Zbožňoval jsem Ronalda, protože měl všechno, tvrdí Bony

„Jestliže jsem viděl dál, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů.“ To řekl v roce 1676 jistý Isaac Newton, geniální anglický fyzik, díky němuž se zrodil zákon všeobecné gravitace. Slavný výrok byl dokonce vyražen na hraně dvoulibrové mince, takže si ho dnes a denně může připomínat nová posila Manchesteru City Wilfried Bony. Muž, jenž gravitační zákony občas popírá. A muž, který rovněž stál na ramenou obrů. I on nachází pravdu na základě předchozích objevů. A tak se sám stal oním kolosem, na němž stojí další dychtiví vizionáři bažící nalézt nové neprobádané končiny a dobýt slávu a nesmrtelnost.

Čtyřicet milionů eur za nového Messiho?

Triumf Pobřeží slonoviny na letošním Africkém poháru národů má své kořeny mimo jiné na předměstí Abidžanu s názvem Bingerville. V prosinci 1988 se tam do rodiny Bonyových narodil předčasný vánoční dáreček: malý Wilfried, první ze tří dětí.
Otec byl učitel a matka úřednice. I z nejstaršího potomka chtěli mít vzdělance, ale on byl proti. Vzdal se i studií, která mu rodiče hradili. Svou budoucnost viděl ve fotbalovém míči.

„Tatínek chtěl, abych se učil. Říkal: Choď do školy a pak si hraj fotbal. I doktoři se mu můžou věnovat. Jenže já mu odpověděl: Nechci to, nic neplať. Každý má svůj osud,“ vzpomíná Wilfried na zlomové období ve svém životě. Nebýt přímluvy své manželky, trval by neústupný Amedee Shemiz Bony na svém a poslal synátora do školních lavic. Ovšem paní Bonyová měla jakožto náruživá sportovkyně pro chlapce pochopení.

„Kupovala mi kopačky, abych nemusel hrát bos. Z toho jsem totiž často býval zraněný,“ stěžuje si Wilfried.

Nakonec ve 14 letech po dvou měsících učení opustil školu a nastoupil do fotbalové akademie Cyrilla Domorauda, bývalého vynikajícího reprezentanta Pobřeží slonoviny, jenž si v roce 1999 zahrál za Olympique Marseille v prohraném finále Poháru UEFA.

Domoraud býval skvělým zadákem a právě do obrany zprvu Wilfrieda stavěl. Poté však přišel další důležitý okamžik.
„Jednou se nám zranil útočník, já šel dopředu a dal dva góly. Kouč mi povídá: Už nebudeš hrát stopera,“ líčí Wilfried příhodu, která jej donutila přemýšlet, jak branky střílet a nikoli jim zamezovat. Proto začal sledovat elitní světové kanonýry. Nejvíc Brazilce Ronalda, mistra světa a držitele Zlatého míče.

„Zbožňoval jsem ho, protože měl všechno. Byl to komplexní hráč a já jsem se díky němu chtěl stát útočníkem, což se mi povedlo. On mi dal motivaci,“ přiznává Wilfried.

V 17 letech přechází do svého prvního profesionálního klubu Issia Wazi, kde jej záhy objevuje hráčský agent Francis Kacou se svým českým spolupracovníkem Daliborem Lacinou. Tím se otevírá kapitola, kterou z jeho kariéry znáte ze všech nejlépe. Sparta Praha.

CELÝ ČLÁNEK O WILFRIEDU BONYM SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 12. BŘEZNA 2015!

[img id="47014"]