Slavia? Osmý div světa! Jak před 95 lety porazila Barcu

Slavia mezi dvěma světovými válkami absolvovala hned několik španělských turné, v Barceloně hrála celkem osmkrát. Slavným písmem se do slávistické historie zapsal hlavně zájezd před více než 95 lety, na přelomu roku 1923 a 1924, korunovaný na Nový rok 1924 výhrou 3:2 na hřišti katalánského velkoklubu. Píše o ní i Vítězslav Houška ve své legendární knize „Věčná Slavia“, jejíž páté, doplněné vydání nakladatelství Olympia připravilo ve spolupráci s autorem těchto řádek na předvánoční trh.

Houška to v kapitole „Výlet do Španěl“ popisuje následovně:

„Dne 18. prosince 1923 nastoupili slávisté do vlaku a odstartovali k závratně dlouhé cestě až na samý kraj světa. Jeli do Španěl. Tři dny a čtyři noci umdlévala jejich těla na dubových lavicích, stravovali se v nádražních restauracích, stručně omrkli Paříž, zaspali Bordeaux a procitli teprve v pohraniční stanici Irun, kde jim nasupení španělští celníci proclili i křišťálový pohár, který vezli svému prvnímu soupeři.

Z deště v den prvního zápasu hraného na Štědrý den roku 1923 měli slávisté radost, ale pokud jde o utkání se španělským mistrem AC Bilbao, svíralo se jim srdce spíše obavami než sebevědomím: vždyť před týdnem na tomto trávníku stadionu San Manes před těmito pětačtyřiceti tisíci diváků rozmetalo toto Bilbao slavnou FC Barcelonu 6:0.

Jenže… Ještě se nestalo, aby Bilbao prohrávalo po poločase na domácím hřišti 0:4. Však také Španělé v druhé půli vrhli všechny muže do útoku a na zteč. Snížili na 2:4, ale pak už zase jenom byli nuceni přihlížet neuvěřitelným úkazům: slávisté zcela okupovali míč a občas pouze dovolili brankáři Vidalovi, aby jej vysoukal ze sítě. Góly stříleli ukázněně a postupně všichni útočníci, takže to bylo 9:2!

Slávistická hra nemá slabin

Španělský list El Noticero Bilbao nešetřil chválou a obdivem: ‚Pražská Slavia je osmý div světa. Její hra je zázračná, mužstvo nemá slabin. SK Slavia pojí v sobě nejlepší vlastnosti nejlepších evropských teamů: jemnou a oduševnělou technikou vídeňských Amateurů, promyšlenou kombinační hrou budapešťského MTK a pražské Sparty, jakož i čistou a fair play práci dánského Boldklubu. Něco však Slavii přece jen schází: tvrdý shooting. Slávisti nejraději ženou míč až před goal a skórují ze dvou tří kroků. Je úchvatné, jak umějí hrát kolektivně a jak si všichni rozumějí.‘

…Po remíze 4:4 v odvetném utkání hraném v Bilbau na Štěpána 26. prosince 1923 je tu předposlední den roku, 30 prosince 1923, další štací – Barcelona, hlavní město Katalánska. Mezi největší městské pozoruhodnosti dlužno počítat švitořivou třídu Rambla, býčí arénu, Kolumbův pomník v přístavu, fotbalisty Zamoru, Alcantaru, Samitiera a horu Montjuich, kde je do přírodních pískovcových srázů vsazeno amfiteátrové hlediště a hřiště bez stébla trávy, rovné a tvrdé jako mlat. Novináři se ptají skotského trenéra Slavia Maddena, jak se mu hřiště líbí. Maddenova odpověď zní: ‚Je jisté výborné – pro tenis.‘

Sdružení barcelonských hoteliérů zakoupilo pro vítěze nádherný pohár. ‚Ten bude náš,‘ poznamenal v předvečer utkání Seifert směrem k holandskému rozhodčímu Boasovi. ‚Ani bych neřekl,‘ pravil Boas.

Měl pravdu. Přitom nutno uznat, že nepískal zaujatě. Dopustil se jenom jedinké, nicméně rozhodující a zcela postačující chyby: při kopu z rohu, kdy Marti srazil brankáře Štaplíka a vtlačil ho i míčem za lajnu, neodpískal faul, nýbrž branku. Jedinou branku dne, která rozhodla o vlastnictví stříbrného poháru.

Hrdina jménem Kratochvíl

Odvetnému utkání, které se hrálo v první den roku 1924, přihlíželo 80 tisíc diváků. Nikdy ještě nehrála Slavia před tolika očima. Boj byl tuhý, průběh napínavý, výsledek neočekávaný: Kratochvíl vstřelil první branku a Štapl přidal ve druhé půli druhou. Alcantara snížil z desítkya Samitier vyrovnal pět minut před koncem z trestného kopu. Ale Kratochvíl přece jen ještě stačil strhnout vítězství a slávu pro Slavii – 3:2.

Večer na Nový rok 1924 bylo veselo. Slávistický sekretář a novinář (a v roce 1926 také historicky první český i evropský rozhlasový fotbalový reportér) Josef Laufer vyťukával na klapkách psacího stroje perlivé řádky:

‚Nelze slovy vyjádřit, jak nadlidské byly výkony všech jednotlivců, jak dokonalá byla spolupráce celku, s jakým nadšením se bojovalo. I zuřivý temperament Španělů, i veškerý ten enthusiasmus, který se přenášel z diváků na domácí borce, musel tentokrát kapitulovati před promyšlenou, systematickou prací Čechoslováků.‘

Dnes by asi dostal Josef Kratochvíl (který hrál od svých třinácti let po boku tří svých starších bratří, za Slovan Dubí) za svůj dvoutřetinový brankový podíl na vítězství nad Barcelonou pěknou prémii. Tenkrát (před více než 95 lety – pozn. red.) dostal pěkného hobla.  A ještě cosi nesmírně důležitého: jistotu, že je stabilním hráčem prvního mužstva Slavie. Čímž se mu splnily všechny tajné klukovské sny a touhy.“

Popisek ke snímku:

Snímek ze slavného novoročního vítězství Slavie 3:2 nad Barcelonou přinesl 2. ledna 1924 na své titulní straně barcelonský sportovní deník La Jornada Deportiva. 

Podrobnosti o všech osmi předválečných zápasech Slavie v Barceloně a kompletní bilanci těchto duelů najdete ve Speciálu HATTRICKU k duelu LM Slavia Praha – FC Barcelona, který je stále na trhu.