Proč je pro Angličany fotbal náboženstvím?
Nejslavnější trenér v historii Liverpoolu FC Bill Shankly jednou vyřkl památnou větu. „Někteří lidé si myslí, že fotbal je záležitost života a smrti. Mohu vás ujistit, že je to mnohem vážnější.“
Vše začíná už v ranních hodinách
Je neděle ráno, Liverpool se právě probouzí do posledního víkendového dne. Mnozí z nás by čekali, že ulice budou prázdné, lidé půjdou do kostela nebo budou dospávat sobotní večer. Opak je však pravdou. Ulicemi v centru se začínají trousit první fanoušci Liverpoolu, kteří míří do barů, restaurací a hospod. Kdo není v červeném, nemá dres či aspoň šálu, jako by sem ani nepatřil. Děti, ženy, mladí, celé rodiny... Jak se generace prolínají, na hrudích najdete snad všechny sponzory, kteří klub za poslední roky podporovali. Liverpool čeká další fotbalová bitva. Přijíždí úhlavní nepřítel, slavný Manchester United, klub, který je vzdálen od Liverpoolu pouhých čtyřicet mil. V 10 hodin ráno jsou místní hospůdky narvané k prasknutí. Jsou slyšet chorály i nenávistné pokřiky směrem k rivalovi z Manchesteru. Po patřičném posilnění se fanoušci jako pramínky splétají a v houfech míří k magickému stadionu Anfield Road.
Tam, kde bylo včera pusto a prázdná parkoviště, se teď musíte prodírat davy. Autobusy a auta trčí v zácpách. Do nosu se nutí přepálený olej z hranolek, ryb a párků, kterými se fanoušci ládují a posilňují před blížícím se zápasem. A pokud nemají sousto v puse, tak zpívají. Intenzita chorálů se s blížícím výkopem stupňuje.
Stadiony jsou zcela vyprodány
Až spustí ten nejslavnější: You´ll never walk alone v překladu Nikdy nepůjdeš sám, už budou na trávníku nejen jejich idoly, ale i fotbalisté nenáviděného Manchesteru United. Budou se bít o naději postupu do Ligy Mistrů, kdežto jejich soupeř o rekordní devatenáctý titul v domácí soutěži, kterým by přeskočil v historických tabulkách právě Liverpool. Zápas je beznadějně vyprodán i přesto, že Liverpool v minulém kole podlehl na hřišti dosud posledního týmu, londýnského West Hamu. V České Republice by na zápase byla půlka stadionu prázdná. Ne však v Anglii. Pro Angličany je fotbal náboženství. Ať klub, pro který by fanda umřel vyhraje nebo prohraje, nic se nemění na tom, že příští zápas opět bude stát v ochozech a podporovat svůj milovaný celek.
Permanentky se generačně dědí
Nejslavnější fotbalová tribuna světa, The KOP, je místem těch nejvěrnějších scousers (název pro liverpoolské fanoušky). Permanentky se dědí z generace na generaci. Během zápasu všichni fanoušci stojí, i když je to ‚zakázané‘. The KOP je ‚kotel‘ stadionu Anfield Road, který pojme přes dvanáct tisíc fanoušků z celkové kapacity čtyřicet pět tisíc míst k sezení. The KOP je jediná tribuna stadionu Anfield Road, která není rozdělena na dvě sekce. V útrobách The KOP se nachází FC Liverpool Fan Shop, který je před zápasem velmi zaneprázdněn. Fanoušci kupují šály, dresy svých nových oblíbenců Andyho Carolla a Luise Suaréze a další věci ze široké nabídky suvenýrů.
Manchesteru United patří sektor proti věhlasné tribuně The Kop a v zádech budou mít pietní vzpomínku na dávnou tragédii z Hillsborough. Věčný plamen plápolá na památku 96 fanoušků, kteří zahynuli v roce 1989 při nezvládnuté organizaci na stadionu v Sheffieldu. Mezi obětmi byl i bratranec liverpoolského kapitána a ikony klubu Stevena Gerrarda.
Chuligánství se nevyplácí
Zbývá hodina do zápasů, okolo stadionu proudí červená vlna liverpoolských fanoušků, kteří se pomalu přesouvají na stadion, kde je čeká další posilnění před zápasem. Fanoušci Manchesteru United jsou vedeni v kordonu policistů z autobusové zastávky kousek od stadionu, protože zápas je považován jako rizikový. Vše se obchází bez násilí. Nejsou k viděni žádné potyčky s policií, které je kolem stadionu jen omezený počet (kolem 60 členů). Někteří z nich jsou na koních (hlavně ženy) a odlehčují vyhrocenou atmosféru vtipem a důmyslností. Spousta fanoušků si fotí policii na koních, kteří to berou v naprostém klidu, což mě velmi zarazilo.
V České Republice by rozjařený fanda asi přišel o fotoaparát a místo zápasu strávil odpoledne ve společnosti příslušníků zákona. Na druhou stranu, anglický fanoušek si nedovolí jakkoliv vystupovat proti strážcům zákona. Lístky na zápas jsou jen na jméno. Na stadionu nejsou žádné ploty oddělující hřiště od fanoušků. Na reklamních panelech u hřiště stojí nápis: ‚překročení tohoto bodu je rasismus, trestný čin a útok na veřejného činitele‘. Pokud se najde odvážlivec, který vběhne na hřiště, tak se už na zápas v Anglii nedostane.
S blížícím se výkopem se domácí fanoušci přesunují z útrob stadionu do hlediště, kde popíjí alkoholické i nealkoholické nápoje. Tady je zakázané konzumovat jakékoliv nápoje a jídlo. Občerstvení je otevřené jen před zápasem a o poločase. Nápoje se prodávají bez otevíracích vršku, aby nedošlo k vházení předmětů na hrací plochu.
Než hvězdy začnou hrát, diváci se dostávají do varu
Na hřišti se rozcvičují hráči a intenzita hluku se neskutečně stupňuje. Zní chorály na oslavu jak trenéra Dalglishe, který se po dvaceti letech vrátil na lavičku domácích a získal zatím poslední titul pro Liverpool před více než dvěma dekádami, tak i chorály proti rivalům z Manchesteru. Jakékoliv snažení příznivců Manchesteru, které dělí od liverpoolských jen dvoumetrová plachta položená na sedačkách, okolo které sedí pořadatelé, kterých je rozmístěno čtyři sta uvnitř stadionu, je okamžitě utnuta domácími příznivci. Obě skupiny na sebe pokřikují, ukazují navzájem nepřátelské gesta, ale nikdo si nedovolí po nikom nic hodit nebo se snažit zaútočit. Byl by okamžitě vyveden ze zápasu a obžalován za výtržnictví.
Deset minut před zápasem se hráči vracejí z rozcvičky do šaten, kde je čeká poslední příprava před utkáním. Hlediště je narvané, hlasatel vyvolává sestavu hostů, kterou přeruší pískot domácích příznivců. Poté přijde na řadu sestava domácích, kde se naopak každému hráči dostane aplaus. Zbývá pár minut do výkopu a hráči přichází za bouřlivého aplausu z tunelu na hřiště. Před vstupem na trávník se většina hráčů Liverpoolu dotkne cedule s nápisem „Toto je Anfield“(název stadionu), který zároveň se zpěvem klubové hymny slouží k zastrašení hostujících hráčů. Při hymně „You’ll never walk alone“ (Nikdy nepůjdeš sám) všichni fanoušci vstanou, zvednou šály a zvedají z plných hrdel zpívají. Neskutečný rámus, atmosféra je naprosto dech beroucí.
Zápas provází emoce
Liverpool se v prvním poločase dostává do dvougólového vedení, které zařídil Dirk Kuyt. Po obou gólech se v hledišti strhává šílenství, které pomáhá hráčům ze sebe dostat co nejlepší výkon. Tempo zápasu je zběsilé. Během první půle není chvilka, kdy by někdo nezpíval. Fanoušci Manchesterů zpívají ‚Liverpool, vy nejste už slavní‘ což domácí část hlediště ocení bučením a v zápětí spustí: „Váš trenér měl pravdu, vaši fanoušci jsou tragičtí“. Po gólech Liverpoolu domácí fanoušci nepustí jejich soupeře v hledišti skoro ke slovu. Mnohokrát se ozve „Liverpool, my tě milujeme, Liverpool, my tě milujeme, ohhh Liverpool my tě milujeme“.
Po výborné první půli vyprovodí hráče ze hřiště obrovský aplaus a fanoušci jdou rychle doplnit zásoby pitného režimu. V druhé půli přidá Liverpool třetí gól, kterým završil hattrick Dirk Kuyt a hledištěm se opět nesou oslavné chorály,, až do doby, kdy zazní konečný hvizd rozhodčího a stadionem se valí nadšení a radost z výhry domácích. Na konci zápasu celý stadion zpíval trenérovi Liverpoolu Dalglishovi „Šťastné narozeniny“. Dalglish se dožil šedesáti let dva dny před zápasem. Na českých stadionech by se dočkal třeba po nevydařeném zápasu diváckého pokřiku: „tréner ven!“
Odchod ze stadionu je poklidný
Liverpoolští fanoušci pomalu opouští stadion a vrací se do svých oblíbených hospod, kde proberou právě skončený zápas. Spousta fanoušků se přesouvá do centra města, odkud odjíždí vlakem do svých domovů nebo na letiště, kde většina z nich odlítá do Irska. Fanoušci hostů musí zůstat po zápase patnáct minut v hledišti, poté jsou opět doprovázeny policejními příslušníky na připravené klubové autobusy, které je dovezou do Manchesteru. Nepřijdou vůbec do styku s fanoušky Liverpoolu, tudíž není k vidění rozbité vlakové nádraží, zničené zařízení trolejbusu nebo poničený a špinavý vlak Českých drah.
Návštěva zápasu v Anglii je neskutečný zážitek pro fotbalového fanouška. Tempo zápasu, nadšení, radost, emoce a celková kultura anglického fanouška je téměř k nepoznání co vídáme na českých stadionech. Všem fotbalovým příznivcům návštěvu zápasu v Anglii vřele doporučuji. Také věřím, že by českým fotbalovým příznivcům otevřela oči a pomohla vymýtit násilí, nadávky a negativnost fanoušků na českých stadionech.
A co Češi? Umí vlastně fandit fotbalu?
Jediné co je srovnatelné s atmosférou Anglie, je návštěva zápasu Baníku Ostrava. Bohužel stále je možné vidět spoustu rozdílů. Pokud Baník nevyhrává a není na čele tabulky, Bazaly jsou poloprázdné. Také policie čeká na chybu někoho z davu, aby mohla zakročit i proti zcela nevinným fanouškům. A v neposlední řadě, hlavní kotel se skládá z chuligánů, kteří mají do fandů daleko a přijdou se jen vyřádit. V Anglii tvoří kotel nejvěrnější fanoušci, kteří chodí na zápasy svého týmu po celé dekády, ať se mu daří nebo ne. Kdo poznal jiný než český fotbal si asi klade otázku: „Umí Češi vlastně fandit, když si říkají fotbalový národ?“
Zažít fotbalovou Anglii není nedostupné
Pokud už vás česká liga nudí, přijeďte nasát atmosféru skutečného fotbalu. Přesvědčte se sami, že to nemusí být nemožné.
Doprava
Do Liverpoolu létá Ryanair z Bratislavy a Katovic. Také je možnost letět s EasyJetem a Wizzairem z Katovic. Do Manchesteru lítá Bmibaby a Jet2 z Prahy. Pro větší flexibilitu stojí za zmínku i linka do Leedsu z Prahy s Jet2 nebo z Katovic Ryanairem. Zpáteční letenka se dá pořídit do 3000 korun se všemi poplatky.
Vstupenka
Nejlepší cesta pro zisk lístku na Liverpool, ale i na ostatní týmy v Anglii je pomocí koupě členství klubu. Cena je kolem 600 korun za rok a budete mít přednostní možnost koupě vstupenky, slevu ve Fan Shopu, v některých případech i slevu na vstupenku a spoustu dalších výhod. Ceny lístků se pohybuji od 30 – 60 liber. Zápasy anglické Premier League jsou většinou vyprodané, tudíž jen velmi malé procento lístku jde do prodeje fanouškům, kteří nejsou členové klubu. Další možností je si pořídit lístek přes agentury, kde ovšem cena méně atraktivních zápasu přesahuje 100 liber. Na zápasy jako je Chelsea – Arsenal, Liverpool – Manchester se cena pohybuje od 200 – 350 liber.
Ubytování
Ubytování v Anglii je v mnoha případech levnější než u nás v ČR. Cena dvoulůžkového pokoje za noc se snídaní ve 2* hotelu se pohybuje kolem 40 liber. Nejlepší možností je zabukovat hotel přes následující stránky: www.booking.com, www.hotels.com, www.hotels.cz, www.laterooms.com . Další možností je hostel, kde je v mnoha případech cena za dvoulůžkový pokoj stejná, ne-li dražší než v hotelech. Hostel se vyplatí jen pokud vás cestuje větší skupina lidí. Nejlepší ceny jsou k dostání na: www.booking.com, www.hostels.com, www.hostelbookers.com, www.hostelworld.com.
Je neděle ráno, Liverpool se právě probouzí do posledního víkendového dne. Mnozí z nás by čekali, že ulice budou prázdné, lidé půjdou do kostela nebo budou dospávat sobotní večer. Opak je však pravdou. Ulicemi v centru se začínají trousit první fanoušci Liverpoolu, kteří míří do barů, restaurací a hospod. Kdo není v červeném, nemá dres či aspoň šálu, jako by sem ani nepatřil. Děti, ženy, mladí, celé rodiny... Jak se generace prolínají, na hrudích najdete snad všechny sponzory, kteří klub za poslední roky podporovali. Liverpool čeká další fotbalová bitva. Přijíždí úhlavní nepřítel, slavný Manchester United, klub, který je vzdálen od Liverpoolu pouhých čtyřicet mil. V 10 hodin ráno jsou místní hospůdky narvané k prasknutí. Jsou slyšet chorály i nenávistné pokřiky směrem k rivalovi z Manchesteru. Po patřičném posilnění se fanoušci jako pramínky splétají a v houfech míří k magickému stadionu Anfield Road.
Tam, kde bylo včera pusto a prázdná parkoviště, se teď musíte prodírat davy. Autobusy a auta trčí v zácpách. Do nosu se nutí přepálený olej z hranolek, ryb a párků, kterými se fanoušci ládují a posilňují před blížícím se zápasem. A pokud nemají sousto v puse, tak zpívají. Intenzita chorálů se s blížícím výkopem stupňuje.
Stadiony jsou zcela vyprodány
Až spustí ten nejslavnější: You´ll never walk alone v překladu Nikdy nepůjdeš sám, už budou na trávníku nejen jejich idoly, ale i fotbalisté nenáviděného Manchesteru United. Budou se bít o naději postupu do Ligy Mistrů, kdežto jejich soupeř o rekordní devatenáctý titul v domácí soutěži, kterým by přeskočil v historických tabulkách právě Liverpool. Zápas je beznadějně vyprodán i přesto, že Liverpool v minulém kole podlehl na hřišti dosud posledního týmu, londýnského West Hamu. V České Republice by na zápase byla půlka stadionu prázdná. Ne však v Anglii. Pro Angličany je fotbal náboženství. Ať klub, pro který by fanda umřel vyhraje nebo prohraje, nic se nemění na tom, že příští zápas opět bude stát v ochozech a podporovat svůj milovaný celek.
Permanentky se generačně dědí
Nejslavnější fotbalová tribuna světa, The KOP, je místem těch nejvěrnějších scousers (název pro liverpoolské fanoušky). Permanentky se dědí z generace na generaci. Během zápasu všichni fanoušci stojí, i když je to ‚zakázané‘. The KOP je ‚kotel‘ stadionu Anfield Road, který pojme přes dvanáct tisíc fanoušků z celkové kapacity čtyřicet pět tisíc míst k sezení. The KOP je jediná tribuna stadionu Anfield Road, která není rozdělena na dvě sekce. V útrobách The KOP se nachází FC Liverpool Fan Shop, který je před zápasem velmi zaneprázdněn. Fanoušci kupují šály, dresy svých nových oblíbenců Andyho Carolla a Luise Suaréze a další věci ze široké nabídky suvenýrů.
Manchesteru United patří sektor proti věhlasné tribuně The Kop a v zádech budou mít pietní vzpomínku na dávnou tragédii z Hillsborough. Věčný plamen plápolá na památku 96 fanoušků, kteří zahynuli v roce 1989 při nezvládnuté organizaci na stadionu v Sheffieldu. Mezi obětmi byl i bratranec liverpoolského kapitána a ikony klubu Stevena Gerrarda.
Chuligánství se nevyplácí
Zbývá hodina do zápasů, okolo stadionu proudí červená vlna liverpoolských fanoušků, kteří se pomalu přesouvají na stadion, kde je čeká další posilnění před zápasem. Fanoušci Manchesteru United jsou vedeni v kordonu policistů z autobusové zastávky kousek od stadionu, protože zápas je považován jako rizikový. Vše se obchází bez násilí. Nejsou k viděni žádné potyčky s policií, které je kolem stadionu jen omezený počet (kolem 60 členů). Někteří z nich jsou na koních (hlavně ženy) a odlehčují vyhrocenou atmosféru vtipem a důmyslností. Spousta fanoušků si fotí policii na koních, kteří to berou v naprostém klidu, což mě velmi zarazilo.
V České Republice by rozjařený fanda asi přišel o fotoaparát a místo zápasu strávil odpoledne ve společnosti příslušníků zákona. Na druhou stranu, anglický fanoušek si nedovolí jakkoliv vystupovat proti strážcům zákona. Lístky na zápas jsou jen na jméno. Na stadionu nejsou žádné ploty oddělující hřiště od fanoušků. Na reklamních panelech u hřiště stojí nápis: ‚překročení tohoto bodu je rasismus, trestný čin a útok na veřejného činitele‘. Pokud se najde odvážlivec, který vběhne na hřiště, tak se už na zápas v Anglii nedostane.
S blížícím se výkopem se domácí fanoušci přesunují z útrob stadionu do hlediště, kde popíjí alkoholické i nealkoholické nápoje. Tady je zakázané konzumovat jakékoliv nápoje a jídlo. Občerstvení je otevřené jen před zápasem a o poločase. Nápoje se prodávají bez otevíracích vršku, aby nedošlo k vházení předmětů na hrací plochu.
Než hvězdy začnou hrát, diváci se dostávají do varu
Na hřišti se rozcvičují hráči a intenzita hluku se neskutečně stupňuje. Zní chorály na oslavu jak trenéra Dalglishe, který se po dvaceti letech vrátil na lavičku domácích a získal zatím poslední titul pro Liverpool před více než dvěma dekádami, tak i chorály proti rivalům z Manchesteru. Jakékoliv snažení příznivců Manchesteru, které dělí od liverpoolských jen dvoumetrová plachta položená na sedačkách, okolo které sedí pořadatelé, kterých je rozmístěno čtyři sta uvnitř stadionu, je okamžitě utnuta domácími příznivci. Obě skupiny na sebe pokřikují, ukazují navzájem nepřátelské gesta, ale nikdo si nedovolí po nikom nic hodit nebo se snažit zaútočit. Byl by okamžitě vyveden ze zápasu a obžalován za výtržnictví.
Deset minut před zápasem se hráči vracejí z rozcvičky do šaten, kde je čeká poslední příprava před utkáním. Hlediště je narvané, hlasatel vyvolává sestavu hostů, kterou přeruší pískot domácích příznivců. Poté přijde na řadu sestava domácích, kde se naopak každému hráči dostane aplaus. Zbývá pár minut do výkopu a hráči přichází za bouřlivého aplausu z tunelu na hřiště. Před vstupem na trávník se většina hráčů Liverpoolu dotkne cedule s nápisem „Toto je Anfield“(název stadionu), který zároveň se zpěvem klubové hymny slouží k zastrašení hostujících hráčů. Při hymně „You’ll never walk alone“ (Nikdy nepůjdeš sám) všichni fanoušci vstanou, zvednou šály a zvedají z plných hrdel zpívají. Neskutečný rámus, atmosféra je naprosto dech beroucí.
Zápas provází emoce
Liverpool se v prvním poločase dostává do dvougólového vedení, které zařídil Dirk Kuyt. Po obou gólech se v hledišti strhává šílenství, které pomáhá hráčům ze sebe dostat co nejlepší výkon. Tempo zápasu je zběsilé. Během první půle není chvilka, kdy by někdo nezpíval. Fanoušci Manchesterů zpívají ‚Liverpool, vy nejste už slavní‘ což domácí část hlediště ocení bučením a v zápětí spustí: „Váš trenér měl pravdu, vaši fanoušci jsou tragičtí“. Po gólech Liverpoolu domácí fanoušci nepustí jejich soupeře v hledišti skoro ke slovu. Mnohokrát se ozve „Liverpool, my tě milujeme, Liverpool, my tě milujeme, ohhh Liverpool my tě milujeme“.
Po výborné první půli vyprovodí hráče ze hřiště obrovský aplaus a fanoušci jdou rychle doplnit zásoby pitného režimu. V druhé půli přidá Liverpool třetí gól, kterým završil hattrick Dirk Kuyt a hledištěm se opět nesou oslavné chorály,, až do doby, kdy zazní konečný hvizd rozhodčího a stadionem se valí nadšení a radost z výhry domácích. Na konci zápasu celý stadion zpíval trenérovi Liverpoolu Dalglishovi „Šťastné narozeniny“. Dalglish se dožil šedesáti let dva dny před zápasem. Na českých stadionech by se dočkal třeba po nevydařeném zápasu diváckého pokřiku: „tréner ven!“
Odchod ze stadionu je poklidný
Liverpoolští fanoušci pomalu opouští stadion a vrací se do svých oblíbených hospod, kde proberou právě skončený zápas. Spousta fanoušků se přesouvá do centra města, odkud odjíždí vlakem do svých domovů nebo na letiště, kde většina z nich odlítá do Irska. Fanoušci hostů musí zůstat po zápase patnáct minut v hledišti, poté jsou opět doprovázeny policejními příslušníky na připravené klubové autobusy, které je dovezou do Manchesteru. Nepřijdou vůbec do styku s fanoušky Liverpoolu, tudíž není k vidění rozbité vlakové nádraží, zničené zařízení trolejbusu nebo poničený a špinavý vlak Českých drah.
Návštěva zápasu v Anglii je neskutečný zážitek pro fotbalového fanouška. Tempo zápasu, nadšení, radost, emoce a celková kultura anglického fanouška je téměř k nepoznání co vídáme na českých stadionech. Všem fotbalovým příznivcům návštěvu zápasu v Anglii vřele doporučuji. Také věřím, že by českým fotbalovým příznivcům otevřela oči a pomohla vymýtit násilí, nadávky a negativnost fanoušků na českých stadionech.
A co Češi? Umí vlastně fandit fotbalu?
Jediné co je srovnatelné s atmosférou Anglie, je návštěva zápasu Baníku Ostrava. Bohužel stále je možné vidět spoustu rozdílů. Pokud Baník nevyhrává a není na čele tabulky, Bazaly jsou poloprázdné. Také policie čeká na chybu někoho z davu, aby mohla zakročit i proti zcela nevinným fanouškům. A v neposlední řadě, hlavní kotel se skládá z chuligánů, kteří mají do fandů daleko a přijdou se jen vyřádit. V Anglii tvoří kotel nejvěrnější fanoušci, kteří chodí na zápasy svého týmu po celé dekády, ať se mu daří nebo ne. Kdo poznal jiný než český fotbal si asi klade otázku: „Umí Češi vlastně fandit, když si říkají fotbalový národ?“
Zažít fotbalovou Anglii není nedostupné
Pokud už vás česká liga nudí, přijeďte nasát atmosféru skutečného fotbalu. Přesvědčte se sami, že to nemusí být nemožné.
Doprava
Do Liverpoolu létá Ryanair z Bratislavy a Katovic. Také je možnost letět s EasyJetem a Wizzairem z Katovic. Do Manchesteru lítá Bmibaby a Jet2 z Prahy. Pro větší flexibilitu stojí za zmínku i linka do Leedsu z Prahy s Jet2 nebo z Katovic Ryanairem. Zpáteční letenka se dá pořídit do 3000 korun se všemi poplatky.
Vstupenka
Nejlepší cesta pro zisk lístku na Liverpool, ale i na ostatní týmy v Anglii je pomocí koupě členství klubu. Cena je kolem 600 korun za rok a budete mít přednostní možnost koupě vstupenky, slevu ve Fan Shopu, v některých případech i slevu na vstupenku a spoustu dalších výhod. Ceny lístků se pohybuji od 30 – 60 liber. Zápasy anglické Premier League jsou většinou vyprodané, tudíž jen velmi malé procento lístku jde do prodeje fanouškům, kteří nejsou členové klubu. Další možností je si pořídit lístek přes agentury, kde ovšem cena méně atraktivních zápasu přesahuje 100 liber. Na zápasy jako je Chelsea – Arsenal, Liverpool – Manchester se cena pohybuje od 200 – 350 liber.
Ubytování
Ubytování v Anglii je v mnoha případech levnější než u nás v ČR. Cena dvoulůžkového pokoje za noc se snídaní ve 2* hotelu se pohybuje kolem 40 liber. Nejlepší možností je zabukovat hotel přes následující stránky: www.booking.com, www.hotels.com, www.hotels.cz, www.laterooms.com . Další možností je hostel, kde je v mnoha případech cena za dvoulůžkový pokoj stejná, ne-li dražší než v hotelech. Hostel se vyplatí jen pokud vás cestuje větší skupina lidí. Nejlepší ceny jsou k dostání na: www.booking.com, www.hostels.com, www.hostelbookers.com, www.hostelworld.com.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)