U princů, premiérů či Dybaly ano, u českých fotbalistů ne? Zveřejňovat, či nezveřejňovat jména nakažených?

Začátkem týdne vešlo ve známost, že jeden hráč Mladé Boleslavi a jeden fotbalista Slavia měli pozitivní test na covid-19. Jejich jména přesně podle „manuálu“ Ligové fotbalové asociace (LFA), a nejspíš i hygieniků, kluby neoznámily. Neudělala to ani česká média, přestože (alespoň v jednom případě) totožnost hráčů znají. Je to správné, nebo ne? A nemůžou divácké spekulace způsobit víc škody než užitku? 

Zkusil jsem proto na sociálních sítích – Facebooku a Twitteru, provokativní otázkou píchnout do vosího hnízda:

„Může mi někdo vysvětlit, proč média nemůžou napsat, kdo z hráčů MB (případně Slavie) onemocněl covidem-19? Když jsme se to dozvěděli o princi Charlesovi, britském i ruském premiérovi, vyjednavači EU nebo o Křetínském či Dybalovi? Když byl Magic Johnson, jeden z nejlepších hráčů NBA, v roce 1991 pozitivní na HIV, řešil to celý svět a že to tehdy bylo mnohem závažnější. My zveřejníme, že chudák Olayinka si těžce zlomil lýtkovou kost, což je z 99 procent pro mladého člověka patrně horší, než kdyby dostal covid-19, který ale tajíme, jako by šlo o mor. Desítky horníků v OKD s tím těžce pracovaly pod zemí, aniž by si něčeho všimly, a pozitivní koronavirový test dvou ligových fotbalistů je považován za zprávu v režimu přísně tajné? Nějak tomu tady přestávám rozumět.“

Lajků bylo hodně. Ovšem dostavily se i negativní či vysvětlující reakce.

Právo na ochranu soukromí

„Jde o právo na ochranu soukromí,“ odpověděl mi na Facebooku politický redaktor Mladé Fronty Dnes Josef Kopecký. „Váš ošetřující lékař také nikomu nesmí říci váš zdravotní stav. Když si to přejete zveřejnit vy sám, nikdo vám nebrání. A je to takto správně,“ dodal Kopecký.

Dobře, s tím s by se dalo i souhlasit. Ovšem pak by sportovní novináři podle práva na ochranu soukromí asi neměli psát ani o Olayinkově zlomenině, o natažených či natržených svalech, poraněných Achillovkách, různých virózách, angíně, a, nedejbože, o střevních karanténách či žloutence profesionálních sportovců. A možná ani o pozitivním dopingovém testu.

„Je přece rozdíl mezi zlomenou nohou a vysoce nakažlivou nemocí... Zlomenou nohou nikdo nikoho nenakazí. Nejde jen o ty, kdo tím projdou osobně skoro bez problémů, ale i o ty, s nimiž se setkají a které ta nemoc v těžší formě může zabít kvůli jejich osobnímu zdravotnímu stavu či věku,“ reagoval na mé námitky Josef Kopecký,

Ano, i s tím můžu souhlasit. Ovšem, jak říkám, v tom případě už nikdy nebude možné před zápasem informovat o marodce týmu tak, jako dosud.

Hysterické reakce a lynč…

„Kromě lékařského tajemství se objevilo velmi mnoho hysterických reakci v okolí nemocných na covid-19. A to nejen směrem k nemocnému, ale i ve vztahu k jeho rodině a podobně. Dalším důvodem je i skutečnost, že zatím nikdo neví nic o chování viru v organismu a o jeho vlivu na zdraví. Tato skutečnost by mohla do budoucna ovlivnit cenu hráče na trhu,“ uvedl na Facebooku James Arnott,

„Nemám problém s tím, že se to nezveřejňuje,“ reagoval na mou výzvu na Twitteru i tiskový mluvčí FK Jablonec Martin Bergmann. „Znám případ člověka, který si nakažením prošel a okolí ho lynčovalo, že je pitomý a nezodpovědný lyžař z Itálie, co ohrožuje republiku. Že byly v té době skoro měsíc zavřené hranice a on nikde nebyl, nikdo neřešil. A lidi mu i vyhrožovali,“ dodal jablonecký mluvčí.

„Ochota lynčovat je historicky části lůzy daná. Ukázala to například po druhé světové válce i při jiných příležitostech. Nemá to nic společného s covid-19. Lůza lynčuje ráda, pod jakoukoli záminkou,“ přidal se na Facebooku Josef Kopecký.

Budiž, v tomto případě bych se i vzdal. V souvislosti s udavačskými reakcemi části české veřejnosti tyto námitky plně chápu.

Na druhou stranu, když je někdo veřejně známý tím, že se stal politikem, profesionálním sportovcem, hercem, zpěvákem atd., jehož činnost je veřejně sledovaná, nemůže se divit, že je o něj zájem. I proto byly ostatně zveřejněny zprávy o onemocněních britského či ruského premiéra, prince Charlese, stejně jako o italských, španělských a dalších fotbalistech či populárních hercích (např. Tomu Hanksovi).

Ano, nyní se v německé bundeslize jména nakažených covidem-19 již také nezveřejňují, v anglické Premier League tak napůl.

Budou si tiskoví mluvčí vymýšlet „natažené svaly“?

Nevím, zatím se ještě nehraje, ale až to v sobotu a pak hlavně v úterý a ve středu znovu v první a druhé lize v Česku vypukne (doufejme a držme si palce, že zůstane jen u těch dvou nakažených), mohou spekulace nabýt na intenzitě. Když půjde o nemocné náhradníky, tak asi moc ne, ale pokud se ani na lavičce náhradníků bez vysvětlení neobjeví známí hráči základních sestav či dokonce klubové opory, spekulace se rozmnoží jako houby po dešti. Co potom?

Budou si tiskoví mluvčí vymýšlet „natažené svaly“ či dokonce ztrátu formy? Nebude pak lepší, samozřejmě se souhlasem nemocného fotbalisty, přiznat barvu?

Jak už bylo řečeno, přejme si, aby tyto dohady vůbec nemusely nastat. Ať se liga dohraje a ať se nákaza v Česku nešíří komunitním způsobem. Mám nyní na mysli hlavně regiony a kluby v okolí OKD.

Absolutní jistotu nedostaneme, život i fotbal je rizikový

„Hrát by se mělo začít až v momentě, kdy někdo zaručí a umí říct, že tu nemoc proděláte a nic se vám nestane,“ řekl ovšem koncem dubna trenér vedoucí Slavie Jindřich Trpišovský. „Že někdo hráčům řekne: ‚Vy to proděláte a za tři neděle budete moci zase hrát.‘ Což si myslím, že zatím není. Slyším názor, že fotbalisté jsou stoprocentní sportovci, že se jim nemůže nic stát. Ale myslím, že pro sportovce je to strašně nebezpečné v tom, že to zasahuje plíce. To všichni víme. A ani doktoři se neumí shodnout, zda je to přechodný, nebo trvalý stav,“ pravil Trpišovský.

Slávistického trenéra chápu, ale mám obavu, že tuhle jistotu jen tak nedostaneme. To by se fotbal nemohl rozjet nikdy, ani v srpnu nebo v září. Ani za rok. Nebezpečné je ovšem ve fotbale třeba i hlavičkování. V jeho případě už ostatně lékaři trvalá celoživotní poškození, na rozdíl od covidu-19, potvrdili. A také hru hlavou ve fotbale dosud nikdo nezakázal.

Ortopedi by zase mohli mluvit o jiných velmi nebezpečných činnostech při profesionálním sportu včetně fotbalu atd. Také by asi fotbalisté neměli jezdit svými rychlými auty, tam je nebezpečí rovněž značné atd.

Život je jedno velké riziko, už od chvíle, jakmile se narodíme. Ano, je třeba ta rizika minimalizovat. Ovšem také se teď říká, že se musíme naučit s covidem-19 žít. Což ale mj. znamená nedělat z něj středověký mor. Čímž se vracím na začátek: lidé, nakažení touto nemocí, nejsou prašiví.

Věřím tedy, že časem nebude ani u českých fotbalistů vadit, když se v médiích uvede, že onemocněli covidem-19. Jako je dnes běžné, když se zveřejnění, že si natrhli sval, zlomili nohu nebo prodělali nějakou jinou virózu. Bude to návrat k normálu.

Návratem k normálu je i začít hrát fotbal, byť zatím bez diváků. Těšme se na ligový restart.