Bořil cítí, že má v Edenu rozdělanou práci na hřišti: Ještě chci se Slavií něco velkého dokázat, pořád mám sny
Slavia už postrádá svého jednatřicetiletého kapitána Jana Bořila již necelých 15 měsíců. Zarputilý krajní bek z vršovické Fortuna arény naposledy nastoupil v sešívaném trikotu v říjnu 2021, stalo se tak v derby slavných "S". on si moc dobře uvědomuje, že hrát velké zápasy není samozřejmost...
Exboleslavský zadák si v dotyčné souvislosti zavzpomínal na časy, kdy byl součástí Viktorie Žižkov, ve které mu opravdu nebylo do zpěvu. "Ve dvaceti jsem si prožil horor na Žižkově, kde jsme spoustu měsíců neviděli z výplaty ani korunu a já neměl ani za co natankovat. Živila mě Míša, tehdy přítelkyně, teď už manželka. Občas mi musela dát pětistovku, abych vůbec mohl jet na trénink. Bylo mi do breku – postoupili jsme do ligy, v kabině všichni drželi pospolu, ale živořili jsme. Když po dlouhé době přišlo aspoň deset tisíc, zaplatil jsem pojištění, nakoupil trochu jídla a peníze byly zase v čudu. Možná i proto, že jsem si ve fotbale sáhl na dno, ho mám tak rád. Moc neřeším věci okolo, důležité je pro mě jen to, co se děje při zápase na hřišti. Snad jen jako kluk jsem měl v pokoji vylepeného na plakátu Brazilce Ronalda, dokonce jsme se s kamarádem podle něj nechali ostříhat. Jo, kopírovali jsme ten šílený účes, se kterým vyběhl do finále mistrovství světa před dvaceti lety. Jednorožec se mu říkalo: holá hlava, jen vpředu hustá ofina. Ale nikdy jsem neškemral o podpisy, nikdy jsem nelovil společné fotky s fotbalisty. Tenhle přístup mi zůstal. Vzpomínky na super zápasy mám v hlavě, nepotřebuju mít ve skříni schované dresy slavných soupeřů. Nikdy mě nelákalo si je měnit, je mi to úplně proti srsti. Možná se budete divit, ale fakt jsem ani v Lize mistrů za nikým neběhal a nechal jsem si pokaždé svoje triko. Je pro mě cennější. Někdy si pohárový dres schovám, někdy daruju kamarádům nebo rodině, někdy vydražím na dobrou věc. Jinou památku na Ligu mistrů nemám, ani ji nepotřebuju. Vzpomínky jsou pro mě víc. Nikdo mi je nevezme," pronesl sedmadvacetinásobný reprezentant Česka, jehož upřímná slova nabídly stránky slavia.cz.
Součástí Slavie je oblíbený hráč Jindřicha Trpišovského již téměř sedm let a klub mu za tu dobu extrémně přirostl k srdci. "Doufám, že to na mně je vidět. Když jsem před skoro sedmi lety přicházel a poprvé jsem oblékal sešívaný dres, ještě mi to tolik nesecvaklo. To všechno až časem. Teď, když ho před sebou vidím, cítím opravdovou hrdost. A taky zodpovědnost ke klubu. K vám, fanouškům. S některými se už dobře znám, vím, co prožívají a co pro ně Slavia znamená. Když jdu na hřiště, myslím na to a vím, že je nesmím zklamat. Nechci, aby to znělo jako klišé nebo přehánění, ale já opravdu ve Slavii našel druhou rodinu. Máme k sobě všichni blízko, o to víc všechno prožíváme. Tuším, že mě tu lidi snad mají rádi, ale když mi někdo tvrdí, že jsem legenda, cítím se divně. Až jednou seknu s kariérou, pak by mě to označení určitě zahřálo, ale teď? Ještě cítím, že tady mám rozdělanou práci na hřišti. Ještě chci se Slavií něco dokázat, něco velkého. Pořád mám sny. Věřím, že budu fit, že sem vrátíme titul a hlavně Ligu mistrů, protože nic víc v evropském fotbale není. Se Slavií jsem tak pevně propojený, že už si neumím představit, že se tohle pouto někdy přetrhne. Mám díky ní život o sto procent bohatší a určitě zůstanu i po kariéře. Ale to je ještě, doufejme, daleko. Těším se na vás na hřišti. Už brzy," vzkázal ve svém svátečním povídání čtyřnásobný šampion FORTUNA:LIGY z let 2017, 2019, 2020 a 2021.
Že by se rýsoval soutěžní návrat na závěr ledna, kdy dorazí do Edenu v rámci prvního jarního kola Jablonec?
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde