Emile Smith Rowe: Obyčejný kluk posedlý fotbalem

Dres Arsenalu obléká od deseti let. Za tu dobu si jen dvakrát odskočil na půlroční hostování a v pouhých jedenadvaceti letech je nejproduktivnějším hráčem „kanonýrů" i nepostradatelným článkem nejmladší zálohy v Premier League. Příběh, ale i vzhled Emila Smithe Rowea je tak obyčejný, až je to neuvěřitelné.  

Když hned v druhém utkání letošního roku Arsenal překvapivě vypadl na horké půdě druholigového Nottinghamu Forest – mančaftu s desetinovou hodnotou kádru –, první otázka novinářů na Mikela Artetu překvapivě zněla: „Proč nehrál Smith Rowe?"

Žádné „jaké z toho vyvodíte důsledky?", „přemýšlíte o rezignaci?" nebo „jakou aktivitu v souvislosti s touto ostudou vyvinete na přestupním trhu?", ale proč nehrál jedenadvacetiletý kluk, který ještě v minulé sezoně neměl ani jisté místo v základní sestavě. I to něco vypovídá o nejen výkonnostním vzestupu, kterého za posledních několik měsíců dosáhl anglický talent s nevinným výrazem ve tváři Emile Smith Rowe.

Ostatně, když si na webu Transfermarkt.de seřadíte všechny hráče Premier League podle toho, o kolik milionů za poslední půlrok vzrostla jejich tržní cena, uvidíte tohle jméno na úplné špici. Zatímco v létě ho německý server ohodnotil na nějakých osmnáct milionů liber, teď už to dělá víc než dvojnásobek – osmatřicet. Takový skok nezaznamenal ani Patrik Schick, a to si vezměte, co za tu dobu dokázal!

Emile, borec z drsného jižního Londýna, se na sever přestěhoval s rodinou už v deseti letech poté, co ho z mateřského Glebe FC přetáhl Arsenal. „Kdoví, jak bych dopadl, kdybych nehrál fotbal," zamyslí se občas s tím, že jeho kamarádi z dětství začali velmi brzy dělat „šílené věci, o kterých bych radši nemluvil," prozradil Emile v nedávné kampani Arsenalu No More Red proti útokům noži ozbrojených teenagerů, které si jen v loňském roce vyžádali třicet náctiletých obětí na životech.

PRVNÍM V NOVÉM TISÍCILETÍ

Od té doby, co se odstěhoval z Thornton Heath v Croydonu, už šlo ale všechno v Emilově životě tak obyčejně, až je to pro anglického fotbalistu netypické. V proslulém Hale Endu prošel malý blonďáček celou akademií „kanonýrů". Tam do něj prý vytesali všechno, co k fotbalu potřebuje, ale technicky byl vždycky o level výš díky „tréninkům" v předsíni se svým tátou. S tím si odmalička pouštěli videa barcelonských kouzelníků Xaviho s Iniestou a replikovali jejich neuvěřitelné kousky. Se stejným obdivem Emile sledoval i Ronaldinha s Messim, ale tihle dva malí obři mu učarovali nejvíc. Od patnácti let byl možná i díky studiu jejich technických dovedností součástí všech mládežnických reprezentací a v osmnácti už si jako první hráč narozený v tomto tisíciletí zahrál i za áčko Arsenalu. To, když v Evropské lize naskočil proti ukrajinské Vorskle.

Hned v následujícím zápase EL už se zapsal i mezi střelce a znovu šlo o historický počin. Smith Rowe totiž bude už navždy nejen prvním hráčem, ale i prvním střelcem branky v dresu Arsenalu narozeným v tomto tisíciletí. To už mu nikdo nikdy nevezme. Navíc, přestože je Arsenal dokonale známý skvělou akademií a obrovskou důvěrou ve své talenty, v celé jeho historii byl při gólovém zápisu mladší jen Alex Oxlade-Chamberlain v roce 2011.

Jeden gól Emile přidal ještě v poháru proti Blackpoolu, ale v zimě odešel po vzoru mnoha anglických vrstevníků na půlroční hostování do bundesligy. Jeho služby si tehdy vyžádalo RB Lipsko se současným koučem Manchesteru United Ralfem Ragnickem, jenže se ukázalo, že osmnáctiletý záložník není po lehčím zranění ještě úplně fit a během celé své německé štace odehrál jen osmadvacet minut rozložených do tří zápasů. Chuť do fotbalu ale neztratil. To ani náhodou. Posiloval, běhal, makal, a hlavně pořád „studoval", jak vznešeně říká koukání na fotbal. „Miluju to. Vidím každý zápas, který můžu. Nejradši sám, abych nemusel poslouchat něčí moudra a mohl se opravdu soustředit na tu hru. Na to, co vidím, co se tam děje, jak to cítím... Možná to zní nudně, ale pro mě to nejvíc," vypráví Emile.

Hned v létě se tehdy vrátil do Londýna, kde pak střídavě nastupoval za juniorku v Meadow Parku nebo vysedával na Emirates na lavičce prvního týmu, za zády Unaie Emeryho. A možná i jeho – stejně jako celý Arsenal – nakonec zachránila trenérská rošáda, která přišla už v zimě a ke kormidlu „kanonýrů" postavila někdejšího studenta Pepa Guardioly Mikela Artetu.

Arteta v Emilovi okamžitě spatřil potenciál a přišlo mu škoda, aby v nejdůležitějších letech nosil balony, a poslal jej na hostování do druholigového Huddersfieldu...

Kdo si tam vzal Emila pod křídla, jak s ním pracoval, co o něm říkal, i to, jak se po návratu z hostování vyvíjela kariéra jednoho z nejzajímavějších anglických talentů současnosti, se dočtete v únorovém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích!