Na 99 % jsem rozhodnutý skončit, potvrzuje Kladrubský. Změní na tom něco schůzka s novými šéfy Dynama?


Užil si své rozloučení s první ligou v dresu Českých Budějovic a teď vyhlíží, co dál. Možností má hned několik. Pětatřicetiletý obránce Jiří Kladrubský nejspíš bude pro Dynamo pracovat dál. Dokonce je stále možné, že i v roli hráče, byť to není příliš pravděpodobné. V úvahu připadá i to, že by ještě rozšířil podnikání se svým kamarádem a též bývalým fotbalistou Sparty Jurajem Kuckou.

Když se ještě vrátím k vaší nedělní rozlučce proti Slovácku, tak jaký to byl pro vás zápas?
Ten nejtěžší v mé kariéře. Překvapilo mě, jak krásné rozloučení si pro mě klub připravil.

Hodně emotivní byly záběry vaší malé dcerky, jak na hřišti plakala. Proč takové slzy?
Je to naše malá citlivka (s úsměvem). Snažil jsem se jí vysvětlit, že nikdo neumřel, že jen končí jedna moje kapitola a začíná ta druhá. Už jí ale bude deset let a ty věci kolem hodně vnímá. Plakala už týden před zápasem, kdy k mému konci udělalo Dynamo jedno moc krásné video. Ona by samozřejmě chtěla, aby táta hrál fotbal dál.

Kdy ve vás vlastně uzrálo rozhodnutí skončit?
Ono je to tak, že na 99 % jsem rozhodnutý už vrcholový fotbal nehrát. Jedno procento si ale nechávám furt v záloze. Je to proto, že se v Dynamu změnilo vedení, které si chce se mnou ještě sednout a probrat budoucnost. Uvidíme, čeho se to bude týkat. Upřímně ale říkám, že už se vidím asi jinde.

Takže je skutečně jen minimální šance, že byste si za Dynamo zahrál ještě na podzim?
V tuhle chvíli říkám, že nevím, co by se muselo stát, aby to tak bylo. Fotbal ale pořád miluji a na jednu stranu bych rád pokračoval dál. Zároveň však vidím, kam se ten sport ubírá. Ještě se starým vedením jsem tak byl dohodnutý, že se od léta už vydám trochu jiným směrem.

Kouč Karviné Weber: Jsem hrozně rád, že Papadopulos zůstává v týmu. Ostráka však neudržíme

A který směr by to měl být? Nebo to vyjde najevo až po debatě s vedením novým?
To uvidíme až po naší schůzce. Předchozí šéfové klubu ale věděli mé přání, že bych chtěl v nějaké roli zůstat u A-týmu. Plus tam byla ještě možnost proniknout do naší akademie či stát se hrajícím asistentem béčka. Ať už bych však pokračoval v jakékoliv roli, má nová funkce by mi musela dávat smysl. A chtěl bych mít pravomoci i o něčem doopravdy rozhodovat nebo mít aspoň poradní hlas. Určitě od Dynama nechci, aby mi něco dalo pouze za zásluhy. To bych si mohl jít sednout k sobě do firmy, dát si tam kafe a pak jet zase v klidu domů. Dynamo mě ale dostalo do velkého fotbalu a já bych mu to chtěl teď nějak vrátit. Nejlépe tím způsobem, abych své zkušenosti zase předával dál a pomáhal tak vychovávat další generace hráčů. To je něco, co bych dělal určitě rád.

Budete chtít hrát fotbal aspoň v některé z nižších fotbalových soutěží?
To asi jo. Už jsem dostal hrozně nabídek si ještě jít zahrát fotbal do Rakouska. Ale už jsem se toho najezdil dost a teď už chci být hlavně doma s rodinou. Už si toho se mnou vytrpěla dost a teď jí to chci vrátit. Takže i když mi v Rakousku nabízejí hezké peníze, určitě je oželím.

Kterou část své kariéry vlastně považujete za tu nejvydařenější?
Rozhodně tu ve Spartě. Tam jsem se cítil být na vrcholu, ale pak přišlo zranění a já se do své bývalé formy už bohužel nikdy nedostal. Tak to prostě je a i tohle patří k fotbalu. Když jsem se pak vrátil zpátky do Dynama, ze všeho nejvíc jsem toužil ho dostat zpátky do ligy. A to se povedlo.

Jsem rád, že i fotbal je teď v Pardubicích fenomén, říká kouč nováčka Krejčí. Za co dostal omluvu od Švancary?

A je něco, po čem jste ve fotbale toužil, ale nikdy toho nedosáhl?
Víte co, vždycky jsem chtěl hrát fotbal za České Budějovice a to se mi splnilo. Chtěl jsem hrát za Spartu, což se mi také splnilo. A nasbíral jsem i pár startů za českou jednadvacítku i samotné áčko. Možná škoda, že mi víc nevyšlo některé zahraniční angažmá. Já ale ničeho nelituji. Vážím si každého trenéra, kterého jsem potkal, i celé své kariéry. Nelituji ani odchodu do Řecka či třetí italské ligy. Je ale pravda, že sám dobře vím, že jsem toho mohl dokázat i víc. A to kdybych na sobě makal jako třeba Lukáš Provod nebo Filip Havelka, což jsou ti největší profíci. To já takový nejsem. Miluji život a rád se i pobavím, ale na své kariéře bych stejně nic neměnil. A až o ní budu za deset let vyprávět svému synovi, třeba mi řekne, že jsem byl fakt dobrej.

A ještě bych se rád zeptal na vaše dvě firmy, které vlastníte spolu s Jurajem Kuckou, tedy lakovnu a barbershop. Jak jste spokojený s tím, jak se jim vede?
Tak tuhle odpověď bych rozdělil na dvě části. Lakovna fungovala i v covid době, a to až neuvěřitelným způsobem. Skvěle se mi o ni stará švagr a práce tam teď máme na dvě směny. No a barbershop jsme kvůli těm opatřením proti koroně měli dlouho zavřený, takže tam je to samozřejmě horší. Ale vidím v tom velký potenciál a určitě to půjde zase nahoru. Tam mi to pro změnu řídí moje ségra, která tomu coby bývalá provozní dala určitý řád. Hlavně že už zase jedeme. Je mi jasné, že spousta jiných lidí je na tom mnohem hůř.

A plánujete už s Kuckou nákup třetího podniku?
Nějaká vhodná příležitost k nákupu se může najít kdykoliv. Ani jeden z nás ale není na nějaké hurá akce. Muselo by nám to tak dávat smysl, stejně jako nám to smysl dávalo u té lakovny i barbershopu. Hlavně lakovnu se snažíme neustále vylepšovat po všech stránkách. Ale samozřejmě sledujeme také trh a možnosti, které zrovna nabízí.

Tréninkový proces předčil veškerá má očekávání, říká Jugas o nové misi v Krakově a těší se na souboje s Pekhartem