Češi čekali na postup 3 dny. Aneb ME s kalkulačkou. Systém s 24 týmy vede k řadě nudných duelů, lepší je to na MS s 32 celky
Trenérovi českých reprezentantů Jaroslavu Šilhavému se vyplnilo přání – o postupu jeho svěřenců do osmifinále Eura bylo rozhodnuto ještě před posledním úterním zápasem skupiny D s domácí Anglii v londýnském Wembley. Od páteční podvečerní glasgowské remízy s Chorvatskem 1:1 na to čekali tři dny. Bylo to sice se ziskem čtyř bodů na spadnutí, ovšem nikoli na sto procent jisté.
Češi můžou tedy k duelu s Angličany, s nimiž ve Wembley v kvalifikaci ME prohráli 0:5, nastoupit v klidu. I kdyby v tom zápase utrpěli debakl 0:10, o postup do osmifinále EURO už nepřijdou. Ty čtyři body jim po pondělním ukončení skupin B a C již zaručují, že v nejhorším případě postoupí jako jeden ze čtyř nejlepších týmů ze třetích míst.
Šilhavého výběr může v případě prohry skončit ve skupině i druhý (když Skotové neprohrají s Chorvaty, nebo když Češi s Angličany prohrají těsně a Chorvati vyhrají nad Skotskem také jen těsně). Pokud získají Češi alespoň bod, půjdou dál dokonce z první příčky. Ovšem to může být, jak známo, Pyrrhovo vítězství, protože pak by je čekal druhý ze skupiny smrti F, tedy nejspíš Francie, Německo, nebo Portugalsko…
Krásné duely, ale i dost těch nudných
Jak řekl v pondělním studiu ČT Sport šéfredaktor čtvrtletníku Football Club Karel Häring, tohle EURO je mistrovstvím Evropy s kalkulačkou. V průběhu večerních duelů Dánsko-Rusko (4:1) a Belgie-Finsko (2:0) se totiž postupová situace stále měnila. A v hledišti kodaňského Parken Stadionu se často jásalo i po zprávách z Petrohradu, kde hráli Belgičané s Finy. Nakonec minitabulka vzájemných zápasů tří celků se třemi body (Dánsko, Finsko, Rusko) poslala dál domácí Dány (skóre plus 2).
Což o to, zápas Dánsko-Rusko (4:1), navíc před zaplněnými kodaňskými tribunami, byl krásný, stejně jako budapešťský duel před narvanými ochozy Puskas Areny Maďarsko-Francie (1:1) nebo další sobotní mnichovský duel Německo-Portugalsko (4:2). Šlo totiž o utkání, v nichž alespoň jeden tým musel vyhrát, pokud chtěl pomýšlet na postup. Pak tu ale byla řada zápasů, v nichž dávala šanci na konečný postupový úspěch oběma celkům pouhá remíza (třeba zrovna páteční střetnutí skupiny D Česko-Chorvatsko 1:1 či Anglie-Skotsko 0:0).
Experti i fanoušci se shodnou na tom, že na vině je systém s 24 celky, z nichž 16 jde do osmifinále, z toho čtyři (ze šesti) i z třetích míst. A na to stačí čtyři, někdy i tři, bodíky. Proto ty šachy na hřišti. Přátelé defenzivního fotbalu si pak lebedí.
Když si defenzivní fotbal lebedí
S 24 celky se poprvé hrálo na ME 2016 ve Francii. A bylo to podobné. Svět si šampionát s 24 týmy vyzkoušel celkem čtyřikrát (na MS 1982 ve Španělsku, na MS 1986 v Mexiku, na MS 1990 v Itálii a na MS 1994 v USA). Od MS 1998 ve Francii se hraje s 32 celky, z nichž postupuje do osmifinále 16, tedy polovina - jen první dva z osmi čtyřčlenných skupin. Týmy na třetích místech mají smůlu, jedou domů. Defenzivní fotbal se tu až tak nevyplatí.
Dlužno ovšem podotknout, že od MS 2026 v USA, Kanadě a Mexiku se světového šampionátu bude účastnit dokonce 48 zemí (z Evropy 16 místo dosavadních 13), ty odehrají 80 zápasů (místo dosavadních 64) a ve skupinové fázi bude 16 tříčlenných skupin, z nich první dva celky postoupí do play off o 32 účastnících. Uvidíme, co to na hřišti přinese.
Zpět k turnaji s 24 celky. MS 1982 se ve Španělsku ještě hrálo jiným způsobem. Z šesti skupin postupovaly jen první dva celky (Československo mělo na třetím místě smůlu), které se rozdělily do čtyř tříčlenných čtvrtfinálových skupin. A z těch šli do semifinále jen vítězové.
Od roku 1986 do roku 1994 se hrálo už stejným systémem jako nyní na EURO, ovšem s tříbodovým ziskem za výhru to bylo pouze na MS 1994 v USA (do té doby byly za vítězství jen dva body). I na světových šampionátech se vzhledem k postupové matematice hodně taktizovalo, často rovněž ke škodě fotbalu.
EURO také s 32 týmy a místo kvalifikace Liga národů?
Kritici tvrdí, že rozšířením počtu mužstev ze 16 na 24 (z 55 účastníků kvalifikace) se rozmělnila kvalita závěrečných turnajů ME. Kdyby se po vzoru MS počet účastníků ještě zvýšil na 32, už by to až tak velké rozmělnění nebylo - a přitom by pak na šampionátu ubyly ty nudné vyčkávací duely. S týmy jako Norsko, Slovinsko, Irsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Bulharsko či Island, které na EURO 2020 chybějí, by se to asi sneslo.
Problém by ale nastal s nudnou kvalifikací ME, kdyby z ní na závěrečný turnaj postupovala více než polovina účastníků. V tom případě by bylo řešením tuto kvalifikaci zcela zrušit a na EURO postupovat výhradně na základě výsledků mnohem atraktivnější Ligy národů UEFA.
Prohrát schválně? Ne! Dát šanci náhradníkům? Ano!
Vraťme se teď ještě do úterního rozuzlení „české“ skupiny D. Přijít jako trenér před mužstvo a říct mu, že je třeba z taktických důvodů zápas prohrát jaksi nelze. Byť na turnaji nejde o dílčí výhru v jednom utkání (o bitvu), ale o celkové vítězství (o válku), takto se to pojmout nedá. Už v příštím utkání by se to totiž mohlo všem šeredně nevyplatit.
Dělá se to ale tak, že trenér za rozhodnutého postupu dá příležitost náhradníkům. Ti se jí buď chopí, nebo ne. Pokud to udělají koučové obou celků, bývá to zajímavé a může to dopadnout jakkoli...
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde