V Česku neučíme hráče hrát fotbal, herně klesáme níž a níž. Nikoho to nebaví, ale pokračuje se stále stejně, říká Csaplár otevřeně
Opakovaně volá po tom, aby se fotbal v Česku začal dělat jinak. Aby se spíš než na výsledek hrálo na kvalitu, aby to bavilo fanoušky a vůbec všechny, co tenhle sport milují. Je jasné, že zápas lvíčat s Izraelem kouče Josefa Csaplára bavit určitě nemohl. Vlastně nikoho, kdo se na něj ve středu večer díval v televizi. Podle toho to i dopadlo. I přes veškeré trumfy v rukou čeští mladíci padli 0:1 a do další fáze evropského šampionátu v Gruzii nechali projít soupeře.
Do hodnocení zmařené šance jako hrom se Csaplárovi zprvu moc nechtělo. Varoval, že se bude opakovat. Nakonec ale svolil.
“Shrnul bych to tak, že tohle EURO jen potvrdilo setrvalý stav. Tedy postupný propad našeho fotbalu. V první řadě ho neumíme hrát, respektive neumíme hrát ten konstruktivní ofenzivní. Zároveň neumíme jít do rizika. A zdaleka to neplatí jen o trenéru Suchopárkovi, ale i pro většinu ostatních. Navíc se ještě furt na něco vymlouváme,“ poznamenal Csaplár zklamaným hlasem.
Po výhře nad Německem přitom někteří pěli na český tým ódy. Zdánlivě nemožný postup ze skupiny byl náhle hodně blízko, stačilo udělat ten poslední krok. Uhrát alespoň bod s Izraelem. Po trefě Omriho Gendelmana osm minut před koncem však tyhle plány vzaly rychle za své.
“Nutno podotknout, že proti Němcům jsme překvapili výsledkově, nikoliv herně. V tom je bohužel velký rozdíl. Po herní stránce totiž klesáme furt níž a níž. A teď nemluvím o jednadvacítce, ale o celém českém fotbalu. Zkrátka neučíme hráče hrát fotbal. V tom je hlavní problém a tohle EURO bylo jen jedním z mnoha důkazů,“ uvedl bývalý kouč Slavie, Liberce či Zlína, který trénoval i v Řecku (Panionios Atény) či Polsku (Wisla Plock).
Faktem je, že výkon lvíčat byl až nečekaně bojácný. Jen čekala na "smrt", ta taky přišla. Nebylo to ale o tom, že když po Anglii s Německem přišel zápas, v němž Češi měli začít tvořit, tak zkrátka bylo hodně zle?
“Nejdřív ze všeho musí přijít rozhodnutí, že tvořit vůbec chcete. Respektive že chcete hrát konstruktivní fotbal, neboť ten tvořivý je až nad ním. Že chcete podstoupit riziko, bez něhož to ale nejde. Víte, mé názory jsou pořád stejné, někteří lidé se mi kvůli nim smějí. A to tady nebrečím, jen říkám, jak to je. Že fotbal, který v Česku děláme, nikoho nebaví a Evropa hraje dávno jinak, tu už bohužel nikoho nezajímá. Že jsme vypadli už ve skupině, mě tedy vážně nepřekvapilo, naše hra už vůbec ne. O tvořivosti pak nemůže být žádná řeč. To je něco navíc, skutečné fotbalové umění. Jasně, že po hráčích bychom ho chtít asi měli, ale je to až krok číslo pět. A my nich po nechceme ani kroky jedna až čtyři,“ glosoval Csaplár současný stav.
On sám byl vždycky známý tím, že ať už byl soupeř jakkoliv silný, jeho tým si to s ním chtěl rozdat na férovku. Mrzí ho, že s tímto odvážným stylem zůstal v Česku skoro osamocený?
“Nejde o to, jestli mě to mrzí nebo ne. Taková je prostě realita. V Česku fotbal zamrznul před 30 lety. Dělá se tu pořád stejně, přitom se na něj nedá často koukat a fanoušci nechodí. Ale zakončil bych to asi takhle. Co byste řekl o lidech, kteří pracují furt stejně, možná hůř, ale chtějí mít lepší výsledky? Jak byste takové lidi asi nazval?“ uzavřel Csaplár.
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde