nějakým prvoplánovým „zločincem“ či vychytralým falšovatelem zisků. Jen se domnívám, že se ocitl na místě, pro které neměl vzdělání a potřebné zkušenosti. A jeho osoba coby miláčka fanoušků mohla být využita jako nárazník mezi vedením a klubovými příznivci. Ostatně se nedomnívám, že ani Messi, Ronaldo a další usvědčení a potrestaní daňoví podvodníci z řad velkých fotbalistů byli důmyslnými falzifikátory. Jen jim někdo v touze po ještě větších ziscích záměrně špatně vedl ruku, a zadělal jim tak na pozdější potíže se zákonem. 

Jinak ale nechápu, jak špičkový profesionální fotbalista, za nějž všechno od tkaniček až po bydlení zařizuje jako malému dítěti klub,  může najednou bez jakéhokoli vzdělaní a potřebné praxe řídit takový kolos, jakým je ligový fotbalový klub. A to byť „jen“ po sportovní stránce jako sportovní ředitel či manažer. V takové funkci jsem si ze současných českých internacionálů dovedl představit snad jen Petra Čecha, který se všestranně z této skupiny vždy osobnostně vymykal. A i on, po vynuceném odchodu Romana Abramoviče z klubu a příchodu nových majitelů, svou funkci sportovního a technického poradce Chelsea opustil.

Vezměme si to postupně. Jak dopadlo manažerské účinkování Tomáše Skuhravého u Jaroslava Starky v Příbrami? Byl tam spíše za klubového maskota. A co generální ředitel Jozef Chovanec ve Spartě, záhy odvolaný Danielem Křetínským? I když to bylo přece jen lepší než Chovancova pozdější pozice Berbrova loutkového předsedy komise rozhodčích. Marek Jankulovski to v Baníku Ostrava coby sportovní ředitel záhy „zabalil“, protože zjistil, jak je funkce sportovního ředitele časově náročná. A další? I přemýšlivý a inteligentní Pavel Kuka se snad nebude zlobit, když napíšeme, že mu více sedí a asi ho i baví pozice „skauta“ v agentuře zkušeného hráčského agenta Pavla Pasky než předchozí manažerské působení v Příbrami či v Plzni. 

Sportovní ředitelé Jan Nezmar či Jiří Bílek ve Slavii? „Kamarádství“ a nezkušené „bratříčkování“ se s protřelými šíbry českého fotbalu je postavilo do hodně nepříjemného světla.

Tomáš Rosický ve Spartě coby sportovní ředitel? I on sám se v téhle funkci už několik let bez většího úspěchu trápí. A i u něj, podobně jako i Nedvěda, to vypadá, jako bych si ho klubový majitel postavil před sebe jako štít před věčně netrpělivými a vždy velmi náročnými fanoušky.  

Místo v sestupem ohroženém Zlíně expertem na Kavčích horách 

Zdeněk Grygera je ve Zlíně dokonce generálním manažerem. A výsledek? Zlínští jsou pod jeho vedením po podzimu na sestupové/barážové  příčce. Nyní to má zvednout zkušený trenér Pavel Vrba. „Já být Grygerou, tak v současné době nevylezu ze Zlína a makám, aby se to na jaře v klubu zdárně otočilo,“ řekl by si zkušený klubový ředitel. Jenže diváci ČT Sport mohou zlínského generálního manažera takřka každý den vidět ve studiu na pražských Kavčích horách coby experta při zápasech MS 2022 v Kataru. Nic proti tomu, ale jaká je tedy vytíženost klubového manažera v čase krize, kdy je třeba mobilizovat před rozhodující částí sezony?

Mimochodem dva výše zmínění neúspěšní vrcholní kluboví manažeři – Zdeněk Grygera a Tomáš Rosický – jsou i členy odborné Sportovní rady FAČR, vrcholného poradního orgánu Fotbalové asociace. Český národní tým pod vedením hlavního trenéra Jaroslava Šilhavého nesplnil letos ani jeden cíl – v baráži na MS 2022 vypadl už v semifinále s velmi průměrnými a oslabenými Švédy, kteří pak neuspěli s Poláky, a v Lize národů sestoupil z elitní divize. Přesto jsme nikde nezaznamenali, že by to Sportovní rada FAČR podrobila nějaké zásadnější analýze či se k tomu nějak komplexně vyjádřila.

Šilhavého „analýza“ v ČT Sport: „Takový je život“

Když jsme u studia ČT Sport, v pondělí jej při utkáních Brazílie-Švýcarsko (1:0) a Portugalsko-Uruguay (2:0) navštívil i Jaroslav Šilhavý. A jeho poslední „analýza“ české neúčasti na MS 2022? „Tak samozřejmě bychom tam raději byli. Vypadli jsme se Švédy. I když herně… Kluci bojovali, nakonec to nevyšlo, ale takový je život, musíme to vzít a koukat se dál.“ To i reprezentant Antonín Barák mladší, který přišel do studia se Šilhavým, byl kritičtější, když trefně konstatoval, že český tým si na neúspěch zadělal už před baráží v kvalifikační skupině (kde mj. ani doma neporazil Wales bez Garetha Balea, přestože si Walesané v Edenu dali za stavu 1:1 velmi kuriózní vlastní gól).

„Musíme se koukat dál“, říká trenér národního celku. Tak proč není osobně přítomen v Kataru a nestuduje tam zblízka hru největších českých soupeřů v kvalifikaci ME 2024 -  Poláků? Pamatuji se, jak jsem před 28 lety při MS 1994 pořizoval v USA rozhovor s tehdejším novopečeným koučem nově vzniklého Česka Dušanem Uhrinem starším, který v Americe sbíral cenné informace před stříbrným ME 1996 v Anglii. Pro ty později narozené, už tehdy fungovala televize a dokonce se rozběhl i internet. A přesto bylo tenkrát - i dnes - vhodnější být přímo na místě činu.

„Kdo se nepřizpůsobí, má velký problém“ 

Alespoň, že se dodatečně novým členem Sportovní rady FAČR stal tehdejší Uhrinův asistent, dnes předseda Unie českých fotbalových trenérů Verner Lička. Stojí za to si přečíst jeho sobotní komentář k MS 2022 v Kataru v jeho nové rubrice „Vernerovka“ na serveru idnes.cz s názvem „Na pěší fotbal zapomeňte. Kdo se nepřizpůsobí, má velký problém“. 

Nějakou podobnou analýzu bych očekával i od Sportovní rady FAČR směrem k situaci, výkonům a výsledkům českého národního týmu. To by v ní ale asi muselo působit více odborníků typu Vernera Ličky a méně „rychlokvašek“. Což, žel, platí o celém českém fotbale, i o tom klubovém.

Zlín Radovi nevyšel, přístupu bosse Pauknera si ale považuje. Proč se chystal oslovit České dráhy a co vzkázal Vrbovi?