Pospíšil útočí na polský titul a říká: Věřím, že by to tu pro mě ještě nemusela být z hlediska celé kariéry konečná

Šestadvacetiletý středopolař Martin Pospíšil už je více než půl roku součástí nejvyšší polské soutěže. Nedaleko běloruských hranic obléká dres klubu Jagiellonia Bialystok, kterému patří po dvaadvaceti kolech Ekstraklasy průběžné druhé místo s dvoubodovou ztrátou na vedoucí Legii Varšava.

Bývalý záložník Třince, Jablonce, Olomouce či Plzně se střelecky prosadil hned v prvním jarním kole proti Piastu Gliwice a na kontě už má tak dvě polské ligové branky. "První zápasy po pauze jsou vždy důležité. Jsem rád, že se mi povedlo dobře navázat na přípravu, ve které celý tým vypadal výborně. I já jsem se cítil dobře. Za gól jsem samozřejmě hrozně rád, ale nejdůležitější jsou tři body. Hřiště jsou teď ze začátku ještě ve špatném stavu, takže žádný zápas není lehký," pronesl v interview pro eurofotbal.cz Pospíšil, jehož chlebodárce si připsal třetí triumf v řadě.

To, že by mohl hrát u našich severních sousedů o titul, tušil již po svém letním příchodu. "Už když jsem sem přestupoval, tak Jagiellonia byla vicemistrem. Chtějí tady hrát dlouhodobě o co nejvyšší umístění. I v kabině už teď padlo, že bychom se letos prostě měli o mistra měli pokusit. Nikdo se za nic neschovává. Držíme se na dva body od prvního místa, doma jsme Legii porazili, což nás na podzim i trochu nakoplo. Takže neřekl bych, že bychom jeli nějak nad plán. Ambice tady byly hodně vysoké od začátku, nebo vlastně ty nejvyšší. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem sem v létě šel. Kdybych věděl, že cílem je hrát někde ve středu tabulky, tak by mě to určitě tolik nelákalo. Naopak možnost soutěžit s Legií, která má navíc ještě i ambice v Evropě, to mi přišlo hodně zajímavé," pokračoval serverem eurofotbal.cz citovaný bývalý člen národního mužstva, jehož tým čeká v dalším kole domácí vystoupení proti Cracovii Krakov.

Pokud jde o klubové zázemí, srovnání ho s Českem. V jedné věci však liga vicemistrů Evropy z roku 1996 zaostává. "Co je neporovnatelné, to je stadion, fanoušci a všechno okolo. Celé město žije fotbalem úplně neuvěřitelně. V tomhle nás Poláci o parník předběhli. Je to neskutečné. Jdeme třeba na procházku s kočárkem a každý druhý nás ve městě zastavuje. Tady se snad nenajde nikdo, kdo by neznal hráče Jagiellonie. Ať jdete do banky, k doktorovi, všude vás okamžitě poznají a neexistuje, abyste někde čekal. Okamžitě přijde vedoucí a bere si vás někam bokem. Strašně si tady váží toho, že jste fotbalista a hrajete za Jagu, což je tady pro všechny číslo jedna. Na zápasy chodí nějakých 15 tisíc fanoušků a opravdu fandí celý stadion. Před takovou kulisou se okamžitě hraje úplně jinak, než v Jablonci, kam chodily dva tisíce. I tohle je pro mě velká pozitivní změna. Když se povede nějaký velký zápas, nebo se člověku podaří vstřelit gól, tak je to opravdu v takové atmosféře úžasný pocit a každému by to asi bylo příjemné," doplnil na webu eurofotbal.cz svěřenec kouče Ireneusze Mamrota.

Ač je momentálně spokojený a poprvé v kariéře by si přál zažít výhru ligového primátu, stále se úplně nevzdal myšlenek na ještě prestižnější a atraktivnější soutěže. Tím spíš, že se nachází v ideálním fotbalovém věku a před sebou může mít i dekádu profesionální činnosti. "Když jsem sem přestupoval, tak jsem si říkal, že by to pro mě mohl být dobrý mezikrok. Po příchodu jsem však rychle zjistil, že to vůbec není tak lehké. Polská liga třeba nemá takový zvuk, ale kvalita tady je a prosadit se není snadné. Titul je teď samozřejmě ten nejbližší cíl. Nikdy jsem titul nevyhrál. Když jsem viděl, jak se tady slavilo to druhé místo. Jak kluci jezdili městem s autobusem bez střechy mezi fanoušky a podobně, tak bych si to hrozně přál zažít. A pak se uvidí. Smlouvu tady mám na čtyři roky. Když se bude dařit, tak možná nějaká nabídka přijde a bude to pro mě opravdu ten odrazový můstek. Věřím, že by to tady pro mě ještě nemusela být z hlediska celé kariéry konečná. Lehké to ale nebude, to je jasné," uzavřel někdejší mládežnický reprezentant, jehož slova přinesl eurofotbal.cz.