Z nezkrotného bouřliváka vyrostl dříč bez průšvihu, kterého chválí trenéři i spoluhráči...

Měl to být příběh jako hrom. Do základní sestavy slovenského národního týmu se vrátil po dlouhých dvou a půl letech, a navíc „doma“ v Edenu. Měl udržet svou zemi v divizi B Ligy národů, ale nezvládl to. Nenavázal na své výkony v sešívaném dresu a hromy ani blesky sa nad Tatrou nekonaly. „Podal nejhorší výkon ze všech,“ píší slovenská média. Stoch Zklamal.

Na zápas se hodně těšil. V základní sestavě slovenské reprezentace měl nastoupit poprvé od té doby, co mu po evropském šampionátu v létě 2016 trenér Kozák řekl, že pod ním už si nikdy nezahraje. Poté, co ale Kozák u reprezentace skončil a jeho nástupcem byl dle očekávání jmenován Pavel Hapal, naskytla se Stochovi druhá šance.

"Hodinku jsme spolu poseděli a podebatovali. Řekli jsme si některé věci a mám z něj výborný pocit,“ zářil štěstím Stoch. „Nebudu lhát, nároďák mi chyběl. Jsem rád, že jsem zpátky,“ dodal.

Den D nastal v pátek šestnáctého listopadu. Očekávaný zápas s Ukrajinou, která už měla první místo ve skupině B jisté, a tak neváhala experimentovat se sestavou, začal holohlavý rodák z Nitry jen na lavičce.

Když se po poločase začal rozcvičovat, fanoušci ho vřele přivítali zpátky. „Moc mě potěšilo, že i po tak dlouhé absenci na mě lidi nezapomněli a vyvolávali mé jméno,“ červenal se Stoch, který do zápasu naskočil v šedesáté deváté minutě a za rozhodnutého stavu.

Zápas o všechno byl teprve před ním. Nasazení Miro Stocha proti Česku mělo zabránit tomu, aby Slováci spadli do podprůměrné divize C mezi země jako Kypr, Estonsko, Maďarsko, Litva či Albánie.

Ale nepovedlo se.

Stoch byl nevýrazný a přes Kadeřábka se k ničemu nedostal. Jeho rychlé nohy jako by na beka Hoffenheimu neplatily, na namrzlém trávníku mu odskakoval míč a nevěřil si ani na střelu ze střední vzdálenosti, kterou je v Česku tolik pověstný.

„Hrál v domácím prostředí, ale změna barvy dresu mu očividně neprospěla. Trápil se v rozehrávce, nestřílel, ztrácel míče a nepodporoval útok. Předtím měl od reprezentace pauzu, ale teď podal nejhorší výkon ze všech, nedůstojný jeho klubových schopností,“ zhodnotil kriticky jeho vystoupení expert stanice Nova Sport Jozef Havrilla, podle kterého byl Stochův mdlý výkon jedním z důvodu slovenského neúspěchu.

Ano, zápas se mu vůbec nepovedl, ale házet prohru (nebo podíl na ni) na záložníka, který se po dvou a půl letech vrátil do reprezentace, navíc k poslednímu zápasu tak katastrofálně rozehrané soutěže, je hodně drsné. Naštěstí si Miňo z kritiky nikdy nic moc nedělal.

Vždyť v dresu Slavie dal do té doby v patnácti zápasech devět branek. Více v jednom ročníku dal naposledy v sezoně 2011/2012 během angažmá v Turecku, ale za více než dvojnásobný počet utkání, a předtím už jen na hostování v holandském Twente – deset gólů ve třiadvaceti zápasech. Teď už tuto metu překonal. Hraje svou nejlepší sezonu v životě.

Jak se stalo, že z nezkrotného bouřliváka a „rozbíječe kabiny“ vyrostl dříč, kterého chválí trenéři i spoluhráči a který za poslední dvě sezony neudělal jediný průser?

V první řadě se brání, že není a nikdy nebyl rozbíječ kabiny. „Ptákoviny jsem dělal, ale nikdy jsem s nikým v týmu neměl žádný konflikt. Nejsem gauner,“ říká a připouští, že hodně zmoudřel.

„Velkou změnou je, že jsem otcem a užívám si to. V hodně věcech jsem se změnil, jsem zodpovědnější. Ať už je to synem, z kterého chceme vychovat dobrého člověka, nebo věkem. Myslím, že je znát, že už nejsem nejmladší,“ ujišťuje devětadvacetiletý záložník.

Ve Slavii je spokojený, hned po federálním derby zde prodloužil smlouvu a na jaře ho s ní čekají velké věci. A on bude připravený!

Celý článek, včetně důvodů, které stály za Stochovým vyloučením z reprezentace, si přečtete ve vánočním čísle časopisu HATTRICK, které vyšlo 13. prosince 2018