Graiciar se ve Fiorentině po všech stránkách trápí: Všechno je možné, hostování i přestup

Příběh mládežnického reprezentanta Česka Martina Graiciara není neznámý. Fiorentina si ho koupila z Liberce již v létě 2017, s tím, že ho ještě rok ponechala v Česku a v současnosti devatenáctiletý útočník se tak na Apeninský poloostrov stěhoval až loni v létě.

Graiciar se ve Fiorentině po všech stránkách trápí: Všechno je možné, hostování i přestup

Serie A mu však zatím zaslíbená není a teenager už tak v Toskánsku čeká půl roku na šanci, s tím, že zatím byl k ligovému utkání nominován pouze dvakrát. Trenéra Stefana Pioliho, jenž Fialkám vládne již rok a půl, zatím nepřesvědčil...

"Uplynulý rok nebyl moc úspěšný, protože jsem toho moc nenahrál. V Liberci jsem si hned na zimním soustředění zlomil klíční kost, když jsem se vrátil, zase si natrhl sval. S tím jsem se potýkal i v Itálii, kde jsem si stejné místo poranil ještě asi dvakrát. V Liberci jsem aspoň nějak fungoval, bohužel teď v Itálii to není optimální. Žít tady sám je docela těžké. Po každém tréninku přijdu domů přibližně v jednu odpoledne a pak pořádně nemám co dělat. Koukat na televizi, to je teď vedle fotbalu víceméně můj jediný program. Je to trošku těžší život," citoval deník iSport.cz slova hráče, jemuž konkurují borci jako Simeone, Mirallas, Chiesa, Pjaca a nově i Muriel.

Pozici tedy skutečně snadnou nemá. "Normálně funguju jako člen áčka, jen na zápasy se moc nedostávám. Máme v týmu hodně hráčů, ne každý se do nominace dostane. Na začátku mi to komplikovalo zranění, až ke konci listopadu jsem začal naplno trénovat. Nedokážu přesně říct, jaká je má pozice. Teď tady máme dost útočníků, ještě přišel ze Sevilly Muriel. Je to docela nabité, když jsem to počítal, jenom hroťáků máme pět. Je těžké se prosadit. Na lavičku jsem se zatím dostal jenom dvakrát. Se Sassuolem a v Janově. Ani jednou jsem na hřiště nešel," krčil rameny Graiciar, jehož slova vyšla v Deníku Sport.

Vysvobodit by ho mohlo například hostování. "Všechno je možné. Hostování i přestup. Jak jsem říkal, život je tady pro mě hodně těžký. Jsem sám, daleko od rodiny, kultura je tady jiná. Musím říct, že jsem si na to ještě moc nezvykl. Spíš tak nějak přežívám, pak se to projevuje i na fotbale. Pokud člověk není šťastný v osobním životě, promítá se i do toho profesního," přiznal na portálu isport.blesk.cz mladík ze stadionu Artemia Franchiho s kapacitou více než 43 tisíc diváků.