Nebudu stát u hřiště jako sfinga, říká Petr Rada

Petr Rada je nejen ostříleným trenérem, ale i hráčem. Vyrostl v Dukle Praha, ale za svou bohatou hráčskou kariéru prošel několika německými a dokonce i jedním kanadským klubem (Toronto Blizzard). V roce 1998 se pustil do trenérského řemesla a není mnoho českých klubů, které by se známým bouřlivákem nemělo zkušenosti. 

Jedenáctinásobný československý reprezentant se pro oficiální web HET ligy rozhovořil o svých hráčských i trenérských začátcích, zkušenostech s fanoušky nebo manažerském stylu.

Skoro celou kariéru jsem strávil na Dukle, kde mi dal šanci pan Vejvoda. Toho považuji za jednoho z našich nejlepších koučů, určitě na úrovni pánů Ježka nebo Pospíchala. Všichni v týmu jsme ho brali jako člověka, který fotbalu ohromně rozuměl. No a když u mužstva skončil, z Belgie přišel trenér Novák, který zase přinesl spoustu nových věcí z ciziny. A skvělý byl i trenér Lopata, v reprezentaci zase pánové Vengloš, Havránek či Hadamczik. Ti všichni na mě zapůsobili, vzpomíná Rada na persony, které ho ovlivnily jako mladého hráče. Ve svých trenérských začátcích mu byl vzorem Alexandr Ristič z Düsseldorfu, František Cipro nebo Karel Brückner.

Obdivoval jsem trenéra Škorpila, který v naprostém klidu odkoučoval celý zápas. To bych já asi nikdy nedokázal. Asi měl až takový respekt, že mu to takhle vyhovovalo. Ale já jsem prostě jiný, pokračuje Rada a netají se tím, že ho jen těžko někdo předělá. S věkem jsem už trochu mírnější, ale klidným typem trenéra já nebudu nikdy. Fotbal zkrátka strašně prožívám a chci, aby kluci věděli, že jsem v tom zápase s nimi. Určitě tak nebudu stát u hřiště jako nějaká sfinga. Jsem prostě impulzivní, rozhodně tím ale nechci dostat hráče do nějaké deprese či strachu. Proto už jim také dopředu říkám, že jim tím rozhodně nechci nijak škodit. Snažím se jim pomoci a jiný už nebudu, přiznává bývalý trenér Teplic, Plzně, Slavie i Sparty. 

Petr Rada je čerstvě členem Klubu legend, protože coby trenér překročil úctyhodnou hranici tří set odkoučovaných zápasů v nejvyšší české soutěži. A jak vidí svoji budoucnost?

Fotbal mě neskutečně naplňuje. Jsem hrozně rád, že jsem v něm strávil vlastně celý život. A stále ještě nemám dost, uzavírá současný trenér Jablonce.