Osa české dvacítky, 4. díl. Nepohodl se ve Slavii, je ve Slovinsku. Takhle si to asi Alijagič nepředstavoval

V posledním díle seriálu o hráčích z české reprezentace do dvaceti let se podíváme do útoku. V tom při posledním reprezentačním srazu zazářil Denis Alijagič. Přitom na něj někteří fanoušci už mohli zapomenout.

V mládežnických kategoriích Slavie kraloval. Jeho unikátní talent byl prostě vidět. Hlad po gólech, výběr místa a kupy gólů. Od útočníka asi ani víc nepotřebujete.

Když pak Alijagič oznámil, že místo Bosny a Hercegoviny bude reprezentovat Českou republiku, radovali se fanoušci, že o útok v národním týmu se nebudou muset roky dopředu starat.

V podstatě nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco pokazit. Například na hostování v druholigové Vlašimi exceloval. Následoval logicky posun nahoru. Hostování v Liberci ale ukázalo, že ne vše je tak růžové. Šikovný útočník se tam moc neprosadil.

Když se pak vracel do Slavie, chtěl zaujmout alespoň v přípravě. Ale stal se opak. Údajné neshody s trenérským štábem způsobily šokující přestup do řeckého Olympiakosu. Ten se uskutečnil loni v létě.

A od té doby ani vidu, ani slechu. „To, že se to ve Slavii nepovedlo, tomu rozumím. Tam je obrovská náročnost, znám tam trenéry a znám i Denise. V tom věku, kdy se to dělo, to pro něj bylo složité. Točilo se kolem něj spoustu klubů i zájem médií,“ vzpomínal na to Martin Shejbal, trenér brankařů v české dvacítce.

Nesedl mu však ani řecký velkoklub. Za áčko neodehrál ani minutu. A v únoru letošního roku další šok. Rozvázání smlouvy a přechod do slovinského Mariboru.

„Upřímně, u něj je to souhra všeho. Denis je bezesporu obrovský talent. Má něco, co nenatrénujete. Má čich na góly, umí skvěle zakončovat. Prostě umí věci, které ostatní hráči – ať se snaží sebevíc – nikdy nedopilují,“ pokračoval Shejbal. „U něj hrají velkou roli manažeři – to si myslím já. On je třeba spokojený, ale já si myslím, že tohle měnění klubů není dobré.“

V Mariboru to ale zatím neklape vůbec představ. Na kontě má za celé jaro pouze šestadvacet minut. Zápasy tráví na lavičce či na tribuně. I proto možná bylo překvapivé, že byl před pár týdny pozván na reprezentační sraz. Tam ale ukázal, co umí. Souboj s Polskem rozhodl jedinou brankou.  

„Já teď vidím třeba Aleše Křečka (trenér U20 – pozn. red.), který s ním komunikuje dnes a denně, volají si. Nějakým způsobem mu jasně nastavil zrcadlo: jestli chceš být ve dvacítce a pokud chceš, abychom s tebou počítali, tak musíš to a to,“ nabízí Shejbal recept na to, co by mohlo fungovat.

A pokračuje: „Denis se i díky tomu komunikativně výrazně zlepšil. Teď přijel na sraz a viděl jsem, že pracuje trošku jinak. Já bych od něj čekal ještě víc, ale já ho nemám v klubu. Ale to, co má, je bezesporu totálně nadstandardní, je to rozdílový hráč. Jde jen o to, aby našel trenéra, který mu dá důvěru, ale který s ním zároveň bude umět mluvit, protože Denis je specifický. Jestli se někdo takový najde, pak ten svůj talent může ještě rozvinout.“

V dubnu mu bude dvacet let. Nebude z něj žádný veterán, ale nadějný mladík už také úplně ne. Jinak řečeno, v těchto letech by měl hlavně hrát. Uplynou totiž dvě nebo tři nepovedené sezony a kariéra se zkomplikuje.

„V tom fotbalovém světě to není jednoduché,“ ví moc dobře Shejbal. „Ten vlak jede rychle. Pokud promeškáte jednu, dvě, tři šance, tak je to samozřejmě složité. Už se to s vámi táhne. Trenéři taky nemůžou mít pořád trpělivost a na něco čekat.“