Nahánět Shearera? Kane se rozhodl s odchodem do Bayernu správně

Premier League má za sebou start do nového ročníku. Bez jedné ze svých ikon. Harry Kane si minulý týden zajistil velký přestup z Tottenhamu do Bayernu Mnichov za šestaosmdesát milionů liber. A mnozí tento krok zpochybňují. Třeba kvůli Kaneově “opuštění” útoku na rekord Alana Shearera v počtu vstřelených branek v Premier League. Web Flashscore, přesněji jeho redaktor Brad Ferguson, se ve svém komentáři podíval na relevanci těchto argumentů.   

Při svém přestupu do Německa Harry Kane veřejně prohlásil, že svůj klub na severu Londýna opustil, aby "získal trofej." Hráč o odchod usiloval již delší dobu a Bayern “jistotu” trofejí – minimálně na domácím poli – nabízí. Část britských expertů nicméně v tisku jeho rozhodnutí zpochybnila. Hlavním faktem ještě jednou je, že Kane s Bayernem zřejmě opravdu něco vyhraje. Jak je to tedy s druhým “protiargumentem” o zmařeném útoku Kanea na legendární rekord Alana Shearera v počtu vstřelených branek v Premier League? 

Shearer během své kariéry nastřílel 260 gólů v Premier League a stanovil tak číslo, kterému se od jeho odchodu do důchodu v roce 2006 nikdo nepřiblížil. Přičemž sám v posledních letech připouští, že Kane by tento rekord během několika dalších sezón v nejvyšší anglické soutěži překonat. Kane se totiž v minulé sezóně stal rekordmanem Tottenhamu v počtu vstřelených branek, když ve 320 vystoupeních v Premier League nastřílel celkem 213 gólů a jako první hráč Spurs tak dokázal vstřelit třicet a více gólů ve dvou různých sezónách. Nyní se dosažení tohoto milníku dostalo do ohrožení. Místo statusu jedné z největších hvězd všech dob v Premier League si Kane zkrátka vybral zisk skutečné trofeje s jedním z největších klubů v historii. Zvláštní? Kane udělal to, co by v jeho (velmi výjimečné) situaci udělala většina ostatních.

Skutečnost je taková, že Kane musel odejít, aby získal trofej(e), které si jeho talent a postavení bezesporu zaslouží. Ve Spurs mohl v nejlepším případě doufat, že se v příštích několika letech (spíše shodou okolností) podívá do finále Ligového poháru nebo FA Cupu, ale pravděpodobnost, že by se dostal do dalšího finále Ligy mistrů nebo byl se svým týmem adeptem na ligový titul, byla prakticky nulová. A jistě, nakonec by dosáhl Shearerova rekordu, ale bez ničeho konkrétního, co by s ním skutečně souviselo.

Předseda Tottenhamu Daniel Levy jej samozřejmě nikdy nehodlal prodat přímému domácímu konkurentovi, jako je Manchester City nebo Manchester United – alespoň ne za méně než naprosto mimořádné peníze – takže odchod do Bavorska nakonec dával smysl všem stranám. Navíc je tu ještě jeden faktor, který většina lidí překvapivě přehlíží: příchod Erlinga Haalanda do anglického fotbalu. Haaland vstupuje teprve do své druhé sezony, ale už překonal nespočet rekordů a vstřelil více gólů v jednom ročníku než kterýkoli jiný hráč v historii Premier League. Nemluvě o tom, že Manchesteru City leží svět u nohou, a pokud nedojde ke katastrofálnímu zranění nebo jeho šokujícímu rozhodnutí odejít v blízké budoucnosti, bude mít pevně našlápnuto k překonání všech rekordů, které v anglickém fotbale existují.

Pokud nepočítáme první rok, kdy Kane nastoupil jen třikrát, tak během deseti let nastřílel v průměru 21,3 gólu na sezónu. Na druhou stranu, pokud vycházíme-li z 36 gólů za sezonu, kterých na druhou stranu Nor dosáhl v loňském roce, mohl by Haaland dosáhnout Shearerova rekordu za něco málo přes sedm sezon. Což znamená, že ve třiceti letech bude na vrcholu. V té době bude Kaneovi osmatřicet. Takže i kdyby rekord překonal, což mimochodem není při potenciálním návratu i po vypršení čtyřletého kontraktu s Bayernem vyloučeno, z piedestalu by díky Haalandovi mohl být sesazen ještě před svou čtyřicítkou. Možná mnohem dřív.

Není totiž vyloučeno, že Haaland by mohl v nepříliš vzdálené budoucnosti dosáhnout astronomických čísel. Řekněme čtyřiceti nebo dokonce padesáti ligových gólů za sezónu. Zatím totiž nemá významnější zdravotní problémy a vykazuje velký potenciál, který by mohl s trochou času na dozrání ještě více rozkvést. Je také stále zjevně dychtivý naučit se co nejvíce od současného šéfa City Pepa Guardioly, který je pravděpodobně ideální osobou pro maximalizaci jeho rozvoje. Vzhledem k tomu, že jeho loňská sezona byla tak neuvěřitelně produktivní, může mít potenciál dosáhnout až úrovně Dixieho Deana (tj. šedesát gólů za sezonu) a pak se jednoduše rok co rok pokoušet překonávat vlastní rekordy.

Na druhou stranu Kane během své kariéry velmi trpěl na komplikace se zraněními, což v průběhu let hodně omezilo jeho gólový rozmach. A i kdyby pokračoval co nejdéle a zdá se, že fotbalisté elitní úrovně jsou v dnešní době schopni pokračovat na vysoké úrovni až daleko za milník třiceti let, zranění ho nakonec mohou dostihnout. Jeho výjimečné přihrávky a herní schopnosti také naznačují, že se po třicítce stáhne hlouběji do pole, jak jsme často vídali u hvězdných útočníků okolo třicítky, příkladem budiž Wayne Rooney, Ryan Giggs nebo Dwight Yorke.

Haaland možná nezůstane deset let, ale na druhou stranu je fanouškem Manchesteru City, který přímo kráčí ve stopách svého otce a velmi dobře si vydělává v pravděpodobně nejkonkurenceschopnějším a nejúspěšnějším klubu na světě. Možná se mu jednoho dne zalíbí nová výzva v Realu Madrid, Barceloně nebo Bayernu Mnichov – nebo snad cítí, že už je tam, kde chce být v nejlepších letech své kariéry? Harry Kane měl možná v hlavě Erlinga Haalanda, když uvažoval o svém odchodu za novými výzvami. Jistě, během dalších dvou nebo tří sezon by nepochybně dosáhl a překonal rekord Alana Shearera, ale co se stane, až Haaland během dalších čtyř let tento rekord opět překoná. Jaký smysl by mělo Kaneovo setrvání v Tottenhamu? Už dosáhl úspěchu, když se stal nejlepším střelcem Spurs všech dob. A navíc je na čele anglické tabulky střelců. To není špatný úlovek, pokud jde o individuální historická ocenění. Nakonec, rekordy jsou tu od toho, aby se překonávaly. Trofeje vytvářejí historii, kterou jim nikdo nevezme.

autor článku: Aleš Xavier/ Flashscore News