Seriál o klubových hymnách - AC Milán: Fotbal si tu vymysleli Britové

Než se dostaneme k písni „Rossoneri“, kterou od roku 2015 zpívá na stadionu San Siro v lombardské metropoli Milánu (pokud je plno a nikdo se nefláká) osmdesát tisíc osmnáct diváků, povězme si něco o historii mužstva AC, která je ostatně v jeho fotbalové hymně zmiňována.

Víte, že tento italský klub založil v roce 1899 bývalý britský vicekonzul Alfred Edwards, který se stal i jeho prvním prezidentem? Zajímavé také je, že už rok po registraci vyhrál klub první fotbalový titul (jeho tehdejší název byl Milan Foot-Ball and Cricket Club) a pak zvítězil ještě sedmnáctkrát, což jej řadí na druhé místo za svého rivala z Interu (FC Internazionale Milán vzniklo v restauraci Orologio v roce 1908 odchodem části členů předsednictva z AC; oba kluby sdílí od roku 1945 společně Stadio San Siro – umíte si to představit u Sparty a Slavie?).

Na mezinárodní úrovni je AC Milán nejúspěšnějším celkem Apeninského poloostrova, jelikož získal sedmkrát pohár Ligy mistrů UEFA. Všeho všudy má na kontě čtyřicet osm různých trofejí. Úspěšnější je jen Juventus Turín se šedesáti sedmi. Od sezony 1978/1979, kdy vybojoval desátý domácí titul, může nosit AC na dresu nad logem klubu vyšitou zlatou hvězdu.

Přispěl i Berlusconi

A hymna? Před tou z roku 2015, o níž se zmiňujeme v úvodu, se zpívala píseň Milán, Milán, vytvořená skladatelem Tony Renisem (jeho hit Grande, Grande, Grande proslavili Celine Dion s Lucianem Pavarottim nebo Julio Iglesias, Zlatý Globus a nominaci na Oscara si Renis vysloužil za písničku The Prayer z filmu Quest for Camelot, interpretovanou Celine Dion a Andreou Bocellim) a textařem Aldem Guantinim (jenž skládal i pro Drupiho).

Drobnými úpravami přispěl do textu hymny i prezident klubu Silvio Berlusconi. Přestože to byla píseň italsky zpěvná a sluchu lahodicí, sáhlo vedení při příležitosti 116. narozenin po změně, respektive po ještě ne třicetiletém rapperovi Emisi Killovi a o dvacet let starším baskytaristovi Saturninovi Celanim, jež se mohl pyšnit členstvím v největším hudebním seskupení světa, tisícihlavém ROCKIN´1000.

Ve videoklipu brýlatý Saturnino mlátí tři minuty do obřích bubnů, až mu stéká po pleši pot, zatímco na všech myslitelných místech potetovaný Emis agresivně gestikuluje a recituje známé „pravdy“: že klub vznikl v roce 1899, že AC Milán píše evropskou fotbalovou historii, že černočervení válečníci jsou společně s Rossoneri nejlepší na světě (jak jinak), a že na svém snu rozhodně nechce nic měnit. Pak následuje sborové oh oh oh, aby si mohli konečně zapět i diváci.

Ani hráči AC ale nejsou pěvečtí ignoranti. Před Vánocemi 2012 nahráli pro své příznivce známé Last Christmas a v klipu poznáte Alexandra Pata, Maria Yepese, Mattiu de Sciglia a Kevina-Prince Boatenga, který prý po zisku titulu překvapil i zdařilou imitancí Michaela Jacksona.

Celý článek o vzniku hymny AC Milán a spoustu dalších zajímavých materiálů si může přečíst v březnovém čísle magazínu HATTRICK, které je stále na trhu.