Barák: Vím, že z Neapole k nám jezdí hodně skautů a berou nás v podstatě jako svou farmu

Když loni v létě odcházel do Itálie, málokdo věřil, že se prosadí. Mnozí mu předpovídali lavičku a brzký návrat, ale on jim ukázal. V právě probíhající sezoně zasáhl Antonín Barák do šestadvaceti zápasů, nastřílel v nich šest branek a na dalších pět přihrál. Je druhým nejlepším střelcem klubu a po Jakubu Janktovi i jeho druhým nejdražším hráčem. Možná už v létě se o něj strhne nelítostný boj. „Když něco přijde, tak se o tom s majitelem rád pobavím,“ říká třiadvacetiletý záložník, jenž má momentálně jiné starosti.

Jak ve své první sezoně v Serii A vnímáte, když nastupujete do zápasu proti takovým klubům, jako jsou AC Milán nebo Juventus? Býváte nervózní?

Mně se právě tyhle velké zápasy hrají dobře. Je zajímavé poměřit se s hráči jako De Rossi, Dybala, Mertens nebo Bonaventura, kteří patří k nejlepším hráčům v Itálii. Řekl bych, že pak podávám i lepší výkony, s výjimkou toho Juventusu teď, protože mě k tomu soupeř svou kvalitou vyhecuje. Když s námi někdo hraje otevřený fotbal, tak máme i my více prostoru na útočení, což je oproti týmům ze spodu tabulky, které se soustředí hlavně na bránění, veliký rozdíl a můžeme něco ukázat. Bohužel právě ten Juventus je tak skvěle organizovaný i v defenzivě, že jsme se tam dostávali jen velmi těžko.

A jak se hraje proti těm hráčům, co jste teď jmenoval, individuálně?

Já myslím, že se to dá stíhat, ale musí se na ně hrát trochu jinak, odvážně a na maximální riziko. A samozřejmě pak člověk musí mít i jistou porci štěstí. Já mám teď nedávnou zkušenost s Douglasem Costou, který prošel Bayernem a teď je v Juventusu, a to bylo teda něco… Ta jeho rychlost s balonem i bez balonu je neuvěřitelná. Oni dva s Dybalou, který paradoxně není zas tolik rychlý, ale má dokonalou techniku, dokážou klidně sami rozhodnout celý zápas. Zahrát si proti nim je ta největší škola, jakou může hráč projít.

V italských novinách se často a mnohdy nepodloženě spekuluje o přestupech, dokonce i vy s Jakubem Janktem jste byli spojování třeba s Juventusem či Interem Milán, jak tohle vnímáte?

Jo, Italové jsou takoví. Někdy si řeknu, že je to hrozný nesmysl a ptám se sám sebe, jak na to přišli, ale je to příjemné. Člověka to potěší, ale my mladí hráči z Udinese cítíme, že pro nás bude klíčový konec sezony před přestupním obdobím, kdy na sebe hráči budou chtít upozornit a až tam se rozhodne. Máme v týmu tak pět šest kluků, kteří mají na to se posunout někam výš.

Největším „odběratelem“ hráčů z Udinese je v posledních letech Neapol, o které se v souvislosti s vámi, také psalo. Jaký je mezi těmito dvěma kluby vztah?

Já si myslím, že hodně dobrý. Vím, že z Neapole k nám jezdí hodně skautů a berou nás v podstatě jako svou farmu. Ostatně i filosofií majitele Udinese je kupovat mladé hráče na dva roky, zapracovat je do kádru, skvěle se o ně postarat a následně prodat do většího klubu. Pokud tedy budou chtít, jednání je tady naprosto férově a komunikace klíčová.

Přemýšlel jste už nad tím, že byste se v létě klidně mohl stěhovat někam za lepším?

Já jsem ještě žádnou konkrétní nabídku nezaznamenal, ale kdyby něco v létě přišlo, tak se o tom s majitelem klidně pobavím. Na druhou stranu jsem tu teprve krátce a myslím, že bych své výkony měl potvrdit ještě v druhé sezoně, jak je v Udinese zvykem. Navíc jsem tu spokojený. Zázemí je tu i na italské poměry perfektní, majitelé sympatičtí… nemám si na co stěžovat.

JAK JE NA TOM ANTONÍN BARÁK S ITALŠTINOU, JAK S NÍM TRENÉR MLUVÍ, KDYŽ SE NEDAŘÍ, A CO SE ZMĚNILO, ŽE SE UDINESE NA JAŘE TOLIK NEDAŘILO… TO VŠE SI PŘEČTETE V CELÉM ROZHOVORU PRO HATTRICK, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 5. DUBNA 2018.