Pochvala za čtvrtfinále! Ale toho pavouka štěstí mohli Češi na Euru vycucnout celého
Čtvrtfinále, neoficiální šesté místo v Evropě, to vše je nesporný úspěch českých fotbalistů na odloženém EURO 2020. Co bychom za něj po italské generálce (0:4) přesně týden před startem šampionátu dali. Ovšem pak je tu několik otázek, které přesně korespondují s tím, co řekl po neúspěšném sobotním čtvrtfinálovém boji s Dánskem (1:2) pětigólový kanonýr Patrik Schick, který nám připomněl Milan Baroše z ME 2004 v Portugalsku nebo Tomáše Skuhravého z MS 1990 v Itálii.
Tři základní otázky
1. Nešlo z toho pavouka (resp. z jeho papírově slabší části s Dánskem, Walesem, Ukrajinou, Švédskem a Českem), který opět přál í trenéru Jaroslavu Šilhavému štěstí, vycucnout ještě něco víc? Třeba účast v londýnském Final Four? Být v levé části spolu s Francií, Itálií, Španělskem, Portugalskem, Belgií či Chorvatskem, neptal bych se takhle. Ale když už Čechům osud přál, že z třetího místa ve skupině dostali nejschůdnějšího osmifinálového soupeře, Nizozemsko, zatímco první Anglie narazila na Němce a druhé Chorvatsko na Španěly a pak nešli na Italy, Španěly ani na Angličany, ale na Dány… Mohla z toho být druhá Anglie 1996 nebo Portugalsko 2004.
2. Jak by to vypadalo, kdyby Jankto s Králem a Bořilem neztratili po náročné covidové sezoně formu a kdyby se v průběhu sezony v Glasgowě nevykartoval Kúdela, nezranil se Hložek a v jejím závěru i na jaře výborný Provod?
3. Co by se stalo, kdyby trenér Šilhavý neměnil vítěznou sestavu z utkání s Nizozemskem a nechal v ní místo unaveného Bořila Kadeřábka, jenž vypadal předtím proti Nizozemcům lépe? A neměl ve čtvrtfinále místo neotesaného Krmenčíka dostat šanci nejlepší střelec polské ligy Pekhart? A proč byl Hložek jen na tribuně?
To jsou všechno jen kdyby, víme, že trenér Šilhavý je konzervativní kouč, což je někdy výhoda a někdy zase trochu handicap, a radujme se z účasti v TOP 8 (zvlášť, když v žebříčku FIFA bylo Česko před šampionátem až čtyřicáté, z šestnácti osmifinalistů jasně nejhorší). Byť celkový výsledek nakonec předčil převedenou hru. Je to podobné jako na ME 2012 v Polsku a na Ukrajině, kde se však šlo při šestnácti účastnících do čtvrtfinále rovnou ze skupiny. Ovšem zase jen z prvního nebo druhého místa, letošní třetí příčka by znamenala odjezd domů.
A věřme, že to nebyl vrchol tohoto týmu, který má stále budoucnost. Tím by měl být po dlouhých šestnácti letech postup na předvánoční MS 2022 v Kataru. Že se to může povést spíše z březnové baráže, když českou kvalifikační skupinu podle všeho vyhraje Belgie, nehraje zásadní roli.
Vrátili lidem chuť na fotbal
Situaci přesně vystihl v diskusi ve studiu ČT Sport trenér Martin Hašek starší, když řekl: „Český národní tým dal zase fanouškům chuť do fotbalu. Vystoupení na EURO bylo pro nás úspěšné sportovně i společensky. Teď je z toho co nejvíc vytěžit, aby se to zase nerozplynulo. Společensky je fotbal v Česku zcela odříznutý, nemá ve společnosti žádnou důvěru. A to kvůli osobám, které ho ještě nedávno deset let řídily. Ty ho už ho naštěstí nevedou, ale jejich stopy jsou ještě stále patrné. Tohle EURO by mohlo být prvním krůčkem, aby český fotbal dostal společenskou důvěru zpět. Je před námi ale ještě hodně práce, a to na všech možných frontách.“
Zlatá slova, teď je to na novém předsedovi FAČR Petru Fouskovi a jeho výkonném výboru, stejně jako na celém fotbalovém hnutí.
A jaké vlastně bylo odložené EURO 2020 v době covidové? Zaplaťpánbůh, že se vůbec v těchto zlých časech uskutečnilo. Navzdory všem strastím jsme viděli (a v semifinále a ve finále snad ještě uvidíme) některé skvělé týmové i individuální výkony. A v Kodani, Budapešti (a nakonec i v Londýně) to sledovaly zaplněné tribuny. Jak ale říká ve velkém rozhovoru pro červencový HATTRICK zkušený trenér a expert Stanislav Levý: „Věřme, že tento experiment s jedenácti městy v jedenácti zemích se uskutečnil poprvé a naposledy a že se příště bude ME hrát zase v jednom, maximálně ve dvou státech.“
Asi nebylo náhodou, že do semifinále postoupily čtyři celky, Itálie, Španělsko, Anglie a Dánsko, které měly ve všech zápasech základní skupiny v Londýně, Římě, Seville a Kodani výhodu domácího prostředí. Angličané pak kromě čtvrtfinále, v němž se střetli v Římě se slabší Ukrajinou, hráli ve Wembley i ve zmíněném osmifinále s Německem a nyní zase ve Final Four. Jak píšeme ve zmíněném interview, někdo hrál téměř pořád doma, jiný musel létat nejen po Evropě, ale i do Asie, tedy do ázerbájdžánského Baku, což bralo hráčům síly, doplatili na to ostatně i Češi.
Ale byl to nakonec fajn fotbalový EUROměsíc.
Vše bude v Kronice ME 2020 v HATTRICKU
Vše podstatné si o něm budete moci přečíst v Kronice 16. fotbalového ME 2020 hraného v roce 2021, která vyjde v magazínu HATTRICK hned po skončení šampionátu ve čtvrtek 15. července. Pro sběratele pak bude připraveno jedenáct maxiplakátů největších hvězd šampionátu.
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde