Kotal ve Spartě je dobrá volba. Konečně zas inženýr v čele týmu. Fotbal jen nejen pro „mladý“, ale i „pro chytrý“

Konečně udělali ve Spartě něco dobrého. Nový trenér letenského týmu Václav Kotal, který předtím vedl třetiligové béčko, je správná volba, byť tomuto zkušenému koučovi bude letos už 68 let. No vlastně právě proto. Ukazuje se, že český fotbal nemusí být jen pro „mladý“, kteří se naučili o svém sportu a profesi vzletně mluvit a mnozí jim to často naivně „baští“, ale i pro „starý“ a hlavně „chytrý“. Po inženýru Jaroslavu Hřebíkovi a doktoru práv Františku Ciprovi vede jedno z pražských „S“ konečně opět inženýr (ekonomie) Kotal. 

Jen to měli na Spartě udělat už po neúspěšnému podzimu, aby zkušený kouč mohl s týmem absolvovat i zimní přípravu, kterou by si postavil k obrazu svému. Takhle bude muset „opravovat“ mužstvo za pochodu.

Kotal? Nikdo chytřejší v kabině není

„Jmenovat Václava Kotala v jeho 67 letech věku do funkce hlavního kouče fotbalistů Sparty po úterním odvolání Václava Jílka (konečně se bafíkům na Letné rozsvítilo v hlavách) není vůbec špatně. Stejně je to jen na přechodnou dobu. Naopak, to je zkušený trenérský mazák, přísný, Spartu má pod kůží, který si vždycky věděl rady ve třetí i v první lize, chlap s autoritou, bývalý výborný hráč,“ souhlasil na Facebooku i pamětník a náš bývalý kolega z magazínu HATTRICK Pavel Skramlík.

„Navíc je to odborně i lidsky jeden z nejinteligentnějších trenérů a fotbalistů, jaké jsem potkal. A nepodělá se z klubového vedení, takový byl vždycky. Jako mladý novinář jsem ho začal sledovat, když mu bylo jedenadvacet let, hrál za áčko Sparty a studoval ekonomii, má diplom inženýra z VŠE. Když se v sezoně 1974/1975 Sparta řítila (a zřítila) do druhé ligy, tak hráči na Letné sepsali petici proti trenérovi Ivanu Mrázovi, který s týmem vyváděl psí kusy. Bafíci si dlouho lámali hlavu, kdo byl tvůrcem textu té petice, protože byla brilantní a přesvědčivá. Nakonec se někomu rozbřesklo: Jasně, to může být jedině Kotal, nikdo chytřejší v kabině není. Byl sice nejdřív potrestaný, Sparta stejně spadla, ale Kotal pak hrál za Spartu ještě dalších sedm let. Až ve třiceti letech přestoupil do Hradce. Tomu se z těch s*aček na Letné kolena nerozklepou. Vedení aspoň logicky uvážilo, že je nesmysl, aby ‚novátor‘ Jílek vedl tým ještě v neděli v Olomouci, kde působil a bydlí,“ dodal Skramlík.

Nedoceněná práce v Brně

Ano, Václav Kotal je dobrá volba. Jako trenér v Brně odvedl výbornou práci, která nebyla doceněna. Dokonce vytáhl tým složený hlavně z „no name hráčů“ na šestou příčku. Po jeho odchodu šla Zbrojovka opětovně „do kytek.“

Třeba Sparta nebude hrát dvakrát líbivý fotbal, třeba se s novým koučem více zaměří na defenzivu, ale myslím, že časem bude víc bodovat.

A pokud to nedá do kupy ani zkušený Kotal, je jasné, že kádr Sparty je nutné zcela překopat a z gruntu změnit.

Mimochodem Václav Kotal měl mít na jaro v třetiligovém kádru potrestaného trucujícího Martina Haška juniora. Ve stavu, v jakém dnešní Sparta je, není čas na hrdinství a teatrální gesta. Třeba by stálo za to, aby si spolu sedli a místo „béčka“ začali spolupracovat v „áčku“. Ale to by musely chtít obě strany a vlastně i ta třetí, funkcionářská.

Šlo by to i s Petrem Radou

Už před časem jsem tu psal, že vedení Sparty udělalo chybu, když v létě 2017 nedalo další šanci druhému trenérskému veteránovi v současné lize, jedenašedesátiletému Petru Radovi, který přišel před třemi lety na jaře na Letnou na výpomoc a málem (nebýt nafilmované penalty domácích v závěru derby) vyhrál by i na hřišti mistrovské Slavie. Jsem si jistý, že by Letenští s Radou v minulých letech hráli minimálně o druhé příčky v tabulce, dostali by se možná i do Evropské ligy, klub by ušetřil - a hlavně by se dodnes nemusel vzpamatovávat z šíleného italského experimentu s Andreou Stramaccionim.

„Ono je to těžké, když některé české kluby řídí z různých pozic a funkcí lidé, kteří se myslí, že v balonu je žába, a proto skáče,“ řekl v červnovém rozhovoru pro magazín HATTRICK další zkušený český trenér Stanislav Levý. Ten mluvil i o tom, že dnešní mladí koučové dovedou o fotbale moc hezky mluvit, skutek jim ale pak někdy utíká.

Vzpomněl jsem si v té souvislosti na obsáhlý desetistránkový rozhovor s již bývalým trenérem Sparty Václavem Jílkem, který vyšel loni v červenci ještě před startem nového ligového ročníku 2019/2020 v Magazínu deníku Sport. Měl jsem tenkrát co dělat, abych ty módní fotbalové fráze přelouskal až do konce.

„Čím víc gólů dáme, tím víc bodů získáme“

Některé pasáže mě však tenkrát tak zaujaly, že jsem si je musel zapsat. Třeba: „Pokud nebudeme mít kvalitní represink, budeme muset víc bránit. Naopak si kluci musí uvědomit, že pokud budeme mít kvalitní a okamžitý represink, budeme mnohem častěji v útočné fázi.“

Jak jsem tu už také zmínil, Václav Jílek mi tím připomněl kultovní televizní seriál „Okresní přebor“, v němž pokladník Slavoje Houslice v podání Pavla Kikinčuka na klubové schůzi říká: „Udělal jsem si takovou powerpointovou analýzu a zjistil jsem z ní jednu zajímavost: že čím víc gólů dáváme, tím víc bodů získáváme.“

Jílkova Sparta minulou sobotu žádný gól nedala, žádný bod nezískala, prohrála na Letné s Libercem 0:2 a Václav Jílek musel Letnou opustit. S represinkem to také nebylo ideální.
Teď už je to tedy na inženýru Václavu Kotalovi.

Netajím se tím, že mu přeji hodně štěstí a že jsem rád, že v českém fotbale působí i graduovaní lidé, nejen různí bývalí vyhazovači z provinčních diskoték, mlýnští montéři či policajti z různých režimů.