Anglie musí vychovávat vlastní kreativitu

O třetí a čtvrté nejlepší zemi na světě je pro následující čtyři roky rozhodnuto. Na zklamané Tři lvy čekali v boji o bronz možná ještě zklamanější Rudí ďáblové a už ve čtvrté minutě je probudili ze snu o čemkoliv jiném, co by se mohlo vracet domů, kromě jich samotných. S prázdnou. V 82. minutě pak definitivně určil pořadí jeden z nejlepších hráčů celého turnaje Eden Hazard a promluvil o tom, že je možná čas na novou klubovou výzvu.

Jako by se v Petrohradě obě země nesešly jen náhodou, ale symbolicky. Aby jedna nastavila té druhé zrcadlo a názorně jí ukázala, kde má největší slabinu, a přesvědčila o tom, že dokud ji neodstraní, fotbal se domů nevrátí.

Řeč je o kreativních středních záložnících, kteří umí přijít s nečekaným řešením, trpělivě vymýšlet cestu skrz obranný val při obléhání protivníkova vápna a nakreslit ten detail, který rozhoduje vyrovnané zápasy. Belgie je má, Anglie nikoliv.

„Na světě je málo hráčů, kteří dokážou sami odemknout obranu soupeře, Belgie má štěstí, že má hned dva z nich,“ řekl po bitvě o bronz dlouholetý záložník Manchesteru United Roy Keane ve studiu ITV, ale naťukli to i komentátoři České televize.

Když se podíváme na mistry světa posledních dvaceti let, zjistíme, že všichni je měli, a jejich podíl na konečném úspěchu byl rozhodující. V roce 2014 měli Němci na vrcholu hrajícího Toniho Kroose. O čtyři roky dříve vystřelil Španělsku zlato Iniesta a v roce 2006 řídil Itálii Andrea Pirlo, který byl vyhlášen jedním ze tří nejlepších hráčů šampionátu. 2002 – Ronaldinho, 1998 – Zidane, ale předtím už se hrál zase trochu jiný fotbal než dnes.

V Anglii tenhle typ hráčů ale neroste. Kluby z prvního patra Premier League je místo systematické výchovy v akademiích importují ze zahraničí a anglická reprezentace tím trpí. Už před turnajem o tom mluvil sám Gareth Southgate. Na turnaj prý ale žádného „Luku Modriče či Tonniho Kroose“ vzít nemohl, protože není, kde brát.

V Manchesteru City hru tvoří Belgičan De Bruyne se Španělem, respektive Portugalcem Davidem a Bernardem Silvou, v Chelsea Belgičan Hazard se Španělem Fabregasem, v Arsenalu Němec Özil, v Manchesteru United Španěl Mata s Francouzem Pogbou a v Tottenhamu Dán Eriksen s Allim, jenže tomu se šampionát příliš nepovedl a v zápase o bronz nenastoupil.

No a v Liverpoolu sice ve středu hrají Angličané, ale ke kreativním typům mají daleko. Liverpool je totiž nepotřebuje. Vychází ze zajištěné obrany a vepředu má tři tak rychlé hráče, že s trochou nadsázky uprostřed nic moc vymýšlet nemusí.

Brejková mužstva tyto hráče možná nepotřebují, ale chce-li být Anglie úspěšná, musí ovládat obě varianty hry a přepínat mezi nimi tak jako právě Belgie nebo Chorvatsko, které to díky dalším dvěma z toho mála, o kterém mluvil Keane, dotáhlo až do finále. Jestli mají dva kreativní záložníci cenu zlata, zjistíme už dnes.