Skvěle rozjetá kvalifikace ME 2020. Zápasy, v nichž Češi nehrají, dopadají výborně!

Ve světle pátečního londýnského debaklu Anglie-Česko (5:0) to sice vypadá jako velká hloupost, ale je to pravda. Skupina A kvalifikace ME 2020 je z českého pohledu skvěle rozjetá. 

Jak napsal kolega Ondřej Zlámal v pondělí pozdě večer na Twitteru: „Černá Hora – Anglie 1:5, Kosovo –Bulharsko 1:1. Zápasy, ve kterých nehrajeme, dopadají dobře.“

Přesně tak, předem jasný vítěz skupiny, Anglie, sice nešťastným gólem prohrával v černohorské Podgorice 0:1, ale pak soupeři nasázel pět gólů jako v pátek doma ve Wembley Čechům. Bulhaři sice vedli v kosovské Prištině po půli1:0, ovšem domácí zaslouženě vyrovnali.

Něco podobného se stalo už v pátek v Sofii, kde Bulhaři doma naopak na začátku druhého dějství s Černohorci prohrávali 0:1, ale pak díky skandálně nařízené penaltě po faulu evidentně mimo šestnáctku vyrovnali. I tohle Česku vyhovuje, můžeme být rádi, že francouzský sudí Buquet byl záhadně stižen slepotou a že se v kvalifikaci ME 2020 na rozdíl od Ligy mistrů zatím nepoužívá video. 

Suverénní Anglie se šesti body a skóre 10:1 tak nasadila už v březnu k trháku, zatímco ostatní soupeři v boji o druhou postupovou příčku tápou a obírají se remízami vzájemně o body.

Žebříček FIFA i Liga národů: Česko by mělo postoupit

Když se podíváme na aktuální žebříček FIFA, můžeme z něj rovněž vyčíst české postupové šance: 5. Anglie, 44. ČESKO, 46. Černá Hora, 48. Bulharsko, 130. Kosovo.

Ještě více pak napovídají výsledky v podzimní Lize národů.

Anglie, čtvrtý tým z MS 2018 v Rusku, v těžké konkurenci 4. skupiny elitní divize A za sebou nechala Španěly i vicemistry světa z Chorvatska, skupinu vyhrála a postoupila do červnového Final Four v Portugalsku, kde se v semifinále utká s Nizozemskem.

Česko se zachránilo v divizi B, když po nástupu Jaroslava Šilhavého dvakrát vyhrálo nad sestupujícím Slovenskem (2:1 a 1:0) a skončilo druhé v 1. skupině za postupující Ukrajinou (1:2 a 0:1).

Bulharsko mělo blízko k postupu z divize C. Nakonec ve 3. skupině zaostalo jen dva body za postupujícím Norskem, za sebou nechalo Kypr i Slovinsko.

Černá Hora skončila ve 4. skupině divize C až třetí za postupujícím Srbskem a druhým Rumunskem, za sebou nechala jen sestupující Litvu.

Kosovo v konkurenci Ázerbájdžánu, Faerských ostrovů a Malty vyhrálo 3. skupinu poslední divize D a postoupilo do divize C.

Takže to máme jednoho semifinalistu Ligy národů a účastníka divize A – Anglii, jednoho účastníka divize B – Česko a tři účastníky divize C – Bulharsko, Černou Horu a Kosovo, které se zatím navzájem remízami obírají o body.

Napoví už červnové domácí dvojutkání

Papírově i podle dosavadních výsledků by tedy Česku neměl uniknout ani sedmý postup na ME, kde dosud v historii samostatného českého státu nikdy nechybělo – 2. místo v Anglii 1996, základní skupina v Nizozemsku a Belgii 2000, 3. místo v Portugalsku 2004, základní skupina ve Švýcarsku a Rakousku 2008, čtvrtfinále v Polsku a na Ukrajině 2012, základní skupina ve Francii 2016. 

Důležité proto bude vyhrát nad třemi balkánskými státy doma azvítězit v Kosovu. V Bulharsku a Černé Hoře by pak mohly stačit i remízy. A případná domácí říjnová plichta s Anglií v Praze - Edenu by to jen jistila.

Hlavní teď bude v červnovém třetím kvalifikačním kole udělat doma šest povinných bodů – nejprve v Praze na Letné 7. června proti Bulharsku a pak 10. června v Olomouci proti Černé Hoře.

Další pořad je následující: 7. září: Kosovo – Česko, 10. září: Černá Hora – Česko, 11. října: Česko – Anglie (v Praze-Edenu), 14. listopadu: Česko – Kosovo (místo bude určeno – pravděpodobně Plzeň, či Ostrava) a 17. listopadu: Bulharsko – Česko.

Hlavně nestavět hráče za zásluhy

V neděli 17. listopadu slaví Česko 30. výročí od Listopadu 1989. Nejlepší oslavou by byl již zmíněný sedmý postup na ME v řadě. Věřme ale, že se o něm rozhodne už dříve, třeba 14. listopadu po „povinné“ domácí výhře nad Kosovem.

Chce to hlavně, aby trenér Jaroslav Šilhavý nestavěl tým za zásluhy jako v Anglii, ale podle aktuální sportovní formy. Vždy, když některý z jeho předchůdců dával přednost „zasloužilým oblíbencům“, dopadlo to špatně (viz Jozef Vengloš a MS 1982 ve Španělsku, Dušan Uhrin starší a kvalifikace MS 1998, Jozef Chovanec a kvalifikace MS 2002, Karel Brückner a MS 2006 a ME 2008).