Bartoš jako Babiš. Demagogie politiků neustává: „Proč fotbal - a ne školy?“ Na Západě by si to nedovolili

Začal s tím premiér Andrej Babiš. „Nechápu, že fotbal dostal přednost před školami. Hygienička Svrčinová, která to povolila, mě naštvala,“ prohlásil předseda vlády po té, co hygiena nedávno povolila v hledištích českých fotbalových stadionů pouhých deset procent čerstvě negativně otestovaných diváků.

„Co se týče fotbalu, kvůli tomu jsem se zlobil na hlavní hygieničku, která to povolila bez našeho vědomí. Také to rozhodnutí nechápu. Vysvětlovala mi sice, že jde o pilotní projekt s přísnou kontrolou, ale já jsem přesvědčený o tom, že nejdřív se měly vrátit všechny děti do škol, až pak dělat takové pokusy,“ napsal premiér CNN Prima NEWS. 

Jak už jsem o tom na tomto místě psal, začátkem minulého týdne v této kritice pokračovali v diskusi na Událostech, komentářích na ČT 24 mj. ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) a předseda STAN Vít Rakušan. 

Fotbalisté se testují už rok

A ve čtvrtek se to v ještě míře opakovalo na ČT 1 v diskusním pořadu „Máte slovo s Michaelou Jílkovou“. Fanoušky na fotbale kritizoval předseda pirátů Ivan Bartoš a s ním i někteří diváci (fotbalu se v písemných vzkazech odvážil zastat jeden jediný). Přidala se i moderátorka Michaela Jílková, která hlavní hygieničku Pavlu Svrčinovou zkritizovala i za to, že „má fotbalisty tak ráda“. A že jim tedy dovolí vůbec chodit do práce...  

Pokud se pouštím do podobných debat, což platí nejen pro politiky, ale i pro některé  politické novináře a komentátory, měl bych asi vědět, že profesionální fotbalisté jsou v Česku nejvíc kontrolovanou profesní skupinou. Už od loňského května procházejí týden co týden kvalitními kontrolními PCR testy. Nikoli  starými antigenními testy jako (navíc až v poslední době) pracovníci českých továren a firem. 

Ostatně jablonecký trenér Petr Rada to před časem vtipně okomentoval slovy: „Já už mám z těch testů nos jako nosorožec.“ Nakonec mu jeden z nich covid-19 objevil, takže místo na lavičku musel zkušený kouč do postele.

V pátek ve velkém interview pro Právo a Novinky pirátský šéf Ivan Bartoš ve své kritice „otevření stadionů“ pokračoval: „Raději otvírají fotbalové stadiony, než aby prioritně otevřeli školy. To nemám nic proti fotbalu. Proč stadiony mohou být otevřeny - a školy ne? Ten důvod chci slyšet od ministra zdravotnictví.“

Já nemám zase nic proti Ivanu Bartošovi. Vadí mi ale, když o divácích na fotbale mluví, bez hlubší znalosti věci, stejně jako premiér.  

Deset procent na fotbale? Jako tři žáci ze třiceti ve škole

Už jsem to tu sice před týdnem jednou psal, ale protože populistické střílení do fotbalu během posledních dní zintenzivnilo, tak ještě jednou:

„I já jsem byl samozřejmě od jara pro otevření škol a malých obchodů, ale co to má společného s pár povolenými diváky na fotbale? Vědí vůbec všichni ti kritici, že ty v Česku maximálně dva tisíce čerstvě otestovaných lidí (navíc včetně zástupců médií a technického personálu) se v Edenu s kapacitou dvacet tisíc diváků rozplynou, jako když plivneš do Stromovky? Vědí politici, jaké rozměry má fotbalové hřiště? Na Slavii je to 105 x 68 metrů.  To znamená, že lidi z hlavní západní tribuny to mají k divákům na tribuně východní nějakých sto metrů, ze severní na jižní nějakých sto padesát metrů. To je hodně velká dálka. I ti úplně nejlepší sprinteři na světě typu Bolta ji zdolají za patnáct vteřin.“ 

Aby to bylo jasné i politikům, uvedu snad jasný názorný příklad: „S pravidly pro diváky na fotbale je to nyní v Česku takto: Je to jako kdyby z třiceti žáků ve třídě směli do školy přijít jen tři žáci (tedy pouhých deset procent), každý s čerstvým testem, učili by se výhradně venku a ve vzdálenosti až 100 až 150 metrů od sebe (tak velká je vzdálenost mezi čtyřmi tribunami).“

Ovšem fakt, že se kvůli pár stovkám otestovaných diváků v ochozech stal fotbal v předvolební kampani pro politiky negativním „argumentem“, je výsledkem jeho strahovské „reprezentace“. Už jsem zde rovněž psal o tom, že český sport číslo jedna se kvůli Romanu Berbrovi a spol. a řadě jeho pomahačů na Strahově a v Česku stal sprostým slovem a prašivým produktem. 

Znovu opakuji, že takhle masivní kritiku povolení zlomku diváků na  fotbale by si na Západě,  hlavně v Itálii, Španělsku, Německu či Anglii, političtí představitelé nedovolili. Tam by jim to totiž naopak v kampani hodně bodů ubralo.

V Česku je to, bohužel, naopak. Už koncem roku 2020 při projednávání státního rozpočtu navrhoval pirát a stále aktivní fotbalista Mikuláš Ferjenčík v poslanecké sněmovně, aby se škrtly stamilionové státní dotace mířící do FAČR. Tedy pokud budou v jeho čele stát funkcionáři typu Romana Berbra, kteří je stejně nakonec „nějak rozkradou“.  Takovou má český fotbal mimo svou bublinu kvůli svému bývalému „Náčelníkovi“ pověst.

Fousek: „Obnova důvěryhodnosti je zásadní“

„Obnova důvěryhodnosti v českém fotbale je zásadní. I když očistný proces bude trvat, některé kroky se dají udělat ihned a odrazí se pozitivně v dalších oblastech – ve financích, ve sportu, v postavení a vnímání fotbalu, v komunikaci. Berbrovu pavučinu je třeba vymést  kombinací programových, strukturálních, procesních a personálních změn, ale je to skutečně běh na delší trať,“ řekl v pondělním interview pro Mladou frontu Dnes jeden ze tří kandidátů na předsedu FAČR Petr Fousek.

„Tentokrát už je ale dopředu největší výhrou to, že zmizely ‚Náčelníkovy‘ (Berbrovy – pozn. red.) notičky, jak volit,“ dodal Fousek. 

Snad tedy bude při volbách na valné hromadě FAČR 3. června v Nymburce většina delegátů vedena touhou po tolik nutné změně. 

Opravdu není možné, aby se sport, jemuž se v Česku registrovaně věnuje 330 tisíc lidí (na amatérské neregistrované úrovni pak několik milionů), byl nadále negativním terčem předvolební kampaně napříč celým politickým spektrem a aby do z něj politici bez hlubších znalostí věci kopali, aniž by jim to u voličů ublížilo. 

A aby se Babiš, Zaorálek, Bartoš, Rakušan a další shodli v jedné jediné věci -  ostré kritice pár stovek čerstvě otestovaných diváků na fotbale.