Z rekordmana penzistou. Jednačtyřicetiletý brankář debutoval v LaLize, za 14 dní se loučil

Španělsko už zase žije fotbalem, La Liga má za sebou prvních pár kol. A patrně nejzajímavější příběh tentokrát nenapsal Lionel Messi, Zinedine Zidane nebo Gerard Moreno.

Světla reflektorů patří muži, který až do svých 41 let a 114 dní neabsolvoval v nejvyšší španělské soutěži ani minutu. Koncem září se však Alberto Cifuentes dočkal a stal se nejstarším debutantem v dějinách La Ligy. Bravo!

Cifuentes zvládl premiéru brilantně, mezi třemi tyčemi Cádizu zůstal nepřekonán a vychytal pro nováčka výhru. „Užívám si to, protože jsem kvůli téhle chvíli dřel dlouhé roky,“ povídal po triumfu 2:0 nad Huescou.

Větší kmet nikdy nulu v La Lize neudržel, Cifuentes obral o rekord Césara Sáncheze a v totálním nadšení rozdával rozhovory. O 14 dní později euforie vyprchala, Cifuentes po dvou duelech, kdy chyběl na hřišti, končí.

¡Que raro! zvolali by Španělé. To je bizár, volně přeloženo.

Odchod do penze ohlásil v pondělí odpoledne. Senzace, šok, hlásaly titulky fotbalových periodik. Spekulace přitom probíhaly a to už od srpna, kdy andaluský mančaft posílil Argentinec Jeremías Conan Ledesma.

Přímý konkurent pro Cifuentese.

Po vzájemné dohodě se načesaný elegán přesune se do trenérského štábu Cádizu, svým krokem pomáhá svému osudovému klubu i jinak – vzhledem k nabitém programu uvolní na soupisce plac pro borce do pole.

Pojďme se vrátit k největšímu večeru Cifuentesovy kariéry. Jak ho prožil dvojnásobný rekordman La Ligy a kudy vedla jeho cesta do historických análů? V rozhovoru pro list La Marca toho pověděl daleko víc.

Třeba to, proč lili jeho spoluhráči na podlahu alkohol a kam až ho zavedla pouť fotbalovým světem.

Jaké pocity požívá někdo, kdo debutuje v La Lize v jednačtyřiceti letech?
Jen si to představte… Vždyť já jsem si nejen odbyl premiéru, ale také jsem rovnou slavil první výhru a vychytal čisté konto. Pro mě je neskutečné, co se mi přihodilo a povedlo. Užívám si euforii, stálo mě to spoustu práce dostat se až sem. Zároveň se nemůžu zbavit pocitu, že ten debut přišel o krapet později, než bych si býval přál.

Na jakého soupeře se v této sezoně nejvíce těšíte?

Abych pravdu řekl, tohle mě moc nezajímá. Nemám vysněný klub, proti kterému bych chtěl chytat. Mým snem bylo nastoupit v Primera División a to se mi splnilo. Samozřejmě, měl bych větší radost, kdyby mému prvnímu startu mohli přihlížet fanoušci na tribunách a kdyby se odehrál na našem domácím stadionu v Cádizu.

Cádizu jste v létě zásadně pomohl k postupu, vaše role byla klíčová.

Když jsme měli odehráno 37 zápasů, začal jsem věřit, že to dokážeme. Beru to tak, že ten postup byl takovým završením více než 200 startů, které jsem si za Cádiz za ta léta připsal. Bylo senzační, jak jsme si všichni v kabině sedli, semkli jsme se a táhli za jeden provaz. Toužili jsme po La Lize, chtěli jsme se sem dostat kvůli klubu jako takovému i kvůli fanouškům. Jsem moc rád, že se to povedlo.

Debutovat v La Lize ve vašem věku musí být o něčem jiném, než když do soutěže přijde osmnáctiletý kluk.

Myslím si, že jsem příklad někoho, kdo se do Primera División dostal ne díky talentu, ale kvůli tvrdé práci. To je nad slunce jasné. Fotbalu teď pochopitelně rozumím víc než v osmnácti, umím hru lépe číst. Zároveň už jsem klidnější. Našel jsem vášeň pro to být stále lepší a lepší, pracovat na sobě. V osmnácti, když jsem chytával za Albacete, jsem se na svět díval jinak. V tom věku ještě nevíte, jak se k některým věcem postavit.

V osobním životě musí být mezi osmnáctiletým fotbalistou a čtyřicátníkem zásadní rozdíl.

Jasně, je to jiné. Se svou partnerkou Martou mám malé dítě, den před zápasem mělo první narozeniny. Pak mám další dvě starší, jedno devítileté, druhému je patnáct. Žijí v Madridu. Když zrovna s Cádizem nehrajeme, mou rutinou je, že odpoledne si dávám spolu s miminkem siestu a pak ho beru do parku, aby se vyřvalo. Člověk je v mém věku organizovanější, ale znáte to, tohle se týká každého, ať už se živím čímkoliv.

Za 23 let ve vrcholovém fotbale asi máte nejednu historku z šatny. Povíte nějakou?

O tom nepochybujte (rozesměje se). Jednu vám řeknu, stalo se to před třemi roky, tehdy ještě ve druhé lize. V naší kabině mělo pár kluků ve zvyku, že lili na podlahu alkohol, poté kolem naházeli papíry a zapálili oheň. Aitoru Garcíaovi se to jednou trochu vymklo z rukou a najednou hořely něčí kopačky a dres. Za pár sekund jsme to stihli uhasit a pak jsme se tomu smáli. Byla zrovna zima a v kabině bylo chladno, šlo o jediný způsob, jak se zahřát.

Na zimu jste zvyklý, vždyť jste před šesti lety chytal v Polsku za Gliwice.

Tuhle kapitolu mé kariéry jsem si užil. Odcestoval jsem do země, o které jsem toho moc nevěděl. Poznával jsem tamní lidi i kulturu, zažíval jsem zkrátka něco nového. Ta liga není tak dobrá jako naše, ale hodně pracují na marketingu i publicitě a třeba televizní přenosy mají výborné. Po návratu do Španělska jsem pak zvažoval konec kariéry.

Ale naštěstí na něj nedošlo.

Bylo mi už pětatřicet… Nakonec jsem ale zakotvil v Cádizu, tehdy ještě třetiligovém klubu. Nadchlo mě, jaké má věrné fanoušky a že pro ně je každý zápas svátkem.

Tehdy vás asi nenapadlo, že si za pár let zachytáte v La Lize, že?

Na to jsem tehdy rozhodně ani nepomyslel. Před těmi pěti lety jsme patřili k nejhorším týmům ve třetí lize, klub se topil v dluzích. Já jsem se tehdy rozhodl, že budu Cádizu věrný, věřil jsem tomu, že se všechno změní a že projekt obrody klubu bude úspěšný. Teď jsem moc pyšný, kam až tahle cesta vedla. Cádiz je v Primera División a já vím, kolik za tím je práce a úsilí.

Je možné se udržet i po čtyřicítce ve vrcholné formě?

Víte, je mi jednačtyřicet a svou výkonnost si držím díky tomu, že se hodně proměnila metodika, s jakou se pracuje s profesionálními sportovci. Tréninky, strava, návyky, regenerace, všechno je jiné. Díky tomu už není úplně neobvyklé vídat na nejvyšší úrovni sportovce, kterým je sedma, osmatřicet, nebo dokonce přes čtyřicet.

Takže se necítíte jako někdo se čtyřicítkou na krku.

Důležitá je hlava. Pokud si udržíte svěží mysl, soustavně na sobě pracujete a učíte se nové věci, můžete uspět. Já se cítím jako mladík. Věk je jenom číslo, rozhoduje to, jaký máte přístup.