před 3 lety, 12.07.2021 14:37 Pavel Procházka foto: England football team EURO 2021

Southgate prokoučoval penalty: „Jde to za mnou“. Mistři z Itálie tak zaslouženě slaví půltucet velkých triumfů

„Jde to zcela za mnou. Rozhodl jsem se nasadit tyhle střelce  na základě jejich výkonů na tréninku. Nikdo v tom není sám. Vyhrávali jsme dohromady jako tým a dohromady teď musíme přijmout i tento výsledek. Co se ale týče penalt, bylo to rozhodnutí, které jde za mnou,“ uvedl pro BBC anglický trenér Gareth Southgate po finálové porážce s Itálií 1:1 po prodloužení, 2:3 na penalty na odloženém EURO 2020 v londýnském Wembley. 

Southgate prokoučoval penalty: „Jde to za mnou“. Mistři z Itálie tak zaslouženě slaví půltucet velkých triumfů

Právě on ještě coby hráč v dresu Anglie před čtvrtstoletím neproměnil rozhodující pokutový kop v semifinále domácího ME s Německem v roce 1996. Tenkrát si můj tehdejší kolega Luděk Mádl v deníku Sport pohrál s jeho jménem (Southgate – Jižní brána či vchod) a do titulku dal něco ve smyslu, že Anglie odešla z EURO 1996 jižní branou. Nyní tak Southgate selhal i jako kouč, když na závěr pokutového rozstřelu s Itálií nasadil nerozehrané mladíky Rashforda a Sancha (přišli na hřiště právě kvůli penaltám až ve 120. minutě)  a Saka, kteří psychicky náročnou situaci nezvládli. 

Penaltové prokletí Albionu pokračuje

Zdálo se, že se Angličané již zbavili svého penaltového komplexu, když na posledním MS 2018 v Rusku (celkově čtvrtí) v úterý 3. července 2018 v osmifinále slavně porazili na penalty Kolumbii (1:1 po prodloužení, 4:3 na penalty).  Pokutové kopy tenkrát v Moskvě proměnili Kane, Rashford, Trippier a Dier, nedal jen Henderson.

Předtím na mistrovství světa Anglie kopala penalty třikrát a třikrát prohrála. V roce 1990 ji vyřadilo v semifinále Německo, o osm let později neuspěla už v osmifinále s Argentinou a v Itálii 2006 vychytal tři ze čtyř anglických střelců portugalský brankář Ricardo, a zabouchl tak Angličanům brány semifinále.

A také na letnícholympijských hrách v Londýně v roce 2012 tým Velké Británie, což byla vlastně Anglie, doplněná pár hráči z Walesu, ve čtvrtfinále po remíze 1:1 v prodloužení podlehla v Cardiffu celku Jižní Koreje 4:5 na penalty.

„Mládí vpřed! Ale dát na rozhodující penaltu klučinu, kterému je devatenáct, a nechat Sterlinga fandit na půlce, to je skoro na flákanec,“ výstižně použil na Twitteru českou poslaneckou terminologii zkušený ligový fotbalista Jakub Podaný. Přitom Italové v rozstřelu dvakrát neuspěli (včetně Jorginha, který svou pátou penaltou suverénně rozhodl předchozí penaltový rozstřel v semifinále se Španělskem). 

Jenže tři angličtí mladíci za sebou selhali – a to je ve finále moc. 

Italové vytvořili partu jako Ježek na ME 1976

Albion smutní, ale zbytek fotbalové Evropy jásá. Sympaticky hrajícím i vystupujícím Italům proti protežovaným Angličanům, hrajícím šest zápasů ze sedmi doma ve Wembley, přála titul většina férových neutrálních fanoušků. Jasně, i Italové hráli tři zápasy ve skupině v Římě, ovšem pak už také museli cestovat po kontinentu (jednou Mnichov, třikrát Londýn). A hlavně nepostoupili do finále díky podivné semifinálové penaltě, jejich internacionálové, média a fanoušci neměli silácké arogantní řeči a fotbalisté squadry azzury předváděli na EURO i hezčí fotbal.

Měsíc před startem šampionátu jsem sice tipoval za vítěze Francouze, kteří měli podle mého tipu ve finále zdolat Němce, ovšem, když jsem viděl Italy týden před začátkem EURO v generálce proti Česku (4:0) a pak v zahajovacím utkání ME proti Švýcarsku (3:0), řekl jsem si: „Tohle mužstvo může tento turnaj i vyhrát.“  A to se nakonec i stalo. Itálie tak po zisku čtyř titulů mistra světa (1934, 1938, 1982 a 2006) a jednoho titulu mistrů Evropy (1968) zaslouženě slaví svůj již šestý velký triumf.

1.) Díky trenéru Robertu Mancinimu, který citlivě nechal na ME zahrát všechny své svěřence kromě třetího brankáře („Sám jsem těžce nesl, když jsem si na domácím MS v roce 1990 v Itálii nekopl ani minutu.“). A vytvořil tak výbornou partu podobné té Ježkově, československé, jež v roce 1976 na ME v Jugoslávii také – jako první - vyhrála evropský šampionát po penaltovém rozstřelu.

2.) Díky skvělému nejlepšímu hráči EURO 2020, teprve dvaadvacetiletému Gianluigimu Donnarummovi, který vychytal (nejen) semifinálový a finálový penaltový rozstřel.

3.) Díky symbióze zkušenosti (hlavně stopeři Chiellini a Bonucci) a mladých hráčů typu Chiesy juniora.

Rychle ztracená anglická úroveň

Ještě zpět k vystoupení Angličanů během EURO 2020 – hráčů, internacionálů, médií i fanoušků. Výborně to shrnul zástupce šéfredaktora Seznamu Zprávy Jiří Hošek, který v Británii několik let pracoval jako zpravodaj Českého rozhlasu a který nyní mj. vede sledovaný fotbalový podcast s názvem „Angličan“.

„Zažil jsem v Londýně na vlastní kůži neopakovatelnou atmosféru olympijských her v roce 2012, kdy Britové na vlastní půdě fandili vlastním závodníkům, ale současně byli úžasně pohostinní a přátelští vůči cizincům z celého světa. Dokázali ze sebe dostat to nejlepší a působilo to přitom velmi přirozeně. O devět let později jsme svědky přízemního, místy až agresivního anglického fotbalového nacionalismu, který je s duchem londýnských her v přímém rozporu.

Anglický fotbal žádá respekt v otázkách rasismu, určuje standardy v otázkách kyberšikany hráčů. Když má ale najednou ukázat respekt ryze sportovní, je s ním sám nějak na štíru. A vůbec nemám na mysli Sterlingovu airshow, nýbrž pestrou paletu excesů, od buranského bučení anglických fanoušků při hymnách soupeřů přes zcela nekritický přístup médií až silácké řeči politiků, kteří se na sportovním tažení národního týmu rádi přiživí,“, napsal ve svém nedělním komentáři na Seznamu Zprávy ještě před výkopem finále Itálie-Anglie Jiří Hošek.

„Kritici odchodu Spojeného království z Evropské unie prorokovali, že brexit udělá z Velké Británie Malou (nebo spíš malou) Anglii. Co měli na mysli, sledujeme právě teď během nevinné fotbalové akce. Jako by si Angličané dlouho sešněrovaní kazajkou koronavirových opatření potřebovali za každou cenu něco dokázat. Onu úroveň, uctívanou class, si nemůžete koupit. Buď ji máte, nebo ne. Lze ji velmi pomalu a pracně získat a zatraceně snadno ztratit.“ dodal Hošek. 

Úroveň v neděli ztratili mnozí angličtí fanoušci, když tropili v  okolí stadionu ve Wembley i ve jeho útrobách výtržnosti a vyvolávali brutální rvačky, podle všeho i s rasovým podtextem.  Někteří z nich dokonce divoce pronikli bez vstupenek na stadion.  Rvačky z útrob Wembley (zachycené mj. amatérsky na Twitteru), o nichž v průběhu přenosu finálového utkání mluvil na ĆT Sport i Jaromír Bosák, byly vskutku nechutné. Stejně jako rasistické urážky směrem k triu neúspěšných penaltových střelců Rashforda, Sancha a Saka kvůli jejich tmavé pleti a původu. 

Ne, tahle Anglie si svůj historicky první titul fotbalových mistrů Evropy nezasloužila, Itálie slaví právem a zaslouženě.