Belgie se štěstím porazila Japonsko, ale opět se prokázalo, že na šampionátu není radno někoho podceňovat

Po vyřazení Německa, Argentiny a Španělska to mohl být další šok. Belgie v osmifinále prohrávala s Japonskem už 2:0, ale po povedeném dvojstřídání se vrátila do zápasu a ve čtvrté minutě nastavení rozhodla o svém postupu, když parádní brejk zakončil do poloodkryté branky Chadli.

Belgie se štěstím porazila Japonsko, ale opět se prokázalo, že na šampionátu není radno někoho podceňovat

Fotbal nám opět ukázal, že zápasy nerozhodují jména, ceny hráčů, výplatní pásky ani hvězdní jednotlivci, ale odhodlání a důsledné dodržování taktických pokynů všemi hráči na hřišti, pokud je taktika správná.

A že ta japonská v pondělí večer byla. Už po několikáté se v Rusku ukázalo, že nechat soupeře hrát a čekat na jeho chybu, je to nejlepší, co může jakýkoli tým udělat. Platilo to na Němce, Španěly, Argentince, Poláky a více než hodinu i na Belgičany. A nebýt poněkud zbrkle a paradoxně netakticky zahraného rohového kopu ve čtvrté minutě nastavení, mohli nám Japonci předvést svou skvělou fyzickou připravenost ještě v prodloužení.

Ale pojďme popořadě. K pohlednému fotbalu mělo představení hráčů země vycházejícího slunce daleko, zejména v první půli působili Modří samurajové až rezignovaně, jako by chtěli svého soupeře unudit k smrti, a pak, až to bude nejméně čekat, nebezpečně zaútočit.

Málem se to povedlo už ke konci prvního poločasu, ale zaváhání Alderweirelda Japonci ještě nepotrestali, hned to další – Vertonghenovo – tři minuty po návratu ze šaten už ano. A aby toho nebylo málo, ránu do vazu otřesené Belgii zasadil o čtyři minuty později parádní ranou zpoza vápna Inui.

Kdo čekal, že Japonci zalezou do bloku a nebudou chtít hrát jako v závěrečném zápase základní skupiny s Polskem, mýlil se. Hbití útočníci dělali třem pomalým obráncům Tottenhamu, respektive Manchesteru City takové potíže, jaké dosud na turnaji nezažili. Japonci přesně věděli, co mají a chtějí hrát a drželi se toho s precizností sobě vlastní.

Belgičanům v této fázi jistě uškodil fakt, že si na turnaji nevyzkoušeli žádný těžký zápas, ani jeho část. Panamu přejeli hladce 3:0, Tunisko ještě hladčeji 5:2 a v posledním zápase s Anglií už oba týmy mohly nasadit náhradníky, takže šlágr skupiny pak připomínal spíše zápas letní přípravy.

Proti Japonsku tak Belgie poprvé zažila nepohodlí, navíc takhle kritické. Něco se muselo změnit, a tím se znovu dostáváme k taktice. Španělský kouč ve službách Belgie Roberto Martínez stáhl rychlé a technické typy Carraska s Mertensem, přestože na trávníku bylo mnoho jiných hráčů, kteří si o střídání říkali hlasitěji, a místo nich poslal do hry důrazného „obra“ Fellainiho s Chadlim, kteří hru okamžitě oživili. Přinesli do ní klid i moment překvapení.

Reakce na nepříznivý vývoj utkání zabrala dokonale a obě nové tváře se navíc střelecky prosadily. Nakonec to nebyli hvězdní Hazard ani De Bruyne či Lukaku, od kterých se to nejvíc očekávalo, ale dva náhradníci, kteří ztělesnili taktickou reakci na vývoj zápasu, tedy to, o čem je moderní fotbal.