Bylo to pro mě stejné, jako kdybych opustil svůj domov. Vzpomínky jsou ale krásné, řekl Krejčí ke svému odvolání

První žádost o rozhovor odmítl. Potřeboval si utřídit myšlenky, nabrat dech. Zhruba týden po svém nuceném odchodu z Pardubic už však uznávaný trenér Jiří Krejčí přeci jenom promluvil. Stal se prvním odvolaným koučem sezony, na jeho kvalitách to ale nic nemění. Udělal by něco jinak a co plánuje teď? 

Překvapilo vás, že se vedení rozhodlo pro vaše odvolání z funkce?
To je těžká otázka. Vedení klubu na to mělo ale právo. Neřekl bych, že je to pro mě vyloženě zklamání, byť to samozřejmě stále těžce nesu. Debakl na Slavii, pak domácí prohra s Mladou Boleslaví, to nepotěšilo nikoho z nás. Vedení se rozhodlo mě odvolat a já to zkrátka musel akceptovat.

Přitom alespoň po herní stránce byl úvod sezony dobrý…
To ano, výsledkově nám však první dvě kola nevyšla. Uspět jsme dokázali až v tom třetím, doma proti Liberci, kdy to už paradoxně tak kvalitní z naší strany nebylo. Pak však přišel zápas na Slavii, kde jsme dostali hned sedm gólů a na klucích se to bohužel hodně podepsalo.

Třeba v prvním kole proti Českým Budějovicím jste ale byli jasně lepší, i tak však z toho byla porážka 0:2.
Je to tak. V tom zápase jsme měli zvítězit, šancí jsme měli mnohem víc než soupeř. Ale i potom v Plzni jsme předvedli výborný výkon. Když tam ale nedáte z ničeho gól a pak se dopustíte chyb, tak za to pykáte. Co si budeme povídat, v kádru Pardubic je dost nezkušených hráčů, s nimiž tohle zamává. Nejhorší však byla ta Slavia. Snažili jsme se kluky z vysoké porážky nějak dostat, povzbudit je psychicky. Bohužel se nám to asi moc nepodařilo.

Je s odstupem času něco, co byste udělal třeba jinak?
Nevím. Nějakým způsobem si to pořád analyzuji. Můžeme se třeba bavit o jednom postu, jinak si však myslím, že má práce nebyla mimo mísu.

I po vašem odchodu Pardubice dvakrát prohrály, v tabulce zůstávají poslední. Kam by podle vás měly v tabulce reálně patřit?
Konkrétní umístění říkat nebudu, za této situace určitě ne. Už minulý ročník byl však pro nás hodně těžký, ten letošní bude asi podobný. Určitě si ale přeji, aby šly Pardubice nahoru a zůstali dal ligové. To je jasné.

V Pardubicích jste v různých funkcích strávil celkem 22 let, což je obrovský kus života. Jak na tuhle éru budete dál vzpomínat?
Samozřejmě jenom v dobrém. Odvedli jme tu kus dobré práce. Vždyť po postupu do první ligy jsme skončili na krásném sedmém místě, s tím tehdy nikdo nepočítal. Vzpomínky jsou tedy krásné a takové už zůstanou.

Předpokládám, že postup mezi elitu už asi jen tak něco nepřekoná…
To byla senzační jízda. Nikdo nám nevěřil, že bychom se mohli dostat před Brno, ale nám se to podařilo. Tenkrát to byla jedna velká euforie.

Cítíte se nyní stejně, jako kdybyste opustil druhý domov?
Spíš ten první, alespoň tedy fotbalově. Je to pro mě pořád těžký.

Prý vám vedení už nabídlo pozici na jiném postu…
Něco ano, to mohu potvrdit. Uvidíme, zda se domluvíme, nebo ne. Zatím nechci předbíhat.

Plánujete si teď nějakou dobu hlavně pořádně odpočinout?
Jsem teď trochu zlomený a unavený, nějaký relax bych určitě uvítal. Nebudu říkat, že ne. Zatrpklý však nejsem, ligu sleduji dál. A nejvíc samozřejmě Pardubice, protože vím, že tam hrají moc fajn kluci. Přeju jim jen vše dobré. Jim i celému klubu.

A co manželka? Je ráda, že si vás teď užije víc doma?
Manželka se mnou všechno hodně prožívá, občas to má dost těžké. Ví, jak špatně nesu porážky, možná jí tak spadl kámen ze srdce, že mě má teď doma. A hlavně že už nejsem pod takovým tlakem.

Pardubice ztrácí oporu zadních řad. Toml má před sebou premiérovou zahraniční výzvu kariéry...