Opavský špílmachr Zavadil: Věk si vůbec nepřipouštím. Máme silný tým, chci zpět do ligy!

Koncem dubna oslaví již čtyřicáté narozeniny, svůj věk si však vůbec nepřipouští. Stále se cítí fit, fotbal ho zkrátka baví. Získal český i izraelský titul, zahrál si švédskou ligu, posledních pět let strávil v brněnské Zbrojovce. Teď od léta hájí barvy druholigového SFC Opava, zdá se ale, že ne nadlouho. 

.Opavští totiž mají velice slušně nakročeno k postupu mezi elitu, byť je ještě čeká náročné jaro. Řeč je pochopitelně o 39letém zkušeném středopolaři Pavlu Zavadilovi, který v exkluzivním rozhovoru pro HATTRICK.cz a eFotbal.cz mluvil o současné situaci ve slezském klubu, o své minulosti v Česku i v zahraničí nebo o nedávném ocenění.

V létě minulého roku jste byl ještě coby hráč Zbrojovky Brno zvolen největší osobností ligy. Potěšilo vás tohle ocenění?

Samozřejmě si toho ocenění moc vážím. Jsem rád, že jsem uspěl v takové konkurenci Milana Baroše a Romana Hubníka, které dobře znám. Vím, že to jsou velké persony a výborní hráči.

Brno vám nabídlo prodloužení smlouvy, vy jste se ale rozhodl dát přednost druhé lize v Opavě. Hrál v tom největší roli fakt, že právě v Opavě už několik let bydlíte?

Je pravda, že nabídku od Zbrojovky jsem měl, ale v té době tam byla jiná situace a já ne úplně se vším souhlasil. Nelíbilo se mi, kterým směrem se to tam ubírá, proto jsem zvažoval i jiné nabídky. Je pro mě pochopitelně důležité, že v Opavě žiju, ale nejdůležitější bylo, že mě trenér společně s vedením přesvědčil tím, jak se tady pracuje. Já cítím, že s tímto mužstvem můžeme dokázat něco velkého.

Jak své rozhodnutí po úvodním půlroce hodnotíte? Bylo správným krokem odejít do Opavy?

Jsme teprve v polovině soutěže, čili na nějaké hodnocení je ještě čas, ale máme to ve svých rukou. Je třeba dál takhle tvrdě pracovat.

Jaké jsou rozdíly mezi prvoligovou Zbrojovkou Brno a prozatím druholigovou Opavou, co se zázemí obou klubů týče?

Myslím si, že v obou klubech mají hráči všechno, co potřebují k tomu, aby se mohli stoprocentně věnovat jenom fotbalu.

Dovedu si představit, že atmosféra je daleko lepší na opavském stadionu než na tom brněnském, nemám pravdu?

Opava má opravdu perfektní fotbalový stadion, kde je vynikající atmosféra a každému hráči se tady hraje dobře. Já to měl rád i na Srbské v Králově poli, i když tribuny nejsou úplně u hřiště a ten kontakt s divákem je trochu dál. Mně to ale ani tak moc nevadilo, byl jsem za tu dobu už na to zvyklý a ta atmosféra tam vždy byla.

Zkušenosti máte i z ciziny. Hrál jste v Izraeli, ve Švédsku jste dokonce strávil několik let a vystřídal několik klubů…. Na zahraniční štace vzpomínáte v dobrém?

V Izraeli jsem byl ve velkém klubu Maccabi Haifa, což bych u nás srovnal se Spartou, Plzní nebo Slavií, ale byl jsem tam jen na hostování na půl roku. I když jsem tři měsíce pořád hrál i v obrovské konkurenci, která tam tehdy byla, později mě hodně mrzelo, že jsem tam nemohl zůstat, jelikož se tam hraje vynikající fotbal. Ve Švédsku jsem byl sedm a půl roku, vystřídal jsem tři kluby a rychle jsem si na všechno zvyknul, cítil jsem se tam velmi dobře.

Pokud se nepletu, v létě roku 2005 jste byl na testech v řecké Soluni, nakonec jste ale zamířil do švédského Mjälby AFK. Jak se to tehdy celé událo?

Já v Soluni vůbec nebyl. (úsměv) Z Baníku jsem šel na čtyři měsíce do Švédska a už jsem tam zůstal.

Jak vnímáte mistrovský titul pražské Sparty ze sezony 2002/03? V té době jste byl hráčem letenského celku, odehrál jste ale jen pět minut hned v prvním kole s Teplicemi. Berete vůbec tuhle trofej za jeden ze svých úspěchů?

Musím se přiznat, že už ani přesně nevím, jak to bylo a jestli opravdu můžu říct, že ten titul mám i já. Jsem hlavně rád, že jsem to dokázal v Izraeli s Maccabi.

A jaké vzpomínky ve vás zanechává to poslední pětileté působení v brněnské Zbrojovce?

Když se ohlédnu zpátky, tak si myslím, že jsem v Brně odvedl kus dobré práce a vždycky jsem se těšil na každý trénink, na každý zápas. Byla tam vždy výborná parta, i když nám někdy teklo do bot, tak jsme to vždycky společně zvládli. Potkal jsem tam hodně skvělých lidí a město mi přirostlo k srdci.

Po podzimu je SFC v tabulce Fortuna národní ligy na prvním místě s jednobodovým náskokem na druhý Třinec. Panuje s první polovinou sezony spokojenost, nebo to mělo být z vaší strany ještě o něco lepší?

Jsme o bod první a už se těšíme, až to 3. března zase vypukne. Musíme se dívat jen na sebe a dál tvrdě pracovat, jen tak můžeme dojít k našemu cíli.

Přepokládám, že cíl pro jaro zůstává stejný – postoupit do první ligy, ideálně z prvního místa, ne?

Ano, cíl máme. A jestli to bude z prvního nebo z druhého místa, to ve finále nebude hrát roli.

Proti komu jste odehráli na podzim nejlepší utkání?

Pro mě byl nejlepší zápas s Hradcem Králové.

Kterého zápasu naopak nejvíce litujete? Byla to některá ze tří porážek, nebo třeba televizní remízový zápas v Třinci?

Mrzí mě prohra v Příbrami a v Českých Budějovicích, s tím jsme se měli popasovat lépe. Ale už se nedívám zpátky, před námi jsou další zápasy a každý je důležitý.

Druhý Třinec nemá na ligu zrovna nejvhodnější podmínky, nepříjemně na vás doléhá ale i Příbram s Českými Budějovicemi. Koho vy považujete za největšího soupeře v boji o postup?

Příbram a Budějovice. Samozřejmě tam může vyplout někdo další, je tam i ten Třinec, určitě se objeví i někdo další.

Před sezonou vás většina pasovala do role největšího kandidáta na postup do první ligy. Jak vám osobně vyhovuje ta role favorita?

Tlak tam je, ale každý hráč se s tím musí vypořádat a chtít se pořád zlepšovat a posouvat dál. Máme výbornou partu, takže ten tým je opravdu hodně silný.

Na podzim jste vynechal pár zápasů kvůli zranění. Jak jste nyní spokojen se svým zdravím? Co se kondice týče, klape momentálně vše, jak má?

Měl jsem natržený zadní stehenní sval, takže mě to na měsíc vyřadilo ze hry. Momentálně se cítím dobře, odtrénoval jsem všechno a těším se, až to zase začne.

Opava hraje s poměrně netradičním rozestavením na tři obránce, jak vám tohle sedí? Zkoušíte teď v zimní přípravě i jiné varianty?

Hrával jsem to už i dřív, takže mi to vyhovuje. Ve středu pole jsme silnější, když nás je tam o jednoho více, ale samozřejmě umíme přejít i do jiného rozestavení.

V lednu jste změřili síly s Trnavou, Zlínem či Sigmou Olomouc, začátkem února s polským GKS Tychy. Jak hodnotíte herní projev Opavy v dosavadní přípravě na jaro?

Myslím si, že příprava jde podle plánu, máme ještě tři týdny do začátku, tak že je třeba dál pracovat na detailech naší hry, abychom všechno vyladili a byli dobře připraveni. Jsem rád, že se hraje s těžkými soupeři, tohle nás nejlépe prověří.

Pokud by se postup přece jen vydařil, mohla by Opava v současném složení konkurovat i jiným ligovým týmům, nebo by musela na některých postech posílit?

Tým je hodně silný, ale nechci předbíhat, čeká nás ještě opravdu tvrdá práce.

Ve svých devětatřiceti letech stále hrajete v podstatě na té nejvyšší úrovni, všechna čest. V Opavě máte navíc smlouvu ještě na rok a půl. Konec kariéry tak zatím není aktuální téma?

Vím, že mi bude v dubnu už čtyřicet let, ale prostě si to nějak nepřipouštím. Fotbal miluju, potřebuju být každý den na tréninku, na hřišti. Baví mě furt stejně a jsem rád, že jsem se po tom těžkém zranění dokázal vrátit na tu úroveň, kde jsem byl. Chci znovu do ligy!

Chtěl byste na závěr něco vzkázat fanouškům Opavy?

Chci jen všechny pozvat na první zápas doma s Ústím nad Labem a věřím, že to společně všichni zvládneme.

Záložníkovi Slezského FC Opava Pavlu Zavadilovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve fotbalovém i osobním životě.