Hrubeš nejlepším sudím? Kolegové ze Sportu hodnotí výkony rozhodčích chybnou metodou

Když jste se minulý týden podívali v deníku Sport na rubriku „Hitparáda rozhodčích – Zlatá píšťalka“, zjistili jste, že na prvním místě stále trůnil Karel Hrubeš s průměrnou známkou 6,72 (nejvyšší je 10, nejnižší 1). A to přesto, že předtím o víkendu „zmastil“ duel Brno – Zlín (2:0).

O tom podivném zápase se hodně mluvilo. Přesto za to dostal za dané situace velmi vysokou, tedy průměrnou známku 5. Proč sudí, jehož deník Sport nedávno zařadil mezi „Berbrovi muže a sudí na černou práci“, může být mezi nejlepšími ligovými arbitry a dokonce se dostat do čela hitparády? Jednoduše, protože kolegové ze Sportu rozhodčí známkují chybnou metodou, utápí se v jednotlivostech.

Chřestýš v roli zachránce?

Přitom o Karlu Hrubešovi Deník Sport před půldruhým rokem doslova napsal:

„Už před lety se nad ním málem zavřela voda. Tedy ta prvoligová. Na nejvyšší úrovni ho prý udržel vliv Romana Berbra, podíl na tom měl mít i protřelý bafuňář Martin Svoboda alias Chřestýš, pracující na zakázku a spjatý s Plzní. To je dostatečný důvod k vděčnosti všem zúčastněným. Na druhé straně není zákeřná povaha a umí se zachovat nevyzpytatelně – udělá i to, co se od něho na vyšších místech neočekávalo. Ukázku, jak zasáhnout do utkání prostřednictvím karet a odlišným metrem, předvedl na podzim 2014 při výhře Plzně v Brně 3:2, před níž si hosté vymínili výměnu delegáta. To, jak odřídil jarní zápas Baník–Plzeň (0:2), přivedlo útočníka Milana Baroše k nepříčetnosti a proslulému tweetu o žumpě. Když byl zastaven v úniku, prý si vyslechl: ‚Stejně bys to nedal…‘ Vzápětí Hrubeš řídil zápas o záchranu Příbram–Budějovice (1:0), vymetl ze hry obránce Jaroslava Machovce a kouč František Cipro po utkání pronesl: ‚Máme vyloučeného a dva zraněné. Více to nebudu komentovat. Nashledanou.‘“

Co k tomu dodat? Předá autor textu na konci sezony Karlu Hrubešovi Zlatou píšťalku pro nejlepšího rozhodčího a omluví se mu?

Nebo že by šel Hrubeš se vznikem nové komise rozhodčích do sebe? Podle výše zmíněného brněnského duelu soudě tomu moc nevěřím.

Je záslužné, že se deník Sport jako jeden z mála soustavně věnuje práci sudích, že je hodnotí a známkuje, že na to dává celou jednu tiskovou stranu ve svém úterním vydání. Jelikož jsem v těchto novinách léta pracoval, že jsem známkování rozhodčích i hráčů, která platí dodnes, i (spolu)vymýšlel, myslím, že mám právo se k tomu vyjádřit.

Kolegové ze Sportu dělají při svých hodnoceních často chybu tím, že si vyberou dvě tři situace (penalty, karty) a podle nich arbitra hodnotí. Většinou to vyjde tak, že při jejich posuzování činil chyby na obě strany. No samozřejmě, to dá rozum.

Ovšem typické naklonění roviny, ona pověstná „bezbolestná“ Pučkova vrtačka, systém „na jedné straně pískám všechno, na druhé si vybírám“, o těch se toho při hodnoceních arbitrů většinou mnoho nedozvíme. Přitom právě tohle kvalitním celkům stačí, aby se dostaly do kýženého tlaku, který pak zpravidla zužitkují.

Všiml si toho i Václav Klaus

Již dvakrát jsem na fotbal.hattrick.cz v této souvislosti připomněl, že podobných manýrů ve fotbale si v minulosti citlivě všímal i velký příznivec sportu, bývalý český prezident Václav Klaus. V dubnu 2006 dokonce navštívil a pak i velmi zdatně okomentoval pražské derby Sparta – Slavia (2:1), které svým chabým výkonem ovlivnil arbitr známý i z legendárních policejních odposlechů – Milan Šedivý.

Nejprve vršil chyby v neprospěch Slavie, za stavu 2:0 pro Spartu začal zase poškozovat svými výroky Letenské. Tehdejší komise rozhodčích vedená Václavem Krondla postupovala úplně stejně, jak to pak dělávala komise Dagmar Damkové a jak to činí většinově i média. Sudí podle ní výsledek neovlivnil, protože rozděloval chyby na obě strany, a tak našla na jeho katastrofálním výkonu jen kosmetické vady.

Václav Klaus na dotaz autora těchto řádků, zda podle něj, jako očitého svědka, proběhlo tehdejší derby v duchu fair play, nebo zda rozhodčí stranil jednomu z týmů, v deníku Sport odpověděl: „Soudce nepískal dobře. Jako bývalý basketbalista se vždycky strašně zlobím nad rozhodující pomocí soudce jednomu mužstvu a pak, když je rozhodnuto, pětkrát poškodit domácí a tvářit se, že je to jedna jedna. A přesně toto soudce v derby Sparta – Slavia udělal.“

Václav Klaus to vystihl před jedenácti lety zcela přesně. Tyto manýry se táhnou jako červená nit i dalšími ligovými ročníky. Všímají si toho už v míře nebývalé i fotbaloví fanoušci. V internetových diskuzích, na sport.cz nebo na idnes.cz, jsou v tomto směru mnohem kritičtější než média.

Zákony fotbalové džungle mluví jasnou řečí

Pokud mám práci hodnotit práci rozhodčího, je dobré si přečíst publikaci kolegy Pavla Skramlíka „Zákony fotbalové džungle“.

Skramlík v nich píše o tom, že rozhodčí může ovlivnit výsledek utkání ve prospěch mužstva X a v neprospěch mužstva Y dvěma způsoby.

1. Rozhoduje téměř celé utkání dobře, ale v pravý okamžik si vymyslí penaltu ve prospěch týmu X, uzná mu neregulérní gól nebo neuzná regulérní braku mužstvu Y.

To je jednoduché a tomu se zpravidla věnují ve svých hodnoceních i redaktoři deníku Sport. Bohužel často jen v těchto případech. Pak je tu ale ještě to opomíjené „B“:

2. Celý zápas nebo jeho rozhodující část připískává mužstvu X tím, že mu vytváří nenápadný tlak následujícími nástroji:

• pokud možno přehlíží jeho fauly a ruce na jeho polovině a zejména před jeho vlastním velkým čtvercem,

• využije každé možnosti nařídit přímý volný kop zejména před velkým vápnem proti týmu Y,

• zastavuje akce mužstva Y zejména na polovině týmu X v každé situaci, kterou lze alespoň zčásti uspokojivě vysvětlit jako porušení pravidel,

• obrací fauly a auty.

Zkušený kolega Pavel Skramlík pak v závěru této kapitoly přidává důležitou pasáž, která koresponduje s výše uvedeným, včetně trefného názoru Václava Klause:

„Rozhodčí má právo v utkání, v němž ovlivnil svým řízením výsledek, změnit styl rozhodování z tendenčního na objektivní v duchu pravidel a fair play od okamžiku, v němž dospěl k závěru, že zápas je rozhodnut. Má právo ve vhodné chvíli myslet na svou pověst a předvést nekompromisní rozhodování i vůči týmu X.“

Pro stromy nevidět les

Právě a tohle často leckomu uniká. Takže se nakonec stane, že sudí jako Karel Hrubeš, jemuž kolegové v deníku Sport nemohli ještě před nedávnem přijít na jméno, se najednou objeví v čele jejich „Hitparády rozhodčích“.

Říká se tomu „Pro stromy nevidět les“.

Je dobré si na to dát pozor zejména v hektickém ligovém závěru.