Vrba se ve Spartě může stát nesmrtelným, myslí si Verner Lička. V čem vidí hlavní přednosti kouče Letenských?

Prožil toho s ním více než kdo jiný. A ani na okamžik nepochybuje o tom, že se s jeho volbou Sparta nesekla. Předsedu Unie českých fotbalových trenérů Vernera Ličku zkrátka hodně potěšilo, že se novým lodivodem Pražanů stal  jeho kamarád Pavel Vrba. Proč mu jeho příchod na Letnou dává jednoznačně smysl, nastínil v rozhovoru pro eFotbal.  

Pražská Sparta a Pavel Vrba. Jak vám tohle zní?

Začnu tím, že je Pavel Vrba skvělý trenér. A to nejen dle mého subjektivního názoru, protože Pavla dobře znám, ale i na základě faktů. Když je někdo tolikrát vyhlášen nejlepším trenérem Česka, už to něco znamená. I u nás na unii jsme vyhlašovali nejlepšího trenéra desetiletí a on to s přehledem vyhrál. Své schopnosti prokázal už několikrát. A že by ho v Česku chtěl snad každý klub, má slova jen potvrzuje.

Budou se na to ale stejnou optikou dívat i fanoušci Sparty?

Když jde někdo z AC Milán trénovat konkurenční Inter, je to pro část veřejnosti vždycky nepřijatelné. A stejné to je samozřejmě také u nás, byť jsme mnohem menší fotbalový rybník. Pavel je brán jako baníkovec, tedy jako hlavní rival Sparty. Navíc vedl mnoho let Plzeň, kterou držel v tabulce nad Spartou… Tohle však k fotbalu patří. Když už se na Letné rozhodli pro změnu trenéra, přijde mi logické, že chtěli někoho, kdo je zvyklý vyhrávat a kdo umí své myšlenky přenést na mužstvo. A přesně takový on je. Navíc Sparta chtěla jeho a on chtěl jít do Sparty. Troufám si říct, že pokud ten klub vrátí tam, kde kdysi byl, tak se stane nesmrtelným.

Ideálního kouče ale Sparta hledá už dlouhá léta. Proč by právě Vrba měl být tím, kdo pozvedne slavný klub zas vzhůru?

Asi tuším, kam tím míříte. Je jasné, že pokud ten klub nebude fungovat jako takový, tak s ním nehne ani Guardiola. Úspěch je vždycky dán týmovou spoluprácí. Je tedy otázka, do jaké míry bude právě Pavel tou silnou osobností, která pomůže k tomu, aby na Spartě všichni táhli za jeden provaz. Jeho výhodou je, že se nikdy nebojí a umí říkat věci přímo. Zároveň však potřebuje čas. A ten vám v takovém klubu nikdy nedají. Už v neděli ho čeká premiéra proti Sigmě a každý čeká, že Sparta pod ním předvede mnohem lepší výkon než v úvodu jara, Ten čas jde trochu proti němu. Navíc zrovna ve Spartě jsou nároky na vás rovnou dvojnásobné. Nestačí jen vyhrávat, ještě se váš fotbal musí líbit. To už je holt úděl toho klubu. I já si ale myslím, že Sparta má dostatečnou kvalitu na to, aby Slavii proháněla mnohem víc než doposud.

Když to vezmete dle svých vlastních zkušeností, jak dlouho to potrvá, než se reálně bude moci mluvit o tom, že hra Sparty nese Vrbův vlastní trenérský rukopis?

To je dáno mnoha faktory. Ještě důležitější než úroveň kvality jednotlivých hráčů ale budou vztahové věci mezi šéfy klubu a vedením A-týmu. Další stěžejní práce pak Pavla čeká v kabině. Ta stojí na starších hráčích, na jejichž místa v sestavě se hodně nahlas derou mladí. Tohle všechno si ve Spartě bude muset sednout. Ale zpátky k vaší otázce, já sám po majiteli vždycky chtěl, ať můj trenérský rukopis hodnotí až po dvou kompletních přípravách. To znamená nějakých osm měsíců. Pavel do toho skočil dost po hlavě a zápasy půjdou v rychlém sledu, ta praktická výuka je ale mnohdy nejlepší. Každopádně si myslím, že skutečný efekt jeho práce bude vidět až na podzim letošního roku. S tímhle ale on nebude mít žádný problém. Na jeho týmech bylo vždycky dobře poznat, že je vede právě Pavel Vrba.

Jak moc ale bude současné složení kádru vyhovovat Vrbovým systémovým požadavkům?

Já všude opakuji, že organizace hry jako taková není vůbec o tom, s jakým herním schématem vstoupíte do utkání. Základní rozestavení je pouze nějaká výchozí pozice, která ale na výkon týmu nemá skoro žádný vliv. Klíčová je ta situační organizace, kdy vnímáte těžiště hry a postavení soupeře. Je to o automatismech, jaké postavení máte při hře bez míče a jak rychle se dokážete přepínat do nových fázích hry. A právě v tom se musí Sparta brzy hodně zlepšit.

Najde Vrba nejen v této věci společnou řeč s Tomášem Rosickým?

O tom nepochybuji. Aspoň mně se s Pavlem vždycky komunikovalo skvěle. On umí přesně říct, co chce. Navíc je skutečně ten typ, co je zvyklý vyhrávat. A tuhle schopnost umí přenést i na hráče. Nejde o to, že chcete každý zápas zvítězit. Musíte i vědět, jakým způsobem toho chcete dosáhnout. A Pavel tohle ví. Jen je třeba, aby získal na svou stranu kabinu, aby všichni měli před sebou jen jeden společný cíl. Když se mu to podaří, úspěch se dostaví. Ale není to jednoduché, protože fotbal je dnes pravděpodobně nejsofistikovanější hra na světě. V obrovském tempu musíte sehrát hned jedenáct hráčů. Ale Pavel to dokáže.

Vy ho znáte hodně dobře, že?

No jéje. On tvrdí, že jsem jeho fotbalový učitel, ale on je zase můj učitel co se týče mládeže. Když jsem působil v Baníku jako sportovní manažer, on tam trénoval ve fotbalové škole. Postupně jsem si ho vytáhl přes všechny mládežnické kategorie až do A-týmu a mimo hřiště jsem s ním strávil opravdu x hodin. Také si pamatuji, jak jsme hrávali v tělocvičně fotbal a on stál vždycky proti mně. Ty střety s ním pokaždé hrozně bolely, navíc tam jste mu neměli kam utéct… Ale i když to tak možná nevypadá, já vím, že Pavel je hrozně vstřícný člověk. Já na něj nedám dopustit.

Prý se mluvilo i o tom, že by Spartu místo něj převzal Heiko Herrlich z Augsburgu. Jste i ze své pozice šéfa trenérské unie rád, že přednost dostal český kouč?

Víte co, i když stojím v čele unie, určitě to není tak, že bych se nějak bránil příchodu zahraničních trenérů. A Slováky do toho samozřejmě nepočítám. Dokonce si myslím, že cizinci by do naší ligy mohli přinést osvěžení. Ale jen za předpokladu, že na to budou mít. Když si však vezmete ty poslední dva cizince (Alex Pastoor a Andrea Stramaccioni), kteří vedli Slavii a Spartu, tak je zřejmé, že jejich mise tu dopadly dost neslavně. Jejich příchody českému fotbalu spíš ublížily. Zahraničním trenérům jako takovým se však já osobně rozhodně nebráním.