Příběh Moise Keana: Ještě nejsem Ronaldo, ale...

„Klid, klid, je mu teprve devatenáct. Není to Ronaldo ani Messi,“ uklidňuje přítomné novináře Massimiliano Allegri po zápase, ve kterém Moise Kean svou osmou brankou v sezoně vystřelil Juventusu vítězství nad Empoli. „Když to trenér říká, tak je to asi pravda… Ale jednoho dne se snad na jejich úroveň dostanu,“ prohodí zasněně devatenáctiletý italský talent a odchází. Za týden se trefí znovu, pak znovu a pak znovu…

Celkem se mu to povedlo v šesti zápasech v řadě, ať už v dresu Juventusu nebo italské seniorské reprezentace. U jakéhokoli fotbalisty by šlo o skvělý počin, tím spíš, že Moise Kean teprve před měsícem oslavil devatenácté narozeniny. Takhle mladý fotbalista se v italském národním týmu neprosadil přes šedesát let. Přesto si je opečovávaný turínský talent dobře vědom toho, že je před ním ještě hodně dřiny.

UČITEL RONALDO

Podobně nadějných talentů, kteří svůj skutečný potenciál nikdy plně nerozvinuli, totiž za poslední léta běhalo po apeninských pažitech mnoho. Mario Balotelli, Domenico Berardi, Marco Benassi a další, těm všem byla v jeho věku předpovídána zářná budoucnost, ale nikdy (nebo zatím) se nenaplnila v takovém rozsahu, v jakém podle mnohých měla. Kean je ale jiný.

S Balotellim ho sice pojí mnoho, oba jsou to silní útočníci černé pleti, oba si náramně rozumí s balonem, dávají góly a stejně je oslavují, navíc oba zastupuje nesmlouvavý agent Mino Raiola, ale tím srovnání končí. Kean má lepší výchovu, pevnější charakter, obrovskou pokoru, a hlavně se může učit tvrdé práci od nejlepšího v oboru – od Cristiana Ronalda. Navíc se Kean nechal několikrát slyšet, že Balotelli na něj má pozitivní vliv, neboť prý nechce, aby další Ital opakoval jeho chyby.

Minulou sezonu strávil Kean na hostování ve Veroně, kde se v devatenácti zápasech dokázal čtyřikrát prosadit, ale právě kvůli Ronaldovi se rozhodl, že než aby zamířil na další hostovačku, raději zůstane na lavičce Juventusu,. Chtěl zjistit „jak na to“. „Od Cristiana je nemožné se neučit. Každý den ho sleduji, koukám se, co a jak dělá, a snažím se to napodobit. Jedině poctivá práce mi umožní každou neděli ukázat, čeho všeho jsem schopný,“ říká Kean pokorně, ale s nutnou dávkou sebevědomí.

Na první start v probíhající sezoně si však i kvůli svému idolu (a prodloužení smlouvy Maria Mandžukiče) musel počkat až do března. V zimním přestupním období už se na něj proto ptali z Milána, Amsterodamu nebo Boloni, ale on stejně zůstal. Tedy, ne že by ho nelákalo větší, lépe řečeno alespoň nějaké, zápasové vytížení, ale Leonardo Bonucci a Giorgio Chiellini jej přesvědčili, že pro jeho sportovní i mentální vývoj bude nejlepší zůstat v Juve a dennodenně se učit od nejlepších. A když něco řeknou tihle dva stopeři, tak přes to většinou nejede vlak.

NEJMLADŠÍ REPREZENTANT OD…

Takže Moise zůstal v Turíně, tvrdě dřel a čekal na svou šanci. Pokud nepočítáme šedesát lednových minut v ligovém poháru na hřišti Boloni (kde při výhře 2:0 jednou skóroval), tak ta první přišla až v březnu proti Udinese. Kean rovnou nastoupil v základní sestavě, a když na sebe o poločasové přestávce v šatně mrkali s Bonuccim a Chiellinim, měl už na kontě dvě branky a „stará dáma“ vedla 2:0. Lepší start si asi nemohl ani představit. Přesto v následujících dvou zápasech dostal čuchnout jen na celkových třicet minut, z toho jedenáct v Lize mistrů proti Atlétiku.

Tou dobou už si ale v italském nároďáku pohrávali s myšlenkou, že rychlého a dobře stavěného mladíka pozvou na první ostrou zkoušku do seniorské reprezentace. „Když jsem se to dozvěděl, byl jsem nadšený a těšil jsem se, až všem ukážu, co umím,“ vzpomíná Kean na svou první nominačku k soutěžním zápasům, do té doby si připsal jen jeden mezistátní start v přátelském utkání.

Na březnovém reprezentačním srazu pro domácí kvalifikační zápasy s Finskem a Lichtenštejnskem pak dostal ze všech útočníků nejvíc prostoru. „Není to risk, když vidíte ten talent,“ prohlásil kouč Azzurri Roberto Mancini s tím, že Keanův potenciál je nezměrný a není žádný důvod zacházet s ním jako s dorostencem. Mladíkům Mancini obecně hodně věří. Tým, který má Itálii po „menší pauze“ vrátit na EURO, postavil okolo jádra úspěšné devatenáctky, a kromě Keana povolal také Nicola Zaniola a Sandra Tonaliho, který hraje dokonce „jen“ druhou italskou ligu.

GÓLOSTROJ

Proti Finsku tak Kean nastoupil jako nejmladší reprezentant od roku 1912 v základní sestavě, v tříčlenném útoku vedle Bernardeschiho a Immobileho, a proti Lichtenštejnsku pro změnu vedle Politana a nejlepšího střelce Serie A, veterána Quadriagelly.

„Má obrovskou kvalitu. Je neskutečně fyzicky silný, ale musí se pořád zlepšovat. Zároveň s ním musíme mít trpělivost, protože je pořád hodně mladý a na hřišti samozřejmě může dělat chyby,“ chystal mu Mancini raději předem alibi, ale zcela zbytečně. Kean odehrál oba zápasy celé a v každém z nich si připsal jednu branku. Stal se tak nejmladším Italem, který od roku 1958 skóroval za národní tým, a nejmladším střelcem dvou branek po sobě v historii. Uspokojení? Kdepak.

CELÝ PŘÍBĚH MOISE KEANA SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 16. KVĚTNA 2019.