Křetínského deník spustil protihaškovskou Antichartu. A zapomněl Berbr na to, že jeho manželka je žena?

Událostmi posledních dní v českém fotbale byly úterní valná hromada FAČR v Olomouci a otevřená zpověď Martina Haška mladšího o tom, co zažíval při svém angažmá ve Spartě. Zatímco v případě olomouckého jednání deník Sport sparťanského majitele Daniela Křetínského trefně konstatoval, že šlo „o porážku Berbrova klanu, protože na valné hromadě zamítla Morava povinný ženský prvek ve vedení FAČR“, tak proti Haškovu juniorovi spustil, s určitou nadsázkou řečeno, kampaň nám pamětníkům tak trochu připomínající Antichartu v roce 1977 a „hlasy lidu“ v tehdejším Rudém právu.

Křetínského deník spustil protihaškovskou Antichartu. A zapomněl Berbr na to, že jeho manželka je žena?

Bývalí hráči Sparty se vyjadřují ke kauze, o jejichž detailech toho mnoho nevědí, opětovně si přisadil ve svém pravidelném komentáři internacionál Ladislav Vízek. Ten už na jaře Haška nazval „frackem“ a nyní napsal, že ho „zajímaly jen prachy, a proto se porazil sám, protože ten spor nejspíš prohraje.“

Jak to celé dopadne, se ještě uvidí. Protože o kauze vím patrně více než Vízek, jehož postojů a názorů si jinak vážím, nebyl byl bych si zdaleka tak jistý. A věty typu o tom, že: „nejsmutnější je, že Martin nemyslel na fotbal, ale na prachy, my taky nehráli zadarmo, ale nikdy jsme kvůli penězům nevyváděli,“ bych raději neuváděl. Nebo si někdo vzpomene, jak to bylo před slavným olympijským finále v roce 1980 v Moskvě nebo ocituje jednu z kapitol vynikající knihy legendárního sekretáře Bohemians Zdeňka Svobody s názvem „Fotbalová chobotnice“.  

Ano, leckdo si může myslet, že je Martin Hašek přecitlivělý (viz třeba kauza kopačky na míru) nebo, že má o svém fotbalovém umění přehnané mínění. Ovšem jeho kauza dost jasně vypovídá o dění ve Spartě doby nedávno minulé i o (tehdejším?) postavení sportovního ředitele Tomáše Rosického a vůbec o celém českém fotbale.  

Za co by „dostal přes hubu“ Hašek a za co Lafata?

Haškova kritika ve Sporu vyvrcholila prohlášením sparťanského exkanonýra Davida Lafaty, který v obsáhlém rozhovoru mj. konstatoval: „Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby se to stalo v éře, když za Spartu hrály ikony jako Jirka Novotný a další. To by asi (Hašek) normálně dostal přes hubu.“ 

K tomu snad lze jen dodat, že Lafata, přezdívaný fanoušky „Letec“, by za své neférové letecké etudy, jimž zabezpečoval svému mužstvu výhry v některých ligových zápasech (namátkou proti Teplicím či Dukle) možná zase „dostal přes hubu“ od generace fotbalových džentlmenů a skutečných ikon českého a československého fotbalu typu Josefa Masopusta či Josefa Bicana.  

Sparta a já? Od začátku to bylo špatně, říká Martin Hašek mladší, který po tři čtvrtě roce promluvil

Jak může najatý úředník Pauly kritizovat místopředsedu FAČR?

Úterní valná hromada FAČR v Olomouci sice neskočila ranami přes hubu, ale pořádnou hádkou mezi členy výkonného výboru. Moravská komora (většinovým zdržením se svých delegátů) totiž zablokovala zvýšení počtu vedení českého fotbalu z dvanácti na třináct o „povinný ženský prvek“. Totiž o ženu ve výkonném výboru. 

Proč? Protože prohlédla docela průhledný plán. Jak píše deník Sport: „Kdyby návrh prošel, bylo by vysoce pravděpodobné, že pozici ženského elementu ve výkonném výboru by příští rok na volební balné hromadě obsadila Dagmar Damková, manželka Romana Berbra. A třináctým členem VV by se stal někdo z křídla svazového místopředsedy.“.

Takže by Berbr a spol. při dosavadním rozležení ve výkonném výboru měli při sporných otázkách vždy převahu alespoň 7:6.

Hlavně generální sekretář FAČR Jan Pauly mladší to nemohl vydýchat. „Kvůli nesmyslným půtkám budeme nadále za hlupáky,“ láteřil a mluvil o tom, že tímto rozhodnutím se prý posouváme ze Západu na Východ. 

No, na Východ se posouváme ve fotbale především ve chvílích, kdy generální sekretář FAČR slavnostně předává česko-slovenský Superpohár bez ponožek nebo, když je spousta zápasů Českého poháru/Mol Cupu, tedy soutěže organizované FAČR, kontumována kvůli nepřijatelným covidovým podmínkám pro amatérské týmy. Nehledě na to, že zástupci FAČR ani neumějí svůj pohár vylosovat tak, aby týmy šly do páru, protože si jaksi neuvědomili, že se ligoví účastníci rozšířili v létě o dva….

A hlavně, co má nikým nevolený úředník typu Paulyho juniora, najatý třistatisícovou základnou největšího spolku v Česku, co veřejně kritizovat (moravské) delegáty a členy výkonného výboru? To je zralé na okamžitou výpověď. Na prvního místopředsedu Zdeňka Zlámala si otevírat ústa umí, kdyby to samé udělal v případě druhého místopředsedy Romana Berbra, už by druhý den nemusel na Strahov ani chodit. Takový je, žel, stav ve vedení českého fotbalu.

Všechno výše řečené mi ovšem přijde jako detail oproti tomu zásadnímu. A tím je samotný fakt, že mají existovat kvóty na to, aby ve výkonném výboru seděla žena, což dále podmiňuje příjem státních dotací či přízeň mezinárodních fotbalových organizací. Podle Paulyho nepřijetí ukazuje na to, že ještě nejsme připraveni na západní svět. Podle mě to ukazuje na to, že západní svět žene svůj civilizační okruh – pod zástěrkou jakési všeobjímající spravedlnosti, ve skutečnosti však zcela umělé – do těžkého ofsajdu. Což je vlastně špatný příklad, protože po ofsajdu se dá hrát dál. Tohle je jasná červená,“ napsal ve svém komentáři zástupce šéfredaktora deníku Sport Ondřej Škvor a já s ním v podstatě souhlasím. 

Pro jistotu – ať je klidně celý výbor složený z žen, ale jen když jsou přirozeně zvoleny. Takže já svým způsobem tleskám Moravě za to, že tenhle nesmysl zarazila, byť z jiných důvodů. Ale bohužel, to spíš Sisyfos dokoulí svůj balvan na vrchol, než by nakonec napevno žena nezasedla ve výkonném výboru,“ dodává Škvor ve středečním Sportu.

Damková není (podle Berbra) žena

Souhlasím, se dvěma dodatky. 

Za prvé, podle mě je hlavní, aby ve výkonném výboru seděl zástupce/zástupkyně za ženský fotbal, který se stále více rozvíjí (víz skvělé poslední MS žen ve Francii). A může to být klidně muž. Anebo žena, která se v současnosti o ženský fotbal skutečně zajímá. Ať už je to delegátka UEFA a partnerka reprezentanta Antonína Baráka Nikola Mužíková nebo česká reprezentační brankářka, populární youtuberka s jasným vlastním názorem, spisovatelka a příležitostná herečka Barbora Votíková. 

A za druhé, Pauly a spol. argumentují, že neschválením „povinné ženy“ do výkonného výboru údajně přijde český fotbal o patnáct až dvacet milionů korun na dotacích (UEFA či MŠMT atd.). Opravdu? A není to zase nějaké strašení, jako bylo to nedávné vyhrožování „dočasnou normalizační správou UEFA“, která by nakonec ve svých důsledcích byla patrně lepší než „dlouhodobá normalizační správa pod vedením Romana Berbra“?  Skutečně příslušné rozdělovače dotací zajímá, kolik má výkonný výbor FAČR členů, nebo spíš to, že v něm už asi deset let žena zasedá (Dagmar Damková)? 

Jak napsal kolega Stanislav Hrabě na serveru Ruik.cz: 

Ve vedení české fotbalové organizace už žena sedí (byť to není zakotvené ve stanovách), dokonce v silné pozici předsedkyně řídící komise v Čechách. Jmenuje se Dagmar Damková. Ale může být, že tím, že si plní poslání především v komisích UEFA a je časově hodně vytížená, není její činnost na domácí půdě rozpoznatelná. Dokonce i voliče na valnou hromadu musel verbovat její životní partner a nadřízený místopředseda za Čechy Roman Berbr. Nebo je možné, že ani on v ní ženu nerozpoznal…“

Nepřemýšlejme jako náčelník

Poslední věc na závěr. Škvorovi se nelíbí, že: „Moravský místopředseda FAČR Zdeněk Zlámal ve výkonném výboru zpravidla vše odkýve, vytvoří dojem, že nenastane potíž a pak bum, valná hromada ukáže jinou – skutečnou – moravskou tvář.“  a ptá se: „Nebo je to naopak mistrná promyšlená taktika? Nemyslím, spíš Zlámalova slabost, nechuť jít do střetu.“ 

Ta poslední věta může být pravdivá. Jinak ale kamarád Ondřej Škvor nevědomky sklouzl do Berbrova vidění světa, v němž co řekne náčelník, stává se okamžitě v české komoře zákonem. Na fotbalové Moravě naštěstí ještě zůstávají desítky samostatně myslících delegátů a funkcionářů. Nezávisle na tom, co si myslí či čeho se „bojí, nebo nebojí“ místopředseda za Moravu. Ten má jen jeden jediný hlas.