Csaplárův příbramský žolík Slepička: Jsem zpátky v ringu

Na svých fotbalových toulkách prošel Chorvatsko, Německo a dokonce i dalekou Indii. Stále ho však cosi přitahovalo do domovské Příbrami, kde podnikl v šesti letech své první fotbalové krůčky. V zimě se sem znovu vrátil a jako nejvýraznější posila ambiciózního druholigového týmu chce pomoci v okamžitém návratu do nejvyšší soutěže. „Jsem pevně přesvědčený, že to zvládneme. Kdybychom to nedokázali, bral bych to jako velkou osobní prohru,“ říká šestatřicetiletý útočník Miroslav Slepička.

Naposledy jste v Příbrami působil před čtyřmi lety. S čím jste se vracel tentokrát?

V tomhle věku už je pro mě každý půlrok nebo rok něco navíc. Beru to pozitivně a jsem rád, že vůbec můžu být s kluky v kabině. Zkrátka užívám si profifotbalu. Jsem v domovském týmu, kde jsem vyrůstal. Mám pokoru, takže vím, že může přijít zranění nebo špatné výsledky, ale jinak jsem nadšený. Znám svou úlohu a jsem na ni připravený. Je tady KarstenAyong, útočník, kterému je dvacet a je pohyblivější. Já musím být nachystaný, kdyby bylo potřeba naskočit, ať je to v páté nebo v devadesáté minutě. S tím jsem do toho šel. Nikam se necpu, ale zároveň vím, že zkušenosti se nedají ničím nahradit.

Čekal jste, že se ještě naskytne taková příležitost?

Už ne. Byl jsem ve třetí lize v Písku a nepočítal jsem s tím, že se ozve někdo výš. Angažmá mi tam ale vyšlo a tím, že je tady pan Starka a trenér Csaplár, kteří mě znají, to pro mě bylo jednodušší. Věděli, že je lepší, když udělají mě než nějakého neznámého hráče.

Josef Csaplár je váš osudový trenér, že?

Provází mě vlastně už od dětství. On je ten důvod, proč jsem tady. Kdyby tu byl jakkoli jiný trenér, nabídka by nepřišla. Ví, že jsem sem nepřišel jenom pro peníze, nebo si prodlužovat kariéru. Máme jasně nastavená pravidla a funguje to.

Váš bývalý spoluhráč Jiří Rychlík vzpomíná na to, jak Josef Csaplár v tréninku dorostenců zakazoval přihrávat. Chtěl, abyste se naučili ovládat míč, a tak vás nutil kličkovat, sólovat a obcházet soupeře. Kladl důraz na individualitu a díky tomu vychoval tolik kvalitních jednotlivců.

To, co se učí dneska, s tím přišel pan Csaplár už před pětadvaceti lety. On předběhl dobu. Do ligy jsem to nedotáhl jen já, ale i Tomáš Zápotočný, Petr Jendruščák, Honza Riegel, Michal Macek, Aleš Kočí… Tolik kluků z jednoho ročníku z jednoho okresního města, to se hned tak nevidí. Je to zásluha trenéra. Díky němu jsme měli servis, který byl na tu dobu absolutně top, dá se říci až nadčasový. Chtěl bych mu to teď na stará kolena vrátit. Proto jsem tady, abych se mu odvděčil. Jsem mu opravdu zavázaný. To jsem ovšem zjistil až časem. Dělám si teď trenérskou licenci, a tak to sleduju. Vidím, že je tady spousta mladých talentů, kteří pod ním ještě víc vyrostou. Dokáže z nich dostat maximum. To umí málokdo.

Není u nás kouč Josef Csaplár až nedoceněný?

Možná. Já mám možnost srovnávat a vidím, že z toho, co mi dal v dětství, žiju dodnes. A to už jsem za zenitem.

Ta nabídka vrátit se do Příbrami vzešla od něj?

Ano. Zavolal mi, jestli to nechci zkusit. Byl jsem samozřejmě rád, ale říkám mu: Mám tolik a tolik kilo, dělal jsem dlouho úplně jiný sport. On na to, abych to šel zkusit v přípravě a slíbil, že se mi s kondičním trenérem budou věnovat. Já o sobě nepochyboval. Jsem si vědom svých kvalit a druhou ligu sleduju. Vím, jaká je. Jediný problém byl v mojí váze. 

Prý jste v přípravě zhubnul čtyři kilogramy.

Rok a půl jsem posiloval, takže jsem vůbec nevypadal jako fotbalista. Měl jsem úplně jinou muskulaturu. Trenér mi dal dost času, abych na tom zapracoval. Kondičně na tom nejsem špatně, ale svaly prostě dlouho fungovaly jinak. Pořád to ještě není optimální. Před deseti lety jsem míval sedmasedmdesát, osmasedmdesát kilo. To už asi nikdy mít nebudu. Teď mám šestaosmdesát. Má to svoje výhody. Když do mě někdo vrazí, tak neupadnu. Ale hůř se s tím běhá. 

Před třemi lety jste se začal věnovat bojovému umění MMA neboli mixedmartialarts. Čí to byl nápad?

To byl můj nápad. Takový splněný sen. Díval jsem se na zápasy v televizi nebo na Youtube. Lákalo mě to, chtěl sem si to vyzkoušet. Nikdy předtím jsem nic podobného nedělal, ani jako doplňkový sport. Skončil jsem v Táboře a přemítal, co budu dělat dál. Odmalička jsem sportoval, byl jsem zvyklý být v každodenním zápřahu. Najednou jsem neměl do čeho píchnout. Na fotbal jsem zrovna neměl náladu, byl jsem jím trochu znechucený. Hledal jsem novou výzvu, něco, co by mě naplňovalo. Chtěl jsem si sám sobě něco dokázat. Začal jsem trénovat v jednom klubu tady v Příbrami a chytlo mě to. Doteď mi to chybí, jednou bych se k MMA rád vrátil.

CELÝ ROZHOVOR S MIROSLAVEM SLEPIČKOU SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. DUBNA 2018.