Španělsko je mnohem bezpečnější, ví Cucho. Kolumbijský talent sní o souhře s Falcaem

Vyrostl poblíž dvou měst, které zná celý svět. Medellín a Cali zviditelnily nechvalně proslulé drogové kartely a postavy narkobaronů v čele s Pablem Escobarem. Kolumbijský útočník Juan Camilo „Cucho“ Hernández přiznává, že v jeho domovině je stále problematické beze strachu vyjít na ulici. 

Bezprostřední starosti má ovšem jiné, snaží se ohromit ve španělské La Lize, kde v Getafe hostuje z anglického Watfordu. A daří se mu to, deník AS ho za říjen označil za nejlepšího hráče „Los Azulones“. O víkendu se pak blýskl náramnou asistencí při remíze 1:1 s Bilbaem.

„Cuchovi“ je mu jednadvacet a má jeden velký cíl. Rád by si zahrál v roce 2022 na světovém šampionátu. A to pokud možno s Falcaem, kterého považuje za jednoho z nejlepších útočníků fotbalových dějin. Nejen o tom vyprávěl v rozhovoru pro Antena 2.

V kolumbijské repre jste debutoval v roce 2018 proti Kostarice. A dvakrát jste skóroval! Od té doby na další šanci čekáte. Jste v kontaktu s koučem Carlosem Queirozem?

Nebudu si vymýšlet, nejsme v kontraktu. Ale vůbec si kvůli tomu nelámu hlavu. Budu dál tvrdě makat a pokusím se ho zaujmout svou hrou. Hraju v jedné z nejdůležitějších lig na světě. Pokud tady budu vynikat, budu mít šanci se do národního týmu vrátit.

Kolumbie naposledy v útoku sázela na pětici Morelos, Zapata, Córdoba, Muriel a Falcao. Je mezi nimi pro vás místo?

Vše se bude odvíjet od toho, co v La Lize budu předvádět. A Také od toho, jak tady budu dál na sobě pracovat. Pozvánku do repre si vysloužíte dřinou a výkony na klubové scéně. Tak prosté to je. Když budu střílet góly a sbírat asistence, přiblížím se reprezentačnímu dresu. Osobně si myslím, že mám talent na to, abych za Kolumbii mohl hrát. Zároveň si uvědomuju, že teď ještě není moje výkonnost dostatečná a musím se zlepšit.

S kým z uvedené pětky útočníků byste si rád zahrál?

S Falcaem, to je přece jasné. Patří k nejlepších hráčů fotbalové historie a mně jednoduše nestačí slova na to, abych dokázal popsat, jak výjimečným fotbalistou je. Pro naši zemi znamená opravdu hodně, všichni si ho váží za to, co dokázal. Bylo by úžasné nastoupit vedle něj.

Rozumíte tomu, že si Real Madrid nechal utéct Jamese Rodrígueze, když vidíte, co předvádí v Evertonu pod Carlem Ancelottim?

Víte, nic není tak jednoduché, jak se zdá. Do toho rozhodnutí se promítlo víc věcí. Říká se, že James neměl dobrý vztah se Zinedinem Zidanem, mluví se o spoustě dalších aspektů, které přispěly k jeho odchodu. Ale na mně není, abych se v tom rýpal. Všichni víme, jaký talent James má. Může hrát v kterémkoliv klubu na světě a zářit. Žel v poslední sezoně mu prostě v Realu štěstí nepřálo, v Madridu mu to jednoduše nesedlo. Teď ukazuje, co umí.

 Cílíte na mistrovství světa 2022 v Kataru. Je reálné se tam dostat, nebo jde o bláhový sen?

Podle mě to reálné je. Budu k vám upřímný, ten šampionát je můj další velká meta, které chci dosáhnout. Teď mi schází hodně k tomu, abych si zasloužil nominaci. Málokdo mi věří, lidé nečekají, že bych tam mohl za Kolumbii hrát. Ale já dál sbírám zkušenosti, učím se nové věci, posouvám se dopředu. A budu v tom pokračovat. Mám víru ve své schopnosti. Doufám, že ta šance přijde a na mistrovství světa si zahraju.

Čiší z vás odhodlání a zápal. Kdo vás k fotbalu přivedl?

Tu vášeň pro fotbal mi vtiskl můj otec. Ne, nehrával profesionálně, ale kopal „prales“ a vždycky byl velkým fotbalovým fanouškem. Hrál celý svůj život a já ho na ty zápasy doprovázel. Tehdy ve mně začala klíčit láska k fotbalu.

 Pokud se nemýlím, za vaši přezdívku „Cucho“ může také on.

Když mi bylo sedm, osm let, rodiče mě ostříhali hodně nakrátko. V té době hrával fotbal Esteban Cambiasso, kterému se říkalo „Cuchu“. Lidem přišlo, že se mu kvůli holé hlavě podobám, a tak mi začali říkat zkomoleně „Cucho“. A přezdívka už mi zůstala. Je vlastně docela vtipné, že zrovna Cambiasso nikdy nebyl mým vzorem. Hrál na jiném postu, nikdy jsem se s ním ani nepotkal. Spojoval nás jen ten sestřih. Každopádně si přeju se s ním někdy sejít a popovídat si. 

Na jakých hřištích jste vyrůstal. Patříte ještě do generace hráčů, kteří museli hrát na škváře a honili míč po ulicích?

Hrávali jsme na hlíně a blátě, každý týden. Člověku to ale podle mého spíš prospěje. Sem tam jsem měl šanci zahrát si fotbal na hřišti s umělým povrchem, tam jsem si připadal jako na nějakém velkém světoznámém stadionu. V Kolumbii ani dnes není dost hřišť s umělkou, jako třeba tady ve Španělsku, kde vychází jedno snad na každých pět domů.

Mluvil jste o tom, že hrát na hlíně a blátě malým fotbalistům spíš pomůže. V čem? 

Přijde mi, že se to na vás trochu podepíše. Nejste rozmazlení, naopak vás to zocelí. Představte si, že se naučíte hrát fotbal tady. Ve všem tom komfortu… Já jsem jako malý kluk chodil ze hřiště domů s pěti kily bláta a špíny, což pomohlo k tomu, že mám jiný charakter než ti, co vyrůstali v luxusu.

Máma se asi zlobívala, když jste chodíval domů s kopačkami od bláta, že?

Jsem jedináček a máma pro mě vždycky měla velké pochopení. Nezlobila se, rozuměla mi. Nikdy se nestalo, že by na mě kvůli zabláceným kopačkám vyloženě vyjela, nenadávala mi. Ale vzpomínám si, že jednou trochu rozmrzelá byla, když jsem takhle dorazil domů.

Všiml jste si kontrastů v bezpečnosti mezi Evropou a Kolumbií, když jste poprvé dorazil do Španělska?

Ano, ono těch kontrastů je víc. Moc rád bych řekl, že tomu tak není, ale opak je pravdou. Pocit bezpečí, jaký zažíváte ve Španělsku, nemáte tam u nás ani sekundu. Vyjít ven s klidným srdcem je v Kolumbii prakticky nemožné. V Evropě si rychle přivyknete na to, jak je tu bezpečno. 

Odešel jste z Kolumbie mladičký. Musel jste pak rychle dospět, že?

Je to tak… Do Španělska jsem dorazil, když mi bylo teprve osmnáct. Svým způsobem mi to pomohlo, protože jsem se díky tomu naučil postarat sám o sebe a převzít zodpovědnost. A je to znát i na hřišti, jsem vyzrálejší, dospělejší ve svých rozhodnutích.

Nejprve vás koupila Granada a nechala hostovat doma v Kolumbii, pak jste přestoupil do Watfordu, který vás opakovaně poslal na hostování. Ve fotbale se s hráči hodně kšeftuje…

Víte, ve finále chcete jako hráč zůstat na jednom místě. Získat klid a jistotu, vědět, že tam odehrajete dva, tři roky. Zatím to mám jinak, ale nestěžuji si. Watford se totiž ke mně chová na úrovni, nejlepším možným způsobem. Každopádně ať už zrovna hraju kdekoliv, odevzdávám maximum.

Smlouvu máte s Watfordem do léta 2021. Co pak? Budete chtít s anglickým klubem prodloužit?

Ještě nevím, jak se vše vyvine. Teď je jisté jen to, že dá hostuji v Getafe. Snažím se tu podávat stoprocentní výkony, odehrát dobrou sezonu. Samozřejmě, v ideálním světě bych rád zůstal někde více let, bez věčného stěhování. Snad to vyjde.

Vaším idolem je Aguero, trochu připomínáte i Benzemu. Snažíte se je napodobit?  

Nerad se přirovnávám k jakémukoliv hráči. Opakovaně jsem řekl, že se mi opravdu hodně líbí „Kun“ a jeho hra, ale nesnažím se nikoho napodobovat. Možná to tak může někomu připadat, protože běháme podobným stylem. Nic víc v tom ale není. Nemám rád podobná srovnávání, chci být prvním Cuchem, ne druhým Aguerem. Samozřejmě si ale přeju, abych jednou dosáhl takové výkonnosti a úspěchů jako on. 

Rasismus na instagramu? Cavanimu hrozí trest