Politici brojí proti divákům na lize, fotbal se stal prašivým produktem. Iniciativy chtějí duo Fousek plus Šmicer
Politici napříč spektrem, stejně jako političtí novináři, v posledních dnech hlasitě brojí proti divákům na fotbale a neustále dohromady motají a míchají otevření škol a obchodů s malou (jen deset procent kapacity) účastí diváků na fotbalové lize. Začal s tím premiér Andrej Babiš, který dokonce za tuto pilotní výjimku ostře zkritizoval novou hlavní hygieničku Pavlu Svrčinovou, v pondělí v této neodborné kritice pokračovali v diskusi na Událostech, komentářích na ČT 24 mj. ministr kultury Lubomír Zaorálek a předseda STAN Vít Rakušan.
Že to nevědí politici, mě neudivuje, ale zástupci médií by měli vědět, že na ligový fotbal na čistém vzduchu mohou lidé jen s čerstvým (PCR nebo antigenním) testem, ne starším než pouhé dva dny. Nic takového se s tak krátkou časovou testovací platností ve firmách, školách, o obchodech ani nemluvě, v celém Česku neděje.
Hlavní hygienička Svrčinová, která loni v červnu ještě coby šéfka hygieny v Moravskoslezském kraji kvůli jednomu nakaženému opavskému náhradníkovi předčasně ukončila ligovou soutěž, tedy její skupinu o záchranu, se svým nynějším povolením možná chtěla fotbalu po roce za svůj tehdejší necitlivý čin alespoň částečně omluvit.
Vědí, že vzdálenost od jedné tribuny k druhé je 150 metrů?
Ale jinak? Já jsem samozřejmě rovněž pro otevření škol a malých obchodů, ale co to má společného s pár povolenými diváky na fotbale? Vědí vůbec všichni ti moudří kritici že ty dva povolené čerstvě otestované tisíce lidí (navíc včetně zástupců médií a technického personálu) se například v Edenu rozplynou, jako když plivneš do Stromovky?
Vědí politici, jaké rozměry má fotbalové hřiště? Na Slavii je to 105 x 68 metrů. To znamená, že lidi z hlavní západní tribuny to mají k divákům na tribuně východní nějakých sto metrů, ze severní na jižní nějakých sto padesát metrů. To je hodně velká dálka. I ti úplně nejlepší sprinteři na světě typu Bolta ji zdolají za patnáct vteřin...
Často chodím kolem jednoho nejmenovaného dětského dopravního hřiště v nejmenované pražské čtvrti. Od jara na něj každodenně proudí desítky a desítky dalších dětí z různých tříd a různých škol téměř dvacetitisícového sídliště. Ti, co se nesmějí ve škole stýkat a jen tam rotují, se najednou všichni smíchají dohromady. A s nimi jejich maminky, tatínkové, babičky, dědečkové atd. Když je teplo, tak jdou roušky a respirátory dolů, celkem logicky. Tohle se děje na každém větším hřišti každý trochu hezčí den po celé zemi.
Fotbal v Česku jako sprosté slovo...
Ovšem na pranýři je pár stovek otestovaných diváků na fotbale. Proč? Protože fotbal se kvůli Romanu Berbrovi a spol. a řadě jeho pomahačů na Strahově a v Česku stal sprostým slovem a prašivým produktem. Takhle masivní odpor proti fotbalu by si v Itálii, Španělsku, Německu či Anglii političtí představitelé nedovolili.
Je nejvyšší čas to změnit i v Česku!
I proto vydali Ivan Grégr a Lukáš Říha, představitelé dvou opozičních iniciativ, působících v českém fotbale už před říjnovým Berbrovým zatčením, přesně měsíc před klíčovou valnou hromadu FAČR (3. června v Nymburce) zásadní společné stanovisko k současné situaci.
Tady je jeho znění:
PROHLÁŠENÍ MĚSÍC PŘED VALNOU HROMADOU FAČR
„Věříme, že nedávno vyhlášená kandidatura zástupce F-evoluce Vladimíra Šmicera na předsedu FAČR nepovede ve svém výsledku k tříštění proreformních sil v jednotném boji za nutnou očistu českého fotbalu a proti postberbrovským strukturám, které se nyní shlukují v jednom strahovském šiku za jiným bývalým reprezentantem, dnes pracovníkem FAČR, Karlem Poborským.
Poborský pro nás za dané situace logicky nemůže být zárukou potřebných změn, právě naopak, pod jeho vedením by mohlo dojít k zakonzervování současného stavu s pouhými kosmetickými úpravami. I když samozřejmě práci, kterou Karel Poborský odvádí pro českou fotbalovou mládež, oceňujeme a bylo by přínosné, kdyby v ní dále pokračoval.
Oceňujeme a vážíme si rovněž toho, kolik náročné a obětavé práce udělali Vladimír Šmicer a zástupci F-evoluce v okresech a v krajích před regionálními volbami.
Nadále ale považujeme za nejvhodnějšího kandidáta na funkci předsedu FAČR zkušeného a mezinárodně uznávaného funkcionáře s vysokým morálním kreditem Petra Fouska, jenž je podle nás garantem nutné přeměny FAČR v moderní evropský fotbalový svaz 21. století.
Chce se nám věřit, že se Fouskovy a Šmicerovy cesta ještě před červnovou valnou hromadu FAČR spojí a že Vladimír Šmicer coby spolupracovník Petr Fouska vedle něj získá neocenitelné zkušenosti a vyroste v dalšího výborného představitele českého fotbalu doma i v zahraničí.
V Praze 3. května 2021, přesně měsíc před valnou hromadou FAČR (3. června 2021)
Za Výzvu 2021 Ivan Grégr
Za Čistý fotbal se k tomuto prohlášení připojuje Lukáš Říha“
Nezbývá než souhlasit. Ostatně i jedno z hlavních hesel listopadové revoluce v roce 1989 znělo: „V jednotě je síla!“ Český fotbal nutně potřebují změnu, aby se stal váženou silou představující 330 tisíc členů FAČR, a nikoli, aby si z něj politici napříč stranami dělali terč a rohožku při své předvolební kampani.
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde