Hvězdné války pokračují: Ščasný má Rosického, Nezmar lepší výchozí pozici

Jestliže se v létě při mohutném posilování obou pražských „S“ psalo o souboji největších českých klubů jako o Hvězdných válkách, nejsou dnes Zdeněk Ščasný s Janem Nezmarem nikým jiným než Lukem Skywalkerem a Kylo Renem. Ten zkušený povstal ze sparťanského důchodu, aby svým know-how přispěl k pádu temné strany Síly, zatímco ten mladý, jehož pověst ho dalece předchází, si chce podmanit celý svět. 

V Česku odstartoval éru fotbalových ředitelů Adolf Šádek, pod jehož pevnou rukou a přísným dohledem se z ošklivého ligového káčátka během pár let stala královna Viktorie se vším tím leskem, respektem a bohatstvím, které ke královskému rodu patří.

Že je post generálního, potažmo sportovního ředitele s jasně vymezenými, ale nikoliv omezenými pravomocemi existenčně důležitý, brzy pochopily i další kluby a začaly je obsazovat silnými osobnostmi. Sportovním ředitelem Liberce se stal jeho bývalý vynikající útočník a historicky nejlepší střelec Jan Nezmar, ve Zlíně se této funkce chopil jeho odchovanec se zkušenostmi z Holandska či Itálie Zdeněk Grygera a třeba v Mladé Boleslavi dočasně zkusili model s trenérem-sportovním manažerem v osobě Dušana Uhrina mladšího. Nefungovalo to.

„Peníze jsou vždycky limit. Pokud jich máte víc, je spousta vašich vizí snadněji realizovatelná. Ano, i proto jsem na tuhle cestu vykročil,“ říká Nezmar o tom, proč se rozhodl nabídku Slavie přijmout, přestože už měl namířeno pryč z fotbalu.

A teď v zimě se do obsazení tohoto postu, jehož popularita díky výkonům Liberce vystoupala právě na Nezmarových zádech do možná až nepatřičných výšin, pustila i obě pražská „S“. Slavia na to šla jednoduše a přetáhla z Liberce věhlasného experta v oboru Nezmara, zatímco Sparta, jejíž sportovní úsek byl často kritizován pro nekompetentnost a kamarádšoftství, sáhla po nedávno vyhozeném trenérovi Ščasném, jenž ji v novodobé historii dovedl v Evropě úplně nejdál. Kdo jsou noví strůjci velkých úspěchů a co od nich můžeme očekávat?

Pohled do historie

Jan Nezmar se narodil v roce 1977, kdy už devatenáctiletý Zdeněk Ščasný slavil s Duklou svůj první československý titul. Pro armádní klub z Julisky to byl celkem devátý a později ve své historii už přidal jen další dva. Stejně jako Ščasný coby hráč pražské Sparty.

Ten první letenský přišel v sezoně 1983/1984, kdy teprve šestiletý Nezmar, rodák z Opavy, poprvé vyběhl na fotbalové hřiště Tělovýchovné jednoty Družba Hlavnice, jejíž žáky vedl jeho strýc a dlouholetý předseda jednoty Pavel Nezmar a za tamní áčko nastupoval jeho otec Jan, jenž svého syna už od útlého věku připravoval na fotbalovou kariéru. Proto už v šesti letech odjel mladý Nezmar na soustředění s daleko staršími spoluhráči, kde se musel rvát se o každý centimetr na hřišti a naučit se nebojácnosti, která ho charakterizovala v pozdějším fotbalovém životě. Technické nedostatky tehdy nahrazoval pílí v přípravě a zodpovědností v plnění úkolů zadaných trenéry a své spoluhráče začal brzy převyšovat.

Mezitím vyhrál Ščasný se Spartou podruhé ligu a pohár a po angažmá v pražské Dukle a Spartě si vyzkoušel i třetí prestižní adresu v hlavním městě – vršovický Ďolíček, kde v revolučním roce 1989 udělal tečku za svou českou hráčskou kariérou a odjel na dva roky na Kypr, kde se naučil řecky a navázal důležité kontakty, které později zužitkoval jako trenér.

Ještě před tím, než šestnáctiletý Nezmar poprvé nastoupil v okresním přeboru mezi dospělými, měl bývalý, mimořádně spolehlivý, obránce Ščasný na kontě tři československé tituly, dva poháry, 200 ligových startů, ve kterých nastřílel pět gólů, a dvanáct startů v evropských pohárech, kde zaznamenal branku do sítě anglického Watfordu.

To bylo právě v roce, kdy Nezmar absolvoval své první fotbalové soustředění u přehrady v Novém Dvoře a plánoval si minimálně podobně úspěšnou kariéru, která se však alespoň na hřišti nikdy nenaplnila, a tak má o to větší motivaci něco dokázat alespoň mimo hřiště. „Odmalička jsem toužil udělat velký přestup, hrát za reprezentaci, v cizině. Dal jsem do toho všechno, možná i víc. Mám veliké ambice, které se mi jako hráči ne úplně podařilo naplnit,“ říká.

Na přelomu tisíciletí

Oba hráče, dnes sportovní ředitele největších českých klubů, spojuje kromě obrovské píle a zodpovědnosti také rok 1995, kdy Zdeněk Ščasný odstartoval svou ještě slavnější trenérskou kariéru na lavičce Chmelu Blšany a Jan Nezmar odešel z Hlavnice na dlouholeté hostování do Sigmy Dolní Benešov, hrající třetí nejvyšší soutěž, kde probudil svůj gólový apetit a řekl si o nabídku prvoligové Opavy.

Oba ve svých nových rolích sbírali zkušenosti, které nakonec Ščasného přes Ústí nad Labem dostaly na lavičku pražské Sparty, a Nezmara do Liberce, kterému v dresu Opavy nasázel hattrick, a tak jej severočeští funkcionáři okamžitě podepsali.

To bylo v roce 2000, kdy už Ščasného trenérská kometa měla ze dvou sezon jako hlavní postava letenské lavičky dva tituly a nově vedla další pražský klub Viktorii Žižkov, kterou čtyřiačtyřicetiletý kouč v roce 2001 dovedl až k historickému třetímu konečnému místu, když s ní až do posledního kola hrál o titul.

 „V první řadě je potřeba říct, že jsem nepřišel proto, abych aspiroval na trenérské místo. Nemám ambici být trenérem. Chci detailně poznat fungování klubu a A-týmu, protože pohled zvenčí je jiný, než zevnitř. Všichni jsme tady proto, aby byla Sparta úspěšná,“ burcuje Ščasný.

Tou dobou Nezmar promoval na Vysoké škole Báňské v Ostravě a svými výkony v dresu 1. FC Synot pod Karlem Jarolímem si říkal o jediné profesionální zahraniční angažmá v kariéře a následně strávil dvě sezony ve slovenském Ružomberoku pod Františkem Komňackým, kde v padesáti zápasech nastřílel čtyřiadvacet branek, získal titul a vyhrál i pohár, ale poté už se vrátil do Liberce, se kterým spojil své fotbalové srdce jako hráč i funkcionář. Než však ze hřiště přešel do kanceláře, hodně toho objel a na stážích okoukal. Na Ukrajině, v brazilském Fluminense, argentinském Lanúsu nebo v Německu.

„Poznával jsem, jak se fotbal vyrábí jinde. Jižní Amerika mi ukázala, proč tam rostou skvělí hráči. Malí kluci pořád kopou na ulici, den co den. Mají horší hřiště, horší tréninky, ale jsou to lepší fotbalisti. Čeští kluci je nedohoní tím, že budou pětkrát týdně trénovat s nejlepší trenérskou péčí, potřebují všeobecný pohyb, obratnost, gymnastiku,“ říká.

Ščasný si mezitím prošel nepříliš úspěšnými štacemi v Mostě, Boleslavi, znovu na Žižkově a v maďarském Debrecenu, než našel teplická Stínadla, na kterých na sebe po delší odmlce znovu upozornil. Přivedl si s sebou hráče, které znal z dřívějších angažmá, a Teplice pod ním začaly hrát účelným, ale na pohled krásným ofenzivním fotbalem, který je vrátil do horních pater ligové tabulky a Ščasného vynesl zpět do Sparty, kde měl nahradit Vítězslava Lavičku.

CELÉ ŽIVOTNÍ PŘÍBEHY NOVÝCH SPORTOVNÍCH ŘEDITELŮ PRAŽSKÝCH "S" A JEJICH POROVNÁNÍ SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 8. ÚNORA 2018.