Štípek o testech ve Vietnamu: Zpočátku jsem byl vykulený, ale šel bych do toho znovu

Na podzim sbíral starty výhradně ve zlínské juniorce, v lize nedostal šanci ani jednou. Když se tedy Davidu Štípkovi naskytla během zimní přestávky možnost vybojovat si angažmá v zahraničí, neváhal. A to i přesto, že šlo pro našince o velmi exotickou destinaci – Vietnam. Vzhledem k omezenému počtu cizinců v týmech tamní nejvyšší soutěže to sice nakonec nedopadlo, ale Štípek ničeho nelituje. „Trochu mě to mrzí, ale byla to skvělá zkušenost,“ říká 25letý záložník, který do konce sezony vypomůže druholigovému Žižkovu.

Do Vietnamu nechodí čeští hráči na zkoušku každý den. Jak jste se k této možnosti vlastně dostal? Předpokládám, že náhoda to asi nebyla...

Dostal jsem se k tomu přes manažera pana Brunclíka a mého kamaráda Davida Mac Hong Quana, který v mládeži působil ve Spartě teď hraje právě ve Vietnamu. Platí tam za celkem velkou osobnost, hraje i za národní tým. Ozvali se, že je možnost to zkusit, tak jsem neváhal.

S jakými ambicemi jste do Vietnamu zamířil? A jak velkou roli sehrály ve vašem rozhodování nabízené podmínky?

Chtěl jsem samozřejmě na testech uspět a zároveň poznat něco nového a úplně změnit prostředí. To bylo to nejdůležitější. Podmínky samozřejmě také sehrály svoji roli.

Jak dlouho vám trvalo, než jste zvykl a aklimatizoval se na tamní prostředí a počasí?

Po příletu jsem dostal od klubu asi tři dny volna právě na aklimatizaci, to mi pomohlo. Zapojil jsem se, až když jsem byl plně aklimatizován a připraven. Zároveň šlo o přechod z české zimy do asi dvaceti stupňů, takže to bylo příjemnější.

Ve Vietnamu bych se zabezpečil, ale peníze pro mě nejsou prioritou, hlásí karvinská jednička

Testy jste absolvoval ve čtvrtém týmu loňské sezony Than Quang Ninh. Jaký byl váš první dojem, když jste tam dorazil a jaké má klub podmínky ve srovnání s českými kluby?

Popravdě ze začátku jsem byl hodně vykulený, dá se říct, že ze všeho. Je to jiný svět. Nejvíc mě zaujala asi nádherná příroda, která byla kolem. Náš klub se nacházel u zátoky Ha Long Bay, která je na seznamu UNESCO. Klub jako takový má svoji ,,bázu“ v horách, kde jsme byli pořád všichni spolu a kde měl každý hráč svůj pokoj a ve společné jídelně jsme měli tři jídla denně. Na tréninky jsme dojížděli na stadion, ten byl už celkem zastaralý a hřiště bylo spíš takovou udusanou hlínou. Sem tam byl nějaký trs, ale takhle to tam mají víceméně všude. Normální ,,evropská“ tráva je tam asi jen na dvou stadionech. Podmínky jsou určitě o dost skromnější než v českých klubech, ale to základní tam člověk má.

Troufnete si odhadnout, jestli by tým, ve kterém jste byl na testech, dokázal obstát v české nejvyšší soutěži?

Tým jsem poznal za ty tři týdny celkem dost. Všichni hráči jsou menšího vzrůstu a snaží se vše řešit fotbalově, na míči jsou šikovní. V české lize by ale měli velké problémy, určitě by hráli dole. Vůbec se tam neřeší taktika.

Jak to bylo s kvalitou tréninků? Málokdo si asi umí udělat obrázek, jak intenzivně a kvalitně se ve Vietnamu trénuje…

Náplň byla téměř vždy stejná rozběhání, asi půlhodiny bago a pak se šlo hrát. Většinou šlo o hry na malém prostoru. Oproti Česku, kde v únoru ještě probíhá zimní příprava a spíše se běhá, je tam vše s míčem a na fyzickou kondici se moc nekouká. Je to i tím, že vietnamská liga se nehraje v takovém tempu jako česká. Odehrál jsem tam tři zápasy, v jednom se mi povedlo rozhodnout.

Můžete říct, že jste domácí hráče převyšoval? A mají podle vás něco, co zase naopak třeba chybí českým hráčům?

Myslím, že jsem je převyšoval, celou dobu jsem měl zprávy, že bych měl zůstat, že jsou spokojení. Přijde mi že nejsou zvyklí pracovat rychle s míčem, na vše mají víc času. Jejich předností je, že stále chtějí hrát fotbal po zemi, jsou tak naučení.

Nakonec to ve Vietnamu ale nedopadlo. Můžete prozradit důvody, proč jste se nakonec po třech týdnech vrátil zpátky do Česka?

Ve vietnamské lize je stanoven limit dvou cizinců na tým. Ve všech týmech, proti kterým jsme hráli, byli cizinci vždy dva vysocí útočníci z Afriky nebo Brazílie, kteří těžili ze své výšky proti malým Vietnamcům. Na testech nás bylo za to období, co jsem tam strávil, asi dvanáct a kromě mě všichni spíše typologicky bijci do vápna. Do finálního výběru jsme zůstali čtyři, ale nedopadlo to. Co jsem potom koukal, tak si tam nechali dvojici Brazilců do útoku. Možná mě to trochu mrzelo, ale i tak bych do toho šel znovu, protože to byla skvělá zkušenost. Pro evropské hráče je ale těžké se tam dostat.

Filip Hašek: Táta je někdy přísnější, ale jako v seriálu Lajna to nebylo

Jarní část sezony tedy nakonec strávíte na hostování na Žižkově. Proč právě tato volba?

Viktorku trénuje trenér Pilný, kterého znám z angažmá v Hradci Králové a to víceméně rozhodlo. Měl jsem ještě dvě možnosti z první ligy, ale pro mě je teď priorita odehrát co nejvíce zápasů.

Jak si angažmá zatím pochvalujete? Nastoupil jste do všech tří jarních zápasů, máte plný počet bodů. A jak jste spokojený se svými výkony?

Start jara se nám povedl, takže převažuje spokojenost. Druhá liga je fyzicky hodně náročná a soubojová. Je znát, že mi chybí pořádná příprava, takže se to teď snažím dohnat a věřím, že výkony půjdou ještě nahoru.

Je vaším cílem pokusit se si výkony v dresu Žižkova říct o místo v sestavě Zlína pro příští sezonu? Nebo jak to vidíte dále?

Na léto zatím nekoukám. Mým cílem je dostat se do zápasového tempa, které jsem dlouho neměl a pomoci Žižkovu.

Ve Fiorentině je to úplně jiný svět, říká Graiciar. Před odchodem chce přidat další góly