V klubu byli dřív lidé, co pana Pauknera jen využívali. Přitom bez něj by žádná Dukla dávno nebyla, říká trenér Rada

Na jaře se dali na velkou stíhací jízdu, místo o záchranu bojují o postup. Takový byl ostatně plán už na startu sezony, byť neúspěšný podzim ho dost zkomplikoval. Teď však Dukla ukazuje, že se s ní musí stále počítat. Stejně jako s trenérem Petrem Radou, který stále patří mezi nejlepší kouče v Česku. “Neúspěšný podzim beru ale na sebe. Ve druhé lize jsem se nejdřív trochu plácal,“ řekl Rada v rozhovoru pro eFotbal.

S dosavadním průběhem jara musíte být naprosto spokojený, mám pravdu?
Já bych o tomhle nejradši pomlčel. Když jsem dělal rozhovor do Sportu před Příbramí, tak jsme samozřejmě ihned řachli. Ale jasně, udělali jsme teď nějakou sérii výher a jsme za ni moc rádi. Furt tam jsou však kluby, které před námi mají náskok, navíc do konce soutěže zbývá ještě šest kol. Že hrajeme celkem dobře, mě samozřejmě těší. Pořád mám ale v hlavě, že když jsme po podzimu jeli na dovolenou, byli jsme jen dva body od sestupu. To zkrátka bylo hodně špatné. Byť i tehdy jsem říkal, že by Dukla měla hrát o postup, minimálně baráž. Možná šlo o troufalá slova, ovšem pokud existuje alespoň jednoprocentní naděje, musíte ji živit.

Změnilo se něco zásadního, že se najednou Dukle až tak daří? Třeba přístup hráčů?
Nemyslím si. Spíš bych řekl, že podzim jde i trochu za mnou. Nikdy dřív jsem druhou ligu netrénoval, nejdřív jsem se v ní malinko plácal. Moc jsem neznal týmy ani ten styl. Udělal jsem pár chyb, třeba jsem až moc točil sestavu. Dlouho jsem hledal, co bude to ideální. Navíc je třeba říct, že naše letní posily nám na podzim moc nefungovaly. Na jaře se už kluci jako Moulis nebo Holiš chytli, už konečně odvádí to, proč jsme je dělali. Znovu ale říkám, že podzim beru na sebe. Někdo si řekne, že druhá liga je vlastně stejná jako první, ale tak to samozřejmě není. Stadiony, počet diváků i všechno kolem je na úplně jiné úrovni. Několikrát jsem říkal, že mě trochu zaráží i velmi malý mediální zájem o druhou ligu. Pořád je to profesionální soutěž, do níž sponzoři vkládají nemalé peníze. Mrzí mě, že se o ní nepíše víc.

Co úroveň soutěže jako takové? Materiální zabezpečení jednotlivých klubů?
Budu radši mluvit jenom o Dukle, kde je zázemí i vybavení na velmi dobré úrovni. Určitě srovnatelné s ligou, koneckonců je to od války druhý nebo třetí nejúspěšnější klub v zemi. Myslím si, že co se týče vybavení, celkově to šlo v soutěži dost nahoru. Samozřejmě někde s tím mají trochu problémy, ale to se nedá holt nic dělat. A co se týče ryze fotbalových věcí, nejvyšší soutěž je mnohem více o taktice. Tak to zkrátka je.

Mimochodem, nebyla trochu chyba, že jste na podzim přehlížel vašeho syna Filipa? Na jaře šel do brány a chytá skvěle.
Z toho alespoň vidíte, že já přistupuji ke všem úplně stejně. Bez výjimky. Je to můj syn, v kabině ho ale beru jako ty ostatní. Zprvu jsem měl strach, že se kluci budou možná bát před ním něco říct. Zvlášť když je to trenér gólmanů. Nikdy bych se ho ale nezeptal, co o mně kdo říkal, fakt nikdy! Já tohle neřeším. Zajímá mě jen výkonnost, nic jiného. A i když jsem samozřejmě rád, že teď Filipovi docela daří, až se mu dařit přestane, dám tam zase někoho jiného. Hlavní je, že je zdravý a pořád má čím klubu pomoci.

V zimě jste dostal nabídku ze Zlína, majitel Dukly Petr Paukner vás však pustit odmítl. Teď si asi musí přímo lebedit…
Já bych s tím lebedím ještě chvíli počkal (směje se). Ale takhle, pan Paukner je hodně schopný podnikatel a já jsem moc rád, že tady takový člověk je. Bez něj by už totiž žádná Dukla dávno nebyla. Snad tu vydrží co nejdéle, protože bez něj by to bylo vážně složitý. Navíc je to férový člověk. Někdo na úrovni. Je to můj prezident a já se němu chovám jaksepatří. Kvůli svému podnikání nemá na fotbal až tolik času, i tak si ale udržuje velmi dobrý přehled o všem, co se děje. Že se nám na podzim moc nedařilo, mě mrzelo i kvůli němu. Vím, že v klubu byli dřív lidé, kteří pana Pauknera jen využívali. Jmenovat je nebudu, oni se v těch slovech najdou když tak sami. U mě každopádně nehrozí, že bych někdy dělal něco podobného. Pan Paukner to dobře ví. A že mě nepustil do Zlína? Normálně jsme si spolu sedli a on mi řekl, že dohoda zněla na rok, na čemž i přes neúspěšné výsledky nechce nic měnit. Tím to pro mě bylo zcela vyřízené.

A co říkáte na to, že prakticky během týdne přišlo o svůj job ve druhé lize hned šest trenérů? Není to až moc?
Přijde mi to až nějaký divný. Když jsem koukal, že propustili třeba Trousila nebo Uhrina, nevím no… Přesné důvody samozřejmě neznám, ani jsem se po nich nepídil. Každopádně je rozdíl, když vyhodíte trenéra s platem 300 tisíc a toho, co bere třeba 50. Navíc je tu jen tříměsíční výpovědní lhůta, ale to jsme si my trenéři zavinili bohužel sami. Navíc je nás hrozně moc a samozřejmě každý z nás chce práci. Víc bych k tomu asi radši neříkal. Už jen proto, abych za týden nebyl odvolaný i já (směje se).