Ščasné a veselé!

Vánoční shon už dávno vyhnal všechny do ulic, jen v jediné letenské kanceláři se ještě svítilo. Šéf sparťanské komunikace tam už několik hodin pročítal dopisy hráčů pro majitele klubu a nechtělo se mu domů. Rtuť na teploměru za jeho okny nesměle hladila nulu a nad Prahou poletovaly první sněhové vločky. Zemi však nikdy nepotkaly. Ještě ve vzduchu se rozplývaly jako forma plzeňské Viktorky a na promrzlé chodníky z nich jako na pokyn Martina Haška dopadaly jen kapky zmrzlé vody. Zkrátka krásný zimní den.

„To byl zase nápad,“ zavrčel Ondřej Kasík při práci, kterou mu přiřkl nový šéf klubu Čupr. Ten coby špičkový ekonomický manažer přišel s nápadem, že než vysvětlovat čtyřiadvaceti cizincům v kádru Vánoce a jejich složitosti jako třeba, kdo je to Ježíšek a proč nosí cizím lidem dárky, bude jednodušší jim říct, ať seznam vánočních přání napíšou panu majiteli Danielovi. Z pohledu na Kayovu výplatní pásku stejně usoudil, že jestli je někdo štědřejší než Ježíšek, je to právě doktor Křetínský, a výkazy (zisků a) ztrát napovídaly, že štědré dny se na Letné slaví už jedenáct let v kuse.

Nápad to nebyl špatný. V kabině mohl vzbudit jedině větší loajalitu ke svému zaměstnavateli a ať už by si hráči přáli cokoliv, víc než Stramaccioniho angažmá by to letenskou kasu stejně nestálo. Získat tak mohli všichni kromě Kasíka, jehož nesnadným úkolem teď bylo přeložit všechny dopisy, psané hned dvanácti jazyky, do češtiny, kterou z hráčů téměř nikdo nepoužívá.

„Co je zas tohle, tyvole…,“ kroutil hlavou nad hebrejskými znaky v Ben Chajmově dopise a odložil si ho „na potom“. V rychlosti pak proškrtal a zestručnil všechna česká přání, kterých, pravda, moc nebylo, a vrhl se na Austrálii. Když pak s pomocí google překladače a Florina Nity, který ještě ve vápně trénoval riskantní kličky, přeložil štos skromných rumunských dopisů, šel si udělat kakao se šlehačkou.

„To je paráda, lepší než vyhrát derby,“ mlaskal si spokojeně a pln nových si se vrhl na Kangovu zdobenou obálku. „Chtěl bych být na hřišti sám?“ nevěřil svým očím poté, co oprášil základy francouzštiny, zvedl telefon a zavolal svému kolegovi do Vršovic, jestli má někdo ze sešívaných podobné touhy. Třeba Stoch. Z telefonu se hned na druhé zazvonění ozval známý hlas – Michal.

„Co blbneš, Ondro, vždyť my máme Vánoce zakázaný. Najít tady Jarda jedinej vánoční dopis, tak všichni končíme jak Sport Invest. I Eden nám přejmenovali, aby se zbavili všech biblickejch odkazů. Kluci mají slíbený nějaký dárky až v únoru na čínskej Novej rok, tak ti dám vědět, ale teď ti nepomůžu, promiň,“ omluvil se Michal a zavěsil.

„Zmetek jeden… Ještě aby v Edenu neměli takovou pohodu, když se tam nikdo nemusí srát s překládáním třiceti dopisů,“ soptil Kasík a znovu sáhl do africké hromádky. Tetteh si přál návrat do Bohemky, kde se prý „tolik netrénovalo“, a Costa s prosíkem a třemi vykřičníky volal po „pořádném stoperovi“. Jen Dao si nepřál nic, vyjádřil alespoň vděk za to, že na Letné vůbec může být. „Doma se říká, že musíme dřít od úsvitu do soumraku, abychom se měli stejně dobře jako Evropané. Děkuji vám, že se můžu mít ještě lépe a nedělat přitom vůbec nic,“ dojímal se v dopise, který Kasíka roznítil natolik, že si musel pustit sestřih zápasu s Mladou Boleslaví, aby se alespoň trochu uklidnil.

Čtyři krásné góly a přímo nádherná atmosféra na stadionu ho nejen uklidnily, ale navíc mu vnukly milionový nápad…

Konec povídky si přečtete ve vánočním čísle časopisu HATTRICK, které vyšlo 13. prosince 2018