Klopp: Pokud Zidane není po taktické stránce dobrý, tak ani já ne

Nemusel si nic dokazovat. Ukočíroval mančaft svérázných hvězd a vtiskl mu tvář. Svedl to, co žádný fotbalový trenér před ním. Obhájil titul z Ligy mistrů a poté navrch triumfoval ještě do třetice. Španělskou metropoli loni opouštěl coby milovaný idol, na vrcholu, jako král. Bourbon z Alžíru. Přesto 11. března 2019, necelých tři sta dní (přesně 284) po svém odchodu, opět stál za bílým pultíkem se světoznámým znakem a v antracitovém saku vysvětloval, proč se do Realu Madrid vrátil. Pro zvídavé reportéry měl Zinédine Zidane prostou odpověď: „Cítím se tady doma.“

Snad ještě výstižněji vysvětloval otcův comeback Enzo Zidane, záložník Rayo Majadahonda. „Vždycky se rozhoduje se srdcem.“

Velké pochopení měly pro Zidanovo rozhodnutí jiné trenérské kapacity. Carlo Ancelotti, od něhož se francouzský elegán coby bystrý student učil. I madridskou kabinou nechtěný José Mourinho. První pronesl, že Real a Zidane jsou dokonalým manželstvím. Druhý zase pravil, že „Zizou“ je tím pravým pro patrně nejslavnější klub fotbalového světa a smekl před ním za jeho unikátní hattrick z Champions League.

Třikrát Zidane slavil s naleštěným ušákem před pompézním madridským palácem bohyně Kybelé, stejně jako ona nejraději žije mezi lvy a pardály. Ve světě tvrdé konkurence, kde se počítají jen vítězství a pro selhání nejsou omluvy. Je ctižádostivý a nebojí se troufalých slov. Když se proti Celtě Vigo vítězně vrátil na lavičku Realu, stanovil pro „Los Blancos“ na závěr sezony nejnáročnější možný cíl. Ganartodo, vyhrát všechno. Získat z deseti zápasů třicet bodů. To sice záhy vzalo za své, ale dokázalo, že Zidane chce Real rychle vrátit tam, kam patří.

Úchvatný finiš

Byl by to úchvatný finiš. Takhle triumfální start v Madridu už Zizou zažil, dokonce o vítězství lepší. Když na jaře 2016 prezident Realu Florentino Pérez rozpoutal vášnivé debaty jeho jmenováním do funkce, Zidane umlčel všechny tlučhuby fenomenální sérií výsledků. Vyhrál zbývající tucet mačů a ještě dostal pod tlak zdánlivě suverénní Barcelonu. Rival z Katalánska se musel rvát o ligový titul až do samého závěru nejvyšší soutěže Iberského poloostrova. Právě tehdy Zidane poprvé ukázal na velké scéně svůj trenérský rukopis.

Chce hrát rychlý, útočný fotbal. Přímočarý, ale s myšlenkou. Rád zapojuje tvořivé a odvážné obránce, ostatně návrat Marcela hned při jeho obnovené premiéře budiž důkazem. Striktně se nedrží jednoho rozestavení, naopak ho často a rád mění, což se ukázalo třeba v předloňském finále Ligy mistrů, kdy chytrou změnou sfoukl Juventus Turín jako nesměle hořící zápalku.

„Nejsem žádný velký taktik“

Sám o sobě říká: „Co se týče taktiky, tak nejsem ten nejlepší trenér.“ Před loňským finále Champions League to glosoval jeho protějšek, liverpoolský Jürgen Klopp. „Pokud Zidane není po taktické stránce dobrý, tak ani já ne.“

Je ovšem pravdou, že jeho výsadou je něco jiného. Umí pracovat s egy hráčů. „Chci, aby mí fotbalisté byli v klidu a spokojení. Když jsem sám hrával, přesně to jsem vyžadoval. Jako kouč tomu zůstávám věrný,“ vysvětluje.

Stejně vnímal svou roli také jeho učitel Ancelotti, ta inspirace je zřejmá. Zidane se snaží v každé chvíli předávat svému mužstvu psychickou pohodu. Nepanikaří, ukazuje jim, jak moc je přesvědčený o jejich kvalitách. Když loni zažívali „Los Merengues“ výsledkové trable, neuhnul ze své vize a do party vyvolených nenechal říznout zbytečným přestupem. „Věřil jsem své fotbalové filozofii,“ přibližuje v rozhovoru pro UEFA.com, jak ustál krizi.

Když má popsat své trenérské devízy, říká: „Mám vášeň, naději, entuziasmus a radost, s níž pracuju. To je důležitější než být nejlepší stratég na planetě. “ Výsledky mluví jasně, na Zidanových slov bude hodně pravdy.

Minulost nic neznamená

Teď se pokusí zase vítězit, přičemž jeho minulé činy jsou rázem prakticky zapomenuty. Fotbalový fanoušek žije teď a tady, zpátky se neohlíží. Brilantně to vystihl ve svém čerstvém sloupku Javier Marías, španělský prozaik a velký fanoušek „Los Merengues.“

„Na fotbalu je tíživé, že v něm minulost nic neznamená, že neexistuje, byť se jedná třeba o časy velmi nedávné. Největší skutky nestačí, pokud nemají bezprostřední kontinuitu nebo se neopakují do nekonečna. Kdybych byl fotbalista, žil bych v zoufalství a strachu: "V neděli jsem dal tři góly, ale pokud dnes neskórují, ty tři nebudou znamenat nic a já budu vypískaný,“ píše Marías v El País.

Zesnulý kouč Louis Aragonés, který v roce 2008 dovedl Španěly až k titulu světových šampionů, tuto fotbalovou naléhavost stručně shrnul: „Jediné, o co ve fotbale jde, je vyhrát, vyhrát, vyhrát, vyhrát a vyhrát. A vyhrát, vyhrát, vyhrát a vyhrát.“

Pokud to někde platí více než kdekoliv jinde tak právě na stadionu Santiaga Bernabéua. Ten tlak je prý nesrovnatelný, běžnému smrtelníkovi by stlačil srdce na diamant.

Zásadní slovo při výběru posil

Zidane si mohl vybrat jinou, snad méně naléhavou výzvu. Nebo si dál užívat zaslouženého volna. Případně naplnit mediální zvěsti a následovat Cristiana Ronalda do turínského Juventusu. Jenže ne. City u šestačtyřicetiletého Francouze opět přepraly rozum. Když mu zavolal Pérez, neodmítl ho. Jen si určil jasné podmínky, aby nemusel po dalším velkolepém tažení zažít pocit, že s naservírovaným kádrem nic nezmůže.

Bude mít zásadní slovo při výběru posil. Už nehodlá před novináři se skelným pohledem, rozechvělým hlasem a obstojnou španělštinou povídat: „Tento tým potřebuje dál vítězit a aby se tak dělo, musí dojít ke změně.“ To neznamená, že tentokrát žádná nepřijde. Naopak. Zidane dostal příslib 300 milionů eur na přestupy a bude si moci přetvořit, alespoň částečně, mužstvo podle svého gusta.

„Bude to pro něj něco nového, bude čelit nové výzvě. Vybere si hráče, složí tým, další nechá odejít,“ předestírá Mourinho, co Zidana čeká.

CELÝ PŘÍBĚH O NÁVRATU ZINÉDINA ZIDANA NA LAVIČKU REALU MADRID SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLU MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 11. DUBNA 2019.