MR. Fox aneb Příběh prověřeného kanonýra Jamieho Vardyho

Snad každý kluk v Anglii sní o tom, že si jednou zahraje Premier League. Ale když tomu mezi patnáctým a dvacátým rokem stále nic nenasvědčuje, většina přestane doufat. Sny se rozplynou a dětská vášeň ustoupí vysoké škole nebo otravnému zaměstnání. Neuvěřitelný příběh hvězdy Leicesteru Jamieho Vardyho, jenž ještě ve třiadvaceti hrál osmou anglickou ligu, se vymyká úplně všemu, co je ve fotbalovém světě běžné, a ukazuje, že možné je prostě všechno.

Táta jeřábník, matka sekretářka. A malý Jamie, jehož jediným smyslem života byl odmalička fotbal – typická rodina žijící na průmyslovém předměstí Sheffieldu, v Hillsborough.

O to větší rána to byla, když šestnáctiletému Jamiemu v Sheffieldu Wednesday oznámili, že s ním do budoucna nepočítají. Drobná postava a nedostatečná technika se zasadily o to, že jeho sen se stal ze dne na den téměř nedosažitelným.

Na chvíli si dal pauzu a věnoval se sportovním studiím, poté se k fotbalu vrátil přes osmiligový klub Stocksbridge Park Steels, za který půl roku nastupoval s elektronickým náramkem na kotníku, jímž jej soud označkoval za „napadení“ v místní hospodě (a někdy dokonce musel ze zápasu odejít dříve, protože po šesté večerní už musel být doma), a později začal pracovat v místní továrně na výrobu lékařských dlah, kde „se stokrát za den musel sehnout pro materiál a dát ho do horké trouby“.

Když většina obránců, kteří ho dnes marně nahánějí v Premier League, regenerovala po dvoufázovém tréninku ve vířivce nebo v ledové lázni, on si odpíchl šichtu a běžel na večerní trénink.

Po třech sezonách, ve kterých nastřílel solidních šestašedesát gólů a vydělával směšných třicet liber týdně, se posunul o patro výš do nedalekého Halifaxu, ale i zdejší spoluhráče viditelně převyšoval. V sedmatřiceti zápasech nasázel šestadvacet branek, a právě tehdy se rozhodl skoncovat se svou náročnou, ale prospěšnou prací. „Věděl jsem, že tím pomáhám lidem, ale málem jsem si tam odrovnal záda a s fotbalem už to dál kombinovat nešlo,“ vzpomíná.

A po sezoně se znovu posunul o jednu příčku po žebříčku anglického fotbalu výš. Vedení klubu se totiž rozhodlo, že kdokoli za Vardyho zaplatí 150 tisíc liber, může si jej odvézt. A ozval se Fleetwood, jenž navíc finančně podstatně přilepšil i samotnému Vardymu, jemuž týdně vyplácel 850 liber. Ale i zde dravý útočník vydržel pouhý rok. V sezoně 2011/2012 jej totiž jedenatřiceti brankami v šestatřiceti zápasech dovedl k historickému postupu do čtvrté ligy a upoutal pozornost profesionálních klubů jako Peterborough, Huddersfield nebo Crewe.

Z AMATÉRA PROFESIONÁLEM

Nejrychleji ale jednaly „Lišky“ z Leicesteru – devátý klub uplynulého ročníku druhé anglické ligy –, které z Vardyho udělaly nejdražšího „neligového“ fotbalistu všech dob, když za něj do Fleetwoodu poslaly celý milion liber. I jeho výplata astronomicky narostla, když si z 850 liber týdně polepšil na 45 tisíc, ale na hřišti svou cenu nepotvrdil. Skok v kvalitě mezi ligovým a neligovým fotbalem – z páté ligy rovnou do druhé – se zdál být příliš velký, a v první pětadvacetiletý Vardy si ve své první sezoně připsal jen čtyři přesné zásahy (a čtyři asistence) v šestadvaceti zápasech.

Kouč Nigel Pearson mu ale dál věřil. „Trenéru Pearsonovi vděčím za hodně. Když se mi v první sezoně v Leicesteru nedařilo a chtěl jsem odejít, pořád mi věřil. Říkal mi: Neboj, jsi dobrý, proto jsme tě podepsali. Strašně mi tím pomohl,“ vzpomíná na Vardy na člověka, jenž má patrně největší podíl na zrození novodobé leicesterské legendy. To on si jej ve Fleetwoodu vyhlédl, zařídil mu pětiletou smlouvu a nezlomil nad ním hůl, ani když se mu v prvním roce nedařilo. Přitom vyhodit fotbalistu, který vyšel kasu druholigového anglického klubu na pouhý milion liber, by bylo více než snadné. Vždyť jen za dva roky předtím lišky přivedly deset podobně drahých hráčů (včetně nějakého Kaspera Schmeichela, Wese Morgana a Dannyho Drinkwatera), ale o většině z nich už běžný fanoušek nikdy neslyšel.

A nechybělo mnoho, aby neslyšel ani o Vardym. I přes jeho nezdar se „liškám“ naštěstí v lize podařilo obsadit šestou příčku – poslední místo zaručující play-off o postup do Premier League – a sehrát pravděpodobně nejpamátnější semifinále v historii Championship, kdy Anthony Knockaert (další z oněch milionových nákupů) zahrával v 97. minutě penaltu, kterou mohl klidně zakopnout na tribunu a „Lišky“ by stejně postoupily, ale jeho nepovedený pokus vyrazil brankář Almunia před sebe a o pár vteřin později už Troy Deeney na druhé straně slavil postup Watfordu a svůj nejslavnější gól v životě.

Mimochodem, málokdo už si pamatuje, že v tomto zápase vstřelil dvě branky Matěj Vydra a že za Leicester naskočil z lavičky (na které Jamie Vardy proseděl celý zápas) mladičký Harry Kane, hostující z Tottenhamu.

V následující sezoně už se ale „liškám“ podařilo celou Championship vyhrát a do Premier League postoupit přímo.

Jaký podíl na tom měl Vardy, jak se jeho hra změnila po mistrovské sezoně a po třicítce, a co o něm říkají trenéři jako Jürgen Klopp nebo Jindřich Trpišovský? Celý příběh zázračného dělníka Jamieho Vardyho se dočtete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě teď na stáncích.