Mikloško: Van der Sar je nejlepší gólman s míčem na noze

Luděk Mikloško, jedna z českých a československých brankářských legend, se před rokem po dvaceti letech psůobení v Anglii vrátil domů na Ostravsko a nyní se opět poohlíží po fotbalové práci. V Baníku Ostrava to však nebude...

Luděk Mikloško přestoupil z Baníku Ostrava do West Hamu United 19. února 1990 a brzy se stal hrdinou týmu „kladivářů“. Za klub odchytal celkově 374 zápasů (315 v ligové soutěži) a pod přezdívkou „Ludo“ je hrdinou dodnes. „Byly to skvělé časy a jsem vděčný za to, že jsem mohl do Anglie odejít krátce před třicítkou,“ děkuje změně poměrů ve společnosti a pádu komunistického režimu.

Poslední tři sezony aktivní kariéry do roku 2001 strávil v týmu Queen´s Park Rangers, za který před ním chytal tehdejší reprezentační kolega Jan Stejskal. „Končil jsem ve 39 letech a ještě jsem měl v QPR nabídku být hrajícím trenérem brankářů. Už jsem ale cítil, že konec je stejně za dveřmi a dostal jsem zároveň nabídku z mého West Hamu na post trenéra brankářů. Tak jsem se rozhodl ukončit aktivní kariéru. Jsem s ní spokojen, hlavně díky tomu, že jsem mohl ještě deset let chytat v Anglii,“ nezastírá.

Posledních devět let byl tedy Mikloško trenérem brankářů ve West Hamu a pod rukama mu krátce prošel Jan Laštůvka, ale také Marek Štěch. „Ta práce mě ohromně bavila, když jsem v Anglii začínal já, trénovali brankáři normálně s ostatními. Až později se přešlo na speciální gólmanské tréninky. Gólman potřebuje výbušnost, dynamiku, obratnost, nemusí běhat dlouhé štreky jako ostatní,“ podotýká Mikloško.

Ovšem v práci s mladými by ocenil, kdyby co nejdéle i brankáři mládežnických týmů hráli v poli. „Dneska už jsou brankáři dalším hráčem v poli. Když jsem začínal a hrál já, provozovala se „malá domů“, kterou mohl gólman chytat do rukou. To už je dneska nemyslitelné. Dneska mají brankáři za zápas pomalu víc kontaktů s míčem nohama než rukama,“ upozorňuje.

Skvělý je v práci nohama především Nizozemec Edwin van der Sar. „Řekl bych, že to je vůbec nejlepší gólman s míčem na noze. Je mu jedno, jestli hraje levou nebo pravou. Kolikrát si dovolí kličku. Je výborný. Navíc i dalšími kvalitami patří do nejužší špičky, kam se řadí třeba Čech, Buffon a Casillas. O to je to neuvěřitelnější, že mu je čtyřicet let,“ sklání se Mikloško. „Já jsem teda chytal taky skoro do čtyřiceti a bylo to o deset let dříve, ale Edwin se udržuje neuvěřitelně fyzicky. Nikdo by mu ten věk nehádal!“

Před rokem se Mikloško vrátil domů na Ostravsko, přestože jeho syn vyrůstal v Londýně a také tam úspěšně nastartoval profesní kariéru a přestože měl ve West Hamu místo trenéra brankářů pod penzí. Anglii i West Ham nečekaně opustil kvůli problémům se srdcem, ale nyní už se cítí zase v pořádku a na prahu padesátky zase hodlá naskočit do velkého fotbalu. „Něco rozjíždím s jednou agenturou, bylo by to hodně cestování a sledování fotbalu,“ prozrazuje Luděk Mikloško.