Francie potřetí ve finále MS: taktická bitva. Ale nuda? To ne. Brabec to v ČT s kritikou občas přeháněl

Kdo očekával od prvního semifinále MS 2018 Francie – Belgie (1:0) gólový festival podobný zápasu ve skupině B Španělsko – Portugalsko (3:3), byl naivní. Sleduji světové šampionáty od světového šampionátu 1966 v Anglii, tedy už dlouhých 52 let, takže dobře vím, že v této fází mistrovství jde většinou o vysoce takticky vedené bitvy. Takové bylo i úterní semifinále v Petrohradu, které Francouzi zvládli lépe a zaslouženě postoupili do svého třetího finále MS v dějinách (v roce 1998 v domácím prostředí vyhráli nad Brazílií 3:0, v roce 2006 v Německu podlehli po Zidanově vyloučení na penalty Itálii). Krom toho získali bronz na MS 1958 ve Švédsku a na MS 1986 v Mexiku a byli čtvrtí na MS 1982 ve Španělsku. 

Ovšem hrubě nesouhlasím s některými kritickými hlasy, že celý úterní duel Francouzů s Belgičany byl nudný a nezáživný. Hlavně expert ČT Sport Erich Brabec se mi zdál až příliš a zbytečně za každou cenu kritický.

I v prvním poločase byly přece k vidění krásné individuální akce, šance, výkony brankářů. Souhlasím zcela s tvrzením trenéra Františka Cipra, který v původním interview pro magazín HATTRICK (Kronika MS 2018 kombinovaná s plakáty 22 největších hvězd šampionátu vyjde ve čtvrtek 19. července) mimo jiné řekl: „Výkony hráčů v Rusku jsou báječné. Co dnes hráči dovedou s míčem a v jaké rychlosti, to je radost pohledět. Jak si dovedou poradit v pozici jeden na jednoho, jak se dokážou elegantně vymanit z obležení dvou až tří soupeřů, jak umějí poslat balon na vzdálenost čtyřiceti metrů a pak ho také skvěle přijmout, jako by měli na noze lepidlo! A jak hned vědí, jak rychle a správně v akci pokračovat. V tomhle je nyní český fotbal o krok zpátky. Docent Navara z fakulty tělesné výchovy tomu říkával dynamická technika a kladl nám na srdce, abychom ji fotbalistům od mládí vštěpovali. No a vidíte, po čtyřiceti letech je to v Česku stále veliký problém.“

Bylo všechno opravdu tak špatné?

Tohle přesně platilo i pro úterní semifinále Francie s Belgií. Ostatně pochvalně o aktérech zápasu mluvil Pavel Kuka už o přestávce ve studiu ČT Sport a František Straka v Českém rozhlasu – Radiožurnálu, kde sice konstatoval, že to hlavně v prvním poločase byla veliká šachová bitva, ovšem s výbornými individuálními výkony.

Proto mě poněkud překvapil velice kritický tón Ericha Brabce, spolukomentátora Jaromíra Bosáka, při přímém přenosu ČT Sport z Petrohradu. Téměř všechno, hlavně pak z hlediska poražených Belgičanů, bylo špatně.

Já jsem ten poslední, kdo by nevítal v záplavě alibistických vyjádření jasný a nekompromisně kritický pohled. Ovšem mělo by to být v jakémsi souladu. Takovouhle ostrou kritiku nezaslechneme ani při přenosech z české ligy, kde se hráči kopou za uši v daleko nižším tempu a kvalitě mnohem více a častěji. Ovšem doma bývají experti ke svým kamarádům a bývalým spoluhráčům často mnohem mírnější, nechtějí jim ubližovat. S o to větší rázností se pak ovšem lze obout do nejlepších fotbalistů na světě, kteří to dotáhli až do semifinále MS.

Vážím si Ericha Brabce, který hrával za Slavií i za Spartu a prosadil se i v zahraničí, že se díky své inteligenci vypracoval i v televizi, že má bohatou slovní zásobu, kterou většinou dovede vkusně využít. Ale ať se na mě nezlobí, v úterý mluvil během přenosu až moc, dokonce přebíral roli hlavního komentátora Jaromíra Bosáka. Chvílemi to ale vypadalo, jako by ho to při náročném a vyčerpávajícím pobytu v Rusku se všemi těmi přelety a dálkami už štvalo. Pak bývá všechno kolem vás špatně. I výkony fotbalistů v semifinále MS.

Vzpomeňme si na semifinále EURO 1996 v Anglii

Jak říkám, nebyl to v Petrohradě žádný festival útočného fotbalu, ovšem i tak šlo o představení nejlepších hráčů na světě, dokonalá taktická bitva s výbornými výkony některých jednotlivců včetně skvělých brankářů – Francouze Llorise a Belgičana Courtoise.

A když jsme u té kritiky, vzpomeňme si, jakým způsobem postoupilo Uhrinovo české mužstvo v semifinále stříbrného EURO 1996 v Anglii, kde vyřadilo právě Francii po bezbrankové remíze po prodloužení a na penalty. Kdo si myslí, že to v úterý v Petrohradě byla nuda, ať si vyhledá záznam ze zmíněného semifinálového duelu na ME 1996.

A ještě něco, i když to možná bude vypadat poněkud nekorektně a zdánlivě odtažitě, nedá mi to, abych v souvislosti s Brabcovou úterní ostrou kritikou nepřipomněl květnový a červnový závěr české dorostenecké ligy. Tu nečekaně vyhrála Sigma Olomouc, i když k titulu měla jasně našlápnuto Sparta. Jenže po závěrečných prohrách s Plzní, Mladou Boleslaví i se Slavií, která na Letenské před posledním kole ztrácela dvacet bodů, o prvenství v posledním kole o bod sparťané přišli a prvenství slavili Hanáci. Trenérem dorostenců Sparty U19 je Erich Brabec. To se stane, každému něco nevyjde, nikdo učený z nebe nespadl, ale je asi dobré si na to vzpomenout, když podrobuji zdrcující kritice věhlasného trenérského kolegu, že měl už dávno střídat atd.

Nemyslím to vůči Erichu Brabcovi nijak zle, naopak. Může to coby fotbalový trenér i televizní expert při svých schopnostech dotáhnout daleko. Ovšem je dobré mít i včasnou zpětnou vazbu. Té až přehnané ostré kritiky jsem si totiž v úterý večer po prvním semifinále nevšiml jen já, ale i fotbaloví fanoušci a novinářští kolegové na sociálních sítích.