Sparťanský klenot Hložek mohl do Manchesteru City nebo Bayernu. Proč to Paska zatrhl?

V roce 1996 po stříbrném ME v Anglii patřilo Česku ve žebříčku FIFA čtvrté místo za Brazílií, Německem a Francií, v roce 2000 před ME v Nizozemsku bylo dokonce druhé za Brazílií. Dnes, v roce 2018 je až v páté desítce, na 45. místě a na MS 2018 v Rusku bude opět chybět. Navíc jediným českým hráčem, který se momentálně prosazuje ve špičkovém mužstvu TOP 5 nejkvalitnějších ligových soutěží na světě je, pokud nepočítáme brankáře Petra Čecha v Arsenalu, teprve dvaadvacetiletý útočník Patrik Schick z AS Řím. Toho zastupuje šéf asociace místních hráčských agentů a majitel společnosti ISM Pavel Paska, který v posledním dvacetiletí stál u kariér rozhodující většiny nejlepších českých fotbalistů.

Kde vidíte příčiny postupného pádu českého fotbalu? V systému výchovy mladých fotbalistů? V „jiné“ době a v jiném systému, kdy působila generace Nedvěda, Kuky, Poborského a generace dnešní? V jiné motivaci mladých a malých fotbalistů tehdy a dnes?

Ti hráči, které jmenujte, byli ještě produktem minulého systému. Do sametové revoluce u nás existoval systém středisek vrcholového sportu a středisek vrcholového sportu mládeže, který se snažil talenty koncentrovat do jednoho centra. A pečoval o ně i v době, kdy hráči přecházeli z mládežnických týmů do mužstev dospělých. Měl k dispozici i vojenské celky, případně B-týmy, v nichž se mladí fotbalisté mohli po příchodu do dospělého fotbalu realizovat a adaptovat se na nové podmínky. Po Listopadu 1989 se tohle všechno zrušilo a výchova talentů se ponechala na jednotlivých klubech, které to dělaly individuálně v rámci svých ekonomických možností. V tom ovšem nebyl žádný jednotný systém.

Jaký vliv na výchovu a vývoj českých mladých fotbalistů podle vás má Juniorská liga, která byla před pár lety v Česku zavedena?

Největší chybou Juniorské ligy je skutečnost, že se v ní nehraje o postup a o sestup, chybí v ní motivace úspěchu. Za druhé se v ní prodlužuje dorostenecký fotbalový věk. A to až o dva či dokonce tři roky. Hráči tak jsou pozdě integrováni do dospělého fotbalu. Zvlášť, když to srovnáme s minulostí. Dřív mladý hráč přišel v osmnácti letech na vojnu a už kopal minimálně druhou či třetí ligu. Byl jsem proto vždy častým a přísným kritikem Juniorské ligy. A čas mi dal za pravdu, sezonou 2019/2020 koncept Juniorské ligy končí.

Jak jste spokojen se zaváděním technických vymožeností a podobných trendů při výchově a přípravě fotbalistů?

Vstup techniky do světa fotbalu je i nás v poslední době razantní. V tréninkovém procesu se používají videa, data, statistiky, výpočet naběhaných kilometrů za zápas atd. Zdá se mi ale, že až příliš určujeme či nařizujeme hráčům, jak se mají na hřišti chovat, kde se mají pohybovat, kde můžou být, kde naopak nemůžou být, v jaké pozici mají střílet, jak mají střílet atd. Tím je ovšem vedeme k nesamostatnosti a nerozvíjíme jejich fotbalovou osobnost a talent. Samozřejmě, že všechny tyto technické metody jsou zapotřebí, já je neodsuzuji, naopak, ale v první řadě by mělo jít hlavně o zlepšování individuálních kvalit jednotlivce. A potom o zapojení tohoto jednotlivce do týmu. Zahraniční ligy jednoznačně převyšují nejvyšší českou soutěž v individuálních kvalitách hráčů. Navíc v poslední době u nás zjišťuju jeden negativní trend. V Česku se výrazně zvyšuje nedůvěra rodičů v místní výchovný systém jejich dětí. Ti rodiče investují do výchovy svých ratolestí nemalé částky s vidinou astronomických výdělků v blízké budoucnosti.

To znamená, že se tenisová praxe až nezdravě ambiciózních rodičů v poslední době přenáší i do českého fotbalu?

Ano, cílem jsou jim výdělky fotbalistů v Realu Madrid či v FC Barcelona. A projevuje se to tím, že ve značně zvýšeném počtu odcházejí velmi mladí čeští hráči, reprezentanti ve věku patnácti či šestnácti letech do zahraničních mládežnických akademií. Statisticky je ovšem doloženo, že za posledních deset let nám tyto akademie nevychovaly žádného špičkového hráče! Naopak tito talenti zmizeli v tamních druhých či třetích ligách anebo se vrátili domů do Česka. Je v tom ale ještě důležitý odborný aspekt. Každá zahraniční liga, ať v Itálii, v Německu či v Anglii, vychovává hráče pro svůj vlastní systém. A když se pak mladí čeští fotbalisté, kteří v rozhodujícím období šestnácti až dvaceti lety prošli touto zahraniční výchovou, vracejí k nám, mívají problémy s adaptací na místní fotbalový styl. Bývá to opravdu problematické a trpí tím i český reprezentační tým. Když hráč odejde do zahraničí až ve dvaceti či jedenadvaceti letech, stihne v Česku vstřebat potřebné základy a návyky. Ostatně v minulosti český fotbal takto vychoval špičkové hráče pro zahraniční TOP kluby. Byli to třeba Berger, Kuka, Rosický, Baroš, Koller, Poborský atd. V té době ještě nebyl vliv rodičů na jejich kariéru tak veliký, proto také v mládí v Česku zůstali a měli tu své zázemí.

Patrick Schick ostatně odešel do zahraničí také až ve svých dvaceti letech.

Patrik měl podobné nabídky z různých zahraničních akademií, ovšem zůstal, odešel ven až později, a letos na jaře hrál s AS Řím semifinále ChampionsLeague. Ve dvaadvaceti letech. Podobně jsme nyní odmítli nabídky, které přišly šestnáctiletému talentu Adamu Hložkovi ze Sparty Praha, přestože byly dokonce z Bayernu Mnichov a Manchesteru City a dalších renomovaných klubů. Protože předpokládáme, že už v sedmnácti letech může hrát za Spartu ligu i evropský pohár. V dospělém fotbale. Což by v Bayernu, Manchesteru United či Arsenalu nebylo možné. Ani ekonomicky by to pro něj nebylo výhodné, protože by v zahraničí dostal jen dorostenecký kontrakt, zatímco doma podepíše už v sedmnácti letech plnohodnotnou profismlouvu.

CELÉ OBSÁHLÉ INTERVIEW S PAVLEM PASKOU SI PŘEČTĚTE V MAGAZÍNU HATTRICKU – SPECIÁLU K MS 2018 v RUSKU, KTERˇY VYŠEL VE ČTVRTEK 7. ČERVNA 2018.