Kde je jim konec? Díl třetí: Stramaccioniho letka – Kaya, Biabiany a Janko

Léto ve Spartě roku 2017 bylo pořádně záživné. O internacionalizaci Sparty už byla řeč v prvním díle, kdy došla řada na Tala Ben Chaima. Dnes se podíváme na další tři hráče, kteří tehdy přišli s velkými fanfárami.

MARC JANKO

Měl být hlavní palebnou silou. Když Švýcar přicházel, říkalo se o něm, že je jako Jan Koller. Výškou možná, gólům z předchozím angažmá možná také. Nicméně ani on se neprosadil. A bylo to snad ještě horší než u prvních dvou zmíněných.

Pět let hrával za Salcburk, dvě sezony strávil v Twente Enshede, byl dokonce v Portu. Tam a poté i v Trabzonsporu se mu však už příliš nedařilo.

Kariéru oživil v ročníku 2014/2015 v Sydney, stal se nejlepším střelcem australské ligy. Poslední dva roky před přesunem strávil v Basileji po boku českých reprezentantů Tomáše Vaclíka a Marka Suchého. Je rakouským i švýcarským šampionem, se Spartou ale na ligové primáty nenavázal.

Na Letné vydržel jen půl roku. Čtyřiatřicetiletý Janko i kvůli několika zdravotním potížím nezanechal ve Spartě dobrý dojem. Pět ligových zápasů, dva v kvalifikaci o Evropskou ligu plus jeden pohárový duel, celkem dvě branky. Toť vše.

V zimě se ozvalo Švýcarsko, přesněji Spartě ulevilo Lugano. Rudí dostali přibližně patnáct milionů korun, Lugano navíc převzalo jeho plat.

Byla to ale stejná bída jako ve Spartě. Dvě sezony, dvacet zápasů, dva góly. Po sezoně 2018/19 ukončil kariéru. Teď si užívá sportovního důchodu, zkusil založit vlastní byznys, velmi aktivně se věnuje čím dál populárnějšímu padelu.

Foto: AC Sparta Praha