Proč se Matoušek, jenž zařídil postup v EL, asi vrátí do Příbrami? A proč za Spartu nehrál Kaya?

Pražská Slavia vede po podzimu ligu před Viktorií Plzeň o čtyři body, v tabulce pravdy dokonce o sedm, postoupila z těžké skupiny Evropské ligy do jarní části. Takže se na duo hlavní trenér Jindřich Trpišovský, sportovní ředitel Jan Nezmar pějí logicky mediální ódy. Zaslouží si je, o tom není pochyb. Ovšem není to však při obřím přísunu peněz z Číny, při totálním a opakovaném selhávání Sparty a při složení kádru Viktorie Plzeň vlastně jen dobře splněná povinnost? Slávisté a jejich fanoušci mě asi budou kamenovat, ale měl bych, ve chvíli, kdy v Edenu vládne předvánoční klid a pohoda, přece jen několik kritických otázek.

Proč se Matoušek, jenž zařídil postup v EL, asi vrátí do Příbrami? A proč za Spartu nehrál Kaya?
  • Bylo nutné vydávat v létě téměř čtvrt miliardy korun za posily, který sedí na lavičce nebo dokonce na tribuně – Baluta, Zelený, Matoušek, Traoré? (Olayinka sice hrát začal, ale zatím střílí góly jen za víceméně rozhodnutého stavu - Opava, Dukla, Mladá Boleslav)?

 

  • Opravdu se vrátí Matoušek, který přišel do Edenu předčasně za 40 milionů korun a rozhodl zápas v Kodani (a tím vlastně i o postupu do další části Evropské ligy), do Příbrami, zatímco na zlínského Traorého, jenž zcela vybouchl v derby na Spartě i v závěru rozhodnutého zápasu s Mladou Boleslaví, má být uplatněna po skočení podzimního hostování opce?

 

  • Skutečně je třeba jít v Edenu někdejší sparťanskou cestou (Obajdin, Martin Frýdek mladší) a kupovat za drahé peníze zpět hráče, které klub loni lehkovážně pustil k ligové konkurenci (teplický Král?)

 

  • Je pravda, že angažmá libereckého Ševčíka mohlo skončit kvůli jakémusi mileneckému trojúhelníku, v němž měl hrát s hráčovou partnerkou roli jeden nejmenovaný asistent trenéra? A je možné, že tento asistent nakonec skončí v juniorce, aby nebyl posile na očích?

 

  • Nepotřebovala by současná Slavia místo dalších záložníků (Ševčík, Masopust) a obránců (navrátilec Král) spíše posilu do útoku, když v Evropské lize dala v prvních pěti zápasech jen dva góly a Mešanovičnavíc nejspíš odejde (Baník, Teplice, Mladá Boleslav), jak ostatně tvrdil ve středečním Sportu i David Ocetník z Odboru přátel Slavie? A nechtělo by to při nevyrovnaných výkonech gólmana Koláře a postupném přeškolování se jeho skorojmenovce Kováře i posilu do branky?

 

  • Že se nehrající obránce Pokorný může vrátit do Liberce, je pochopitelné, ale je opravdu nutné, aby se do Zlína vracel vítězný typ a bojovník jménem Jugas?

 

Je cílem postup, nebo zážitek na Chelsea?

  • Vysoce si cením, že trenér Trpišovský i po vítězném zápase (v Jablonci) navzdory svému vítězství sportovně uzná, že soupeř byl lepší – to se v Česku opravdu nevidí. Ale proč mluví o tom, že jsou všichni ve Slavii zklamaní z toho, že jim pondělní los šestnáctifinále Evropské ligy nepřivedl většího soupeře, než je vedoucí celek belgické ligy z Genku? Proč říká, že se nedá nic dělat a že je třeba postoupit, aby byl los pro Slavii v osmifinále šťastnější? Není snad automatickým cílem postup, a proto je lepší narazit na tým, přes nějž se dá přejít dál? Co je tohle za tuzemský nesmysl hrát evropského poháry, abychom narazili na Real nebo na Chelsea a užili si to, místo toho, abychom se snažili v každé soutěži dojít co nejdál? Zvlášť, když je třeba ještě zachránit český národní koeficient, aby bylo Česko v této tabulce alespoň patnácté, a zachovat tak pět týmů v Evropě, dva z toho v kvalifikaci Ligy mistrů.

Těch otázek by bylo víc, třeba, jestli je lepší, aby vrcholný manažer klubu sledoval i dorostenecké a juniorské týmy, nebo se raději udržoval v psychické a fyzické kondici hraním rekreačních zápasů v jiném druhu sportu? Ale to je výhradně na klubových šéfech, jak říkal pan Načeradec v Poláčkových Mužích v ofsajdu „Copak je Slavia můj podnik?“

To bylo v té všeobecné chvále jen několik kritických postřehů pro jaro.

Slavia by podle všeho měla na jaře titul získat, ale pokud, jak říká šéf Jaroslav Tvrdík, „ladí své závodní auto na závod, který vrcholí v červenci a srpnu,“ tedy na kvalifikaci Ligy mistrů, mohla by se alespoň nad některým z nich sebekriticky zamyslet.

Proč za Spartu nehrál Kaya?

V každém případě jsou ale na tom v Edenu rozhodně lépe než na Letné. Tam se třeba řeší, jak se nejlépe zbavit nejspíš nejdražšího hráče české ligy, tureckého obránce Semiha Kayi. Ten stál Spartu loni údajně dva miliony eur (52 milionů milionu) korun, ovšem s bonusy to prý mohlo vyjít až na tři miliony eur (78 milionů korun). A hlavně jeho měsíční plat měl činit 3,7 milionu korun měsíčně. Psalo se i o tom, že ročně by si i s dalšími smluvními příplatky přišel téměř až na 60 milionu korun ročně! Není divu, že to nemohlo ve sparťanské kabině dělat dobrotu.

Loni se v sezoně 2017/2018 Kaya záhy zranil, takže odehrál na podzim jen dva zápasy. Na jaře jich bylo šest a letos na podzim deset. Celkem osmnáct, žádný gól, žádná asistence, ale je to zadák, tak budiž.

Od července do začátku října 2018 nastupoval turecký obránce pravidelně, ovšem jeho poslední start nese datum 6. října 2018 (porážka 0:1 v Olomouci). Některé zdroje blízké Letmé tvrdí, že je to proto, že by měl mít ve smlouvě bonus za dvacet zápasů ročně.  A že ten bonus by mohl činit něco přes deset milionů (to by odpovídalo původním mediálním spekulacím o šedesáti milionech za rok).

Pokud je to pravda, čemuž se nechce věřit, tak tomu říkám koncepce.

Bůh, nebo spíš Daniel Křetínský, ochraňuj nového sportovního ředitele Sparty, bývalého Kayova spoluhráče, Tomáše Rosického.