Pád bavlněného fotbalu. Mandiyú sázelo na mistry světa, s Maradonou přišel krach
Diego Maradona, Carlos Tapia, Julio Olarticoechea. To jsou jména, to jsou frajeři. Co fotbalové machry spojuje krom světového titulu s Argentinou z osmdesátého šestého? Všichni mají v životopisech zapsáno jako jednu ze svých štací Deportivo Mandiyú. Klub s indiánským jménem a pohnutým osudem.
Mandiyú.
Slovíčko z domorodé řeči guaraní, dodnes používané jako úřední jazyk v Paraguayi. Vedle španělštiny.
Co znamená? Jde o indiánský výraz pro bavlnu. A tak možná už tušíte, do jakého byznysu sahají kořeny Deportiva Mandiyú.
Pár dní před Štědrým dnem roku 1952 založil klub Eduardo Seferián, rumunský rodák s arménskou krví, jemuž patřila fabrika na textil. Tehdy jako Club Deportivo Tipoiti, zhmotnělý sen pracantů ze stejnojmenné textilky.
O rok později se název na popud Argentinské fotbalové asociace změnil, zakázané jméno fabriky nahradilo ono domorodé mandiyú.
Kdo by začátkem padesátých let tušil, že jednou budou „bavlněný“ dres oblékat mistři a vícemistři světa a trenéřinu si tam vyzkouší největší fotbalová legenda Argentiny? A že se klub prodá za jediný dolar?
Těžko říct, každopádně se to všechno stalo.
Psal se 9. říjen 1994, když si svou premiéru v roli kouče odbyl božský Diego. Uplynulo jen pár měsíců od chvíle, kdy Maradona na mistrovství světa neprošel dopingovou zkouškou. Kvůli efedrinu. Šampionát pro něj skončil a brzy poté také pro zemi stříbra.
Argentinu vyřadilo Rumunsko. Maradona stihl na MS jen dva mače a jeho trefa proti Řecku se později ukázala jako jeho poslední zásah na mezinárodní úrovni.
Dostal dlouhou suspendaci, nesměl hrát. Ale trénování mu nikdo nezatrhl. A tak se dohodl s Deportivem Mandiyú.
Jeho premiéra byla hodně svérázná. Známý rebel totiž nesměl na lavičku, ale jen do lóže chráněné drátěným plotem. Tam seděl po boku mladšího bratra Lala. No seděl… To by k Maradonovi nepasovalo. Kopal do plotu, nadával, gestikuloval.
Nakonec se musel smířit s porážkou 1:2 od Huracánu. Brzy přibyly další, tenhle krok vedení Mandiyú nevyšel. Maradona za 12 zápasů vyhrál jediný, pak šel od válu.
„Přál jsem si pokračovat v mé práci, moc jsem si to přál, ale do kabiny vtrhl po posledním utkání Cruz a to pro mě bylo nepřípustné. V kabině velím já,“ vysvětloval fotbalový fenomén svůj odchod.
Oním Cruzem myslel klubového prezidenta Roberta Cruze. Politika, dokonce člena argentinského parlamentu, který se rozhodl v devadesátém čtvrtém Mandiyú zachránit.
Po ekonomické stránce skomírající klub koupil za 2 miliony dolarů od Seferiána, jemuž krátce před tím nevyšel pokus udělat z Deportiva akciovou společnost, a zajistit mu tak financování.
Cruz si přál obnovit slávu Mandiyú. Otočit tok času a navrátit nikterak vzdálenou dobu, kdy „Bavlnáři“ šlapali na paty nejlepším argentinským klubům.
Nepovedlo se, vše skončilo fiaskem. Hned v premiérové sezoně za Cruzovy vlády přišel sestup do druhé ligy, k ničemu se ukázal nejen příchod Maradony, ale také angažování Sergia Goycochea.
Že je vám to jméno povědomé? Byl to právě Goycochea, kdo lapil klíčové penalty v semifinále mistrovství světa 1990 a zařídil postup Argentiny.
Klidně by se o něm dalo psát jako o klukovi z plakátu. Šlo o vyhlášeného hezouna, jemuž peníze na účet přitékaly i díky modelingu.
V Corrientes, kde hrávalo Deportivo Mandiyú, se spasitelem nestal. A za rok byl fuč.
Klubový prezident Cruz se nakonec svého neúspěšného projektu zbavil. Za pouhý dolar přenechal bavlněný fotbal Romeru Ferrixovi. Ten bídu Mandiyú dokonal, když zavinil diskvalifikaci ze soutěže.
V roce 1998 se zrodil nástupce padlého klubu. A to díky fanouškům. Pojmenovali ho Deportivo Textil. Časem přidali i onen indiánský výraz.
Výsledky byly všelijaké, ve vedení léta panovalo pnutí, střetávaly se názorové proudy.
Vše vyřešil politolog Bruno Carlino. Je to deset let, co se rozhodl obnovit ono pravé, původní Deportivo Mandiyú. Carlinovo dítě stále žije, byť je na hony vzdálené úžasným výkonům z přelomu osmdesátek a devadesátek.
Tehdy za „Bavlnáře“ kopali i Olarticoechea či Tapía, Maradonovi kumpáni ze zlatého MS 1986, nebo třeba José Basualdo. Ten to z Corrientes dotáhl až do repre, kde se zpravidla pravý záložník radoval z titulu vicemistra světa.
Mandiyú za své zlaté éry nejednou poráželo i giganty jako Boca Juniors, nejlépe skončilo v nejvyšší argentinské soutěži třetí. V roce 1991. Brzy poté začal strmý pád.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)